Děvčátko, neříkej ne!

Tahle zfilmovaná operetka si   dneska své diváky bude   hledat už jen velmi těžko,   je to dost fádní   záležitost. Ostatně,   představitelku hlavní role,   česko-americkou herečku   Jarmilu Vackovou, dnes   prakticky nikdo nezná. Ale za   zmínku stojí, že poprvé se   zde na filmovém plátně   objevily pozdější dvě   velké hvězdy českého filmu   - Adina Mandlová a Hana   Vítová.

Nudné pasáže při módní   přehlídce možno   přeskočit. Tedy pokud vás   tehdejší móda nezajímá.   Mne nezajímá ani letošní   che che. Poměrně kvalitní   komedii, která ještě   obsahuje prvky starého   dobrého němého filmu, a   nakonec se velmi dobře zvrtne   až v grotesku, sráží   časté ječení, které jest   nazýváno zpěvem. Tohoto   jekotu je zde až moc, ale jde   o operetku, jak na začátku   filmu jest titulkem   presentováno. No, mně to   prostě vadilo. Ale jinak je   to fajn zábava.

Pitomoučký filmeček z   počátku zvukové éry. Tedy   musela to být operetka. Aby   se tam trdlalo, zpívalo a   infantilně reagovalo.   Služebné a svobodné dívky   svůj skrovný peníz   utratily, aby se dojaly a   pobavily. Na Bruce Willise se   prostě ve třicátých letech   nechodilo.

Klasický český snímek z   počátků zvukového filmu   ještě stále využívající   naplno všechny nové   možnosti. A není od věci,   že se jedná o komedii a dle   dnešních měřítek přímo   o komedii bláznivou. Po   scenáristické stránce   naprostá pecka. Každá   postava má svým charakterem   své pevné místo, příběh   je dostatečně zamotaný a   finále jak z čítanky.   Samozřejmě že je atmosféra   a herecké výkony dle   standardů hodné k   třicátým letům, ale to na   věci nic nemění.   Povedených hlášek je tu   tolik, že s přehledem   fungují i dnes. Snímek by   mohl být výborným   kandidátem na předělávku   do současné doby, ale   bohužel na to nejsou tvůrci.   Není scénáristy k dobře   odvedené práci, není   režiséra, který by tomu dal   tu správnou energii a   komediální herci už teprve   nejsou. Takže nezbývá než   zůstat u stále zábavné   klasiky, která sebou nese   jednu zajímavost. Adina   Mandlová si tu odbyla svoji   první filmovou roli, ve   které pronesla pouze jednu   jedinou větu, a s ní se s   chutí vyřádila i Hana   Vítová. Zub času neúnavně   hlodá, ale je to jako s filmy   s Vlastou Burianem. Dobře   postavený humor je prostě   nezničitelný.

S přihlédnutím
k době vzniku a porovnáním   s jinými filmy té doby.   Myslím tím dobu prvních   pokusů o hudební film a   začátku filmu zvukového.   Jde o zajímavý příklad   barvy zvuku, reprodukovaného   z desek a i příklad ještě   málo náročné choreografie   později slavného Joe   Jenčíka (divadlo V+W)