Gepard

Claudia Cardinale, Alain Delon, Terence Hill a   Burt Lancaster v jednom filmu. A v mistrovském   filmu. Mimo jiné filmu s nejlépe ztvárněným   aristokratickým plesem. Plesy byly v   šedesátých a sedmdesátých letech vůbec   hodně populární a jsou v kdejakém filmu. Tento   však všechny naprosto převyšuje.   Tříhodinová stopáž se na takový film bude   zřejmě zdát dost dlouhá na to, aby mohla být   očekávána nuda a však chyba lávky. Silná   literární předloha dala vzniknout pevnému   scénáři vytvářející atmosféru nádhernými   scénami v působivé elegantní až   extravagantní kompozici kostýmů a prostoru. A   právě to převyšuje krásný ucelený dojem z   příběhu. Každá scéna je dost dlouho na to,   aby propojila svět daných problémů s   charaktery postav a jejich vzájemných vztazích.   Duševní klid a společenská vznešenost v   uzavřeném prostoru vyjadřuje dynamiku   formálnosti šlechty, která začala ztrácet   vliv, zatímco střední třída je na vzestupu.   Jedná se převážně o konverzační příběh,   ve kterém jsou dialogy používány k shrnutí   politické situace měnící se Sicílie, kde se   celé dětství odehrává. Snímek se tak dívá   na revoluci a politiku drobné buržoazie v roce   1860, založeném na stejnojmenném románu   Giuseppe Di Lampedusy. Přináší vizuální   podívanou na danou dobu, herecké koncerty, ve   kterých nejvíce vyniká především Burt   Lancaster a dojemnou vizi staré Itálie v   morální malbě rodinné historie. Film právem   oceněný na festivalu v Cannes.

Naprosto dokonalý film. Zcela mizí díky   Viscontimu a hercům, které režijně vedl, v   mém případě pocit , že jde o historický   film.

To byla teda výzva jít na tuhle TŘÍHODINOVOU   (ano, zrak vás nešálí) historickou epopej o   sjednocení Itálie. Přesto musím říct, že   jsem se ani na chvíli nenudila. Na historický   film docela dost vtipných scének, mladej Alain   Dellon, provokující Claudia Cardinale, která se   pořád kousala do rtů a velice charismatický   Burt Lancaster, představitel vysoké   aristokracie, která musí ustoupit nové třídě   buržoazie a doufat, že oni, gepardi a lvi   přežijí ten nástup hyen.

Jenom něco k historickému pozadí filmu:   Pojednává o převratném období italských   dějin. Kolem roku 186O začíná národní   buditel Garibaldi sjednocovat jednotlivé italské   státy v jednotnou velkou říši. S tím je   ovšem spojen zánik vládnoucí italské šlechty   a moci se nyní ujímá bohaté mešťanstvo.   Právě proto si sicilský kníže Fabrizio Salina   (Burt Lancaster) uvědomuje, že musí nutně   přijmout nastávající změny, aby mohl alespoň   zčásti zachovat to dobré ze starých časů.

Zmar a úpadok aristokracie na plnej čiare ,   koniec starých časov a začiatok nových časov   .Knieža Salina je ztelesnenie aristokracie ,   hrdosti a tvrdohlavosti , lenže čas uteká a   treba si zvykať.Len keby to išlo trocha   rýchlejšie ako za 3 hodiny , inak super .

Viscontiho umění se projevuje jen málokde tak   výrazně jako v tomto filmu, který popisuje   sjednocení Itálie a úpadek tradiční,   kultivované italské šlechty a vyšší   společnosti, do které se díky revoluci   dostávají stále více hulvátští parvenu.   Gepard velmi dobře vystihuje atmosféru té doby,   není to vulgární, ale inteligentní film s   kvalitními herci a zajímavým vyzněním, byť s   poměrně jednoduchým dějem.
Vzhledem k tomu,   jak přesně se drží historických reálií,   nelze dát než maximální hodnocení.   Takovýchto filmů by mělo být více.

Velice mne potěšilo, že jsem měla možnost,
opět po několika letech znovu shlédnout tento,   pro mne nezapomenutelný film nenaplněné lásky   starého muže. Je to nádhera. Lancastr, to je,   resp. byl herec, který nikdy neměl špatnou   roli. Film má překrásnou atmosféru. Jsem   nadšena.

Umělecké filmy italských neorealistů mě   obvykle nechávají zcela chladnou. To platí i   pro Geparda. Vizuálně možná zajímavé a   celkově jedno z vrcholných děl světové   kinematografie, to ovšem nic nemění na faktu,   že jsem při tom umírala nudou.

Obrazově překrásný film. Nádherné kostýmy,   interiéry paláců, domů i obyčejných   sicilských uliček, přírodní scenérie. To   vše doplněno podmanivou hudbou Nina Roty. Na   diváka doslova dýchne atmosféra 19. století na   Sicílii, kdy končí staré dobré časy a   nastává nový věk. Pod křídly krále Viktora   Emanuela vzniká sjednocená a moderní Itálie.   Po téhle stránce jsem si určitě přišel na   své, ale nějak jsem nepřekousl ono pomalé a   zdlouhavé vyprávění páně Viscontiho.   Nekonečně dlouhé scény, kdy se nic neděje,   mě brzo přestaly bavit a ve druhé půli jsem se   začal i nudit. Burt Lancaster je výborný,   Claudia Cardinale překrásná a s Delonem jí to   náramně sluší. Ale místy mi to prostě   přišlo o ničem a některé scény jsou   vyloženě nestravitelné. Jistým způsobem je to   neskutečná filmová lahůdka, ale já jsem jí   zas až tak na chuť nepřišel.

Skvělý příběh mistrně zpracovaný. Vedoucí   herecké trio slibuje úžasnou podívanou a svůj   slib do puntíku i plní.
Děkuji za takové   filmy.