Gepard

Italský barevný širokoúhlý film Luchina Viscontiho Gepard patří k nejvýznamnějším dílům italské kinematografie šedesátých let. Je vynikající adaptací stejnojmenného románu Giuseppa Tomasiho z Lampedusy. Vypráví o životě sicilského rodu Salinů, v jejichž erbu byl pověstný gepard, v pohnutých letech 1860 - 61. Je barvitým vylíčením historických událostí, prosyceným vůní starých dob a zvláštního života na Sicílii. Pro svou nezvyklou délku a zvláštní způsob vyprávění není rozhodně běžným filmem, který dokáže plně zaujmout tu část diváků, přicházejících do kina za lehkou zábavou. Avšak ty, kteří dovedou vychutnat dokonalou krásu filmového obrazu, mistrovství režie a vyváženost hereckých výkonů, jistě vrchovatě uspokojí. Pro tyto kvality byl vyznamenán Velkou cenou MFF v Cannes 1963.
Seminář italského filmu 2003

Bouřlivá léta 1860-1861. Garibaldiho tisícovka věrných dobývá Království obojí Sicílie a stárnoucí kníže ze Saliny (Burt Lancaster) se všemožně snaží vyrovnat s tím, že jeho generace tygrů a gepardů je neodvratně nahrazována generací vlků a hyen. Jak sám Visconti přiznával, jeho vztah k literatuře byl jednou z esencí při formování jeho osobitého způsobu vyprávění. Visconti se ve většině svých filmů literaturou nejen inspiruje, ale snaží se najít prostředky, kterými by nejlépe převedl do filmové řeči klíčové narativní prvky původního textu. Nejinak tomu je u Geparda, jediného románu Giuseppa Tomasiho di Lampedusy, jehož překvapivého úspěchu se autor bohužel nedožil. Visconti po jeho adaptaci zatoužil okamžitě. Nepochybně tomu tak bylo i z osobních důvodů, v příběhu spisovatelových předků viděl idealizovanou verzi poměrů ve své vlastní rodině. Kromě toho obdivoval preciznost, s jakou autor pro svůj román získával historicky relevantní materiál, i jeho vyhraněný realismus. Stejně mu vyhovoval jeho skeptický náhled na v Itálii nedotknutelné risorgimento. I přes svůj aristokratický původ byl Visconti přesvědčený marxista podporující komunistickou stranu a jeho pojetí lžirevoluce z monarchie podporované aristokracií v monarchii postavenou na bedrech novodobé „šlechty" složené z povrchních zbohatlíků je ještě neúprosnější než v původním románovém textu. Jeho interpretace je obohacena o závěrečné proustovské gesto v podobě legendární plesové sekvence, která trvala v nejdelším sestřihu celých 48 minut. Kníže ze Saliny prostupující jednotlivými pokoji stárne před očima a Visconti vypráví o neúprosně mizejícím čase tak krásně a bolestně zároveň, jak to nedovedl nikdo jiný. Film se postupně objevil v minimálně pěti různých sestřizích, což bylo vinou nesouladu mezi Viscontim a americkými distributory. Vyprávět dechberoucími obrazy rytmizovanými harmonickým hudebním partem tísnivý příběh o neodvratné zkáze jedné dějinné epochy, to přišlo Hollywoodu prostě nesrozumitelné. Dnes je ale film distribuován v 205minutové restaurované verzi.

Aleš Říman
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Píše se rok 1860, Garibaldi se vyloďuje na Sicílii, risorgimento je v plném proudu. Kníže Fabrizio Salina dobře ví, že končí historická role třídy, k níž po staletí patří jeho rod, že ji vytlačí vrstva lidí často nevzdělaných a nekultivovaných. Myšlenku zániku světa, který miloval, přijímá se smutkem, ale s vědomím jeho neodvratnosti. A hlavně s odhodláním pomoci milovanému synovci, aby si v novém světě našel správné místo pro sebe a své potomky. Se shovívavou ironií sleduje, jak instinkt vede podnikavého Tancrediho z řad revolucionářů vzápětí do armády nového krále Itálie a od vlažného zájmu o strýcovu dceru Concettu do náruče krásné Angeliky, dcery plebejského zbohatlíka. Předlohou slavného filmu Luchina Viscontiho s nádhernou kamerou Giuseppa Rotunna byl román Tomasiho di Lampedusy, pocházejícího ze starobylé šlechty, podobně jako režisér. Díky citlivému digitálnímu restaurování se příběh knížete Saliny, v nezapomenutelném podání Burta Lancastera, a dvojice Tancredi a Angelica, jež ztělesnili Alain Delon a Claudia Cardinalová, stane nepřekonatelným zážitkem i pro toho, kdo film už dobře zná.
45.MFF Karlovy Vary