Gepard

Jenom něco k historickému   pozadí filmu: Pojednává o   převratném období   italských dějin. Kolem roku   186O začíná národní   buditel Garibaldi sjednocovat   jednotlivé italské státy v   jednotnou velkou říši. S   tím je ovšem spojen zánik   vládnoucí italské šlechty   a moci se nyní ujímá   bohaté mešťanstvo. Právě   proto si sicilský kníže   Fabrizio Salina (Burt   Lancaster) uvědomuje, že   musí nutně přijmout   nastávající změny, aby   mohl alespoň zčásti   zachovat to dobré ze starých   časů.

Naprosto dokonalý film. Zcela   mizí díky Viscontimu a   hercům, které režijně   vedl, v mém případě pocit   , že jde o historický film.

Claudia Cardinale, Alain   Delon, Terence Hill a Burt   Lancaster v jednom filmu. A v   mistrovském filmu. Mimo jiné   filmu s nejlépe ztvárněným   aristokratickým plesem. Plesy   byly v šedesátých a   sedmdesátých letech vůbec   hodně populární a jsou v   kdejakém filmu. Tento však   všechny naprosto převyšuje.   Tříhodinová stopáž se na   takový film bude zřejmě   zdát dost dlouhá na to, aby   mohla být očekávána nuda a   však chyba lávky. Silná   literární předloha dala   vzniknout pevnému scénáři   vytvářející atmosféru   nádhernými scénami v   působivé elegantní až   extravagantní kompozici   kostýmů a prostoru. A   právě to převyšuje   krásný ucelený dojem z   příběhu. Každá scéna je   dost dlouho na to, aby   propojila svět daných   problémů s charaktery postav   a jejich vzájemných   vztazích. Duševní klid a   společenská vznešenost v   uzavřeném prostoru   vyjadřuje dynamiku   formálnosti šlechty, která   začala ztrácet vliv,   zatímco střední třída je   na vzestupu. Jedná se   převážně o konverzační   příběh, ve kterém jsou   dialogy používány k   shrnutí politické situace   měnící se Sicílie, kde se   celé dětství odehrává.   Snímek se tak dívá na   revoluci a politiku drobné   buržoazie v roce 1860,   založeném na stejnojmenném   románu Giuseppe Di Lampedusy.   Přináší vizuální   podívanou na danou dobu,   herecké koncerty, ve kterých   nejvíce vyniká především   Burt Lancaster a dojemnou vizi   staré Itálie v morální   malbě rodinné historie. Film   právem oceněný na festivalu   v Cannes.

Zmar a úpadok aristokracie na   plnej čiare , koniec starých   časov a začiatok nových   časov .Knieža Salina je   ztelesnenie aristokracie ,   hrdosti a tvrdohlavosti ,   lenže čas uteká a treba si   zvykať.Len keby to išlo   trocha rýchlejšie ako za 3   hodiny , inak super .

Umělecké filmy italských   neorealistů mě obvykle   nechávají zcela chladnou. To   platí i pro Geparda.   Vizuálně možná zajímavé   a celkově jedno z vrcholných   děl světové kinematografie,   to ovšem nic nemění na   faktu, že jsem při tom   umírala nudou.

Skvělý příběh mistrně   zpracovaný. Vedoucí herecké   trio slibuje úžasnou   podívanou a svůj slib do   puntíku i plní.
Děkuji za takové filmy.

Velice mne potěšilo, že jsem měla možnost,
opět po několika letech   znovu shlédnout tento, pro   mne nezapomenutelný film   nenaplněné lásky starého   muže. Je to nádhera.   Lancastr, to je, resp. byl   herec, který nikdy neměl   špatnou roli. Film má   překrásnou atmosféru. Jsem   nadšena.

Viscontiho umění se   projevuje jen málokde tak   výrazně jako v tomto filmu,   který popisuje sjednocení   Itálie a úpadek tradiční,   kultivované italské šlechty   a vyšší společnosti, do   které se díky revoluci   dostávají stále více   hulvátští parvenu. Gepard   velmi dobře vystihuje   atmosféru té doby, není to   vulgární, ale inteligentní   film s kvalitními herci a   zajímavým vyzněním, byť s   poměrně jednoduchým dějem.  
Vzhledem k tomu, jak   přesně se drží   historických reálií, nelze   dát než maximální   hodnocení. Takovýchto filmů   by mělo být více.

Obrazově překrásný film.   Nádherné kostýmy,   interiéry paláců, domů i   obyčejných sicilských   uliček, přírodní   scenérie. To vše doplněno   podmanivou hudbou Nina Roty.   Na diváka doslova dýchne   atmosféra 19. století na   Sicílii, kdy končí staré   dobré časy a nastává nový   věk. Pod křídly krále   Viktora Emanuela vzniká   sjednocená a moderní   Itálie. Po téhle stránce   jsem si určitě přišel na   své, ale nějak jsem   nepřekousl ono pomalé a   zdlouhavé vyprávění páně   Viscontiho. Nekonečně   dlouhé scény, kdy se nic   neděje, mě brzo přestaly   bavit a ve druhé půli jsem   se začal i nudit. Burt   Lancaster je výborný,   Claudia Cardinale překrásná   a s Delonem jí to náramně   sluší. Ale místy mi to   prostě přišlo o ničem a   některé scény jsou   vyloženě nestravitelné.   Jistým způsobem je to   neskutečná filmová   lahůdka, ale já jsem jí zas   až tak na chuť nepřišel.

To byla teda výzva jít na   tuhle TŘÍHODINOVOU (ano,   zrak vás nešálí)   historickou epopej o   sjednocení Itálie. Přesto   musím říct, že jsem se ani   na chvíli nenudila. Na   historický film docela dost   vtipných scének, mladej   Alain Dellon, provokující   Claudia Cardinale, která se   pořád kousala do rtů a   velice charismatický Burt   Lancaster, představitel   vysoké aristokracie, která   musí ustoupit nové třídě   buržoazie a doufat, že oni,   gepardi a lvi přežijí ten   nástup hyen.