Biutiful

Uxbal. Je rozvedený, stará   se o své dvě děti a jednoho   dne se dozví o rakovině a   krátkého času svého   života. A my máme možnost   vidět, jak s tím naloží.   Snímek plný filosofie a   mouder ve spleti kruté   reality daných životních   situací. “Je nebezpečné   věřit člověku, který má   hlad.” “To je svět, ve   kterém žijete, a sami jste   si ho vytvořili.” Sice tu   jde o jediné a tím je   rodina, ale protože všechno   souvisí se vším,   neopomenuty nejsou ani další   problematické prvky   současného světa, jako je   netolerance, rasismus,   misogynie a s tím   samozřejmě spojená   imigrace, homosexualita a   kupodivu v rámci Španělska   i fašistická historie ve   dvacátém století. A co   vlastně tohle všechno má   společného s Uxbalem? To   prozradí snímek se svou   tříhodinovou stopáží,   který je svou složitostí   cílený spíše do řad   náročných diváků.   Dokázal by se někdo vžít   do situace Uxbala? Jeho dny   znamenají neustálou   houpačku mezi životem a   smrtí. Každý den se   probouzí s vědomím, že to   všechno brzy skončí. Pomalu   umírá s myšlenkami o   věčnosti a míru, které   může mít po smrti, s   vědomím, že jeho blízcí   zůstanou naživu. Tento   příběh se pohybuje mezi   tím, co je a co není   žádoucí, mezi jedním a   ostatními. Je to téma o   naději a vykoupení se vším   všudy, co život přináší.   A není toho zrovna málo.   Svým způsobem snímek   poukazuje na to, co všechno   by měl člověk udělat, aby   po smrti našel duchovní   mír. A protože má snímek   na svědomí Alejandro   González Iñárritu, o   žádnou zábavu tu rozhodně   nejde.

Iňárritu musí být   náramně veselý pán, který   točí s veselými lidmi samé   veselé snímky :-)) Ale jo,   dalo se, bylo to vpravdě ze   života, jestli se živoření   všech zúčastněných vůbec   životem nazvat dá, pravdou   je, že takový film jsem   schopná vstřebat tak jednou   za pět let. Tak zas někdy,   pane režisére...

Nádherný....
Ani nevím, co k tomu napsat?   Opět dokonalý filmový   zážitek. Hned od začátku   mě Inárritu vtáhnul do   děje a Bardemovi jsem   věřil úplně vše. Film mě   nutil přemýšlet a   přehodnocovat vlastní   život. Jo působí to   depresivně, ale život v   takovýhle podmínkách je   depresivní a myslím, že   vím o čem mluvím. Kloubouk   dolů, filmy tohoto žánru   žeru se vším všudy. 80%

Délka možná mnohé odradí,   ale stojí to za výdrž.   Mnohovrstevnatost a sonda do   životů obyvatel Barcelony   není pro křehké dušičky.   Možná trochu depresivní,   ale život přeci není jenom   o úsměvech.

o Javierovi jsem nikdy nepochybovala...
jen ten, kdo nechápe život a   dílo Alejandra Gonzáleze   Iñárritu, může ohodnotit   tento film jedničkou...na   jeho filmy je třeba dívat se   se sebezapřením a   několikrát, abys pochopil,   co vše skutečně mělo   pochopeno být, abys zachytil   ryzí pocity hrané osoby   herce, jeho nadlidské   výkony, atmosféru holého   života, každý režisérův   složitý film... Dar,   rakovina, smrt, cit, etnika,   peníze, potomci, chůze po   tenkém ledě... film mě   donutil si vzpomenout na   utajované zážitky mého   života, rozbrečel mne,   vyšťavil, posilnil, byl pro   mne stejným darem jako je   Javier ve své roli   pozůstalým... On zvládl v   jedné roli zahrát   dokonalého, ale   umírajícího otce dvou   dětí v chudém světě,   manžela nevěrné ženy a   nepořádné matky, těžkého   dříče v nelegálním   obchodu, vraha dvaceti lidí,   dále být pozůstalou osobou,   tak jako být jakési   "médium" nebo   vyvolávač, stejně tak jako   být nebožtíkem... kdo umí   víc v tomto povolání? Jaké   je hrát umírajícího otce   dvou dětí, zatímco v   reálném světě sám mít   jedno dítě na cestě? Jaké   je být soškou ohodnocen za   tento dokonalý výkon?

Arénu, kterou pro něj   Iñárritu přichystal,   ovládá Bardem úchvatným   způsobem. Jedna z   největších hereckých   osobností současnosti.   Režisér se protentokrát   přidržel plus mínus   lineárního vyprávění, ale   vede ho ve více úrovních   (smrt, svědomí, imigranti,   kontinuita lidského rodu...)   a je neméně působivý jako   ve svých proslulých   skládankách.

Sonda do života nemocného   člověka a jeho rodiny,která   žije na pokraji chudoby,sonda   do života přistěhovalců z   Ásie a Afriky,kde si každý   vydělává tak jak to jde a   defakto místo ráje,který   očekávali,žije v těch   nejhorších podmínkách a   často za to zaplatí svým   životem.Iňarritu prostě   nezklame a já vím,proč se   na každý jeho film   těším.Ano,je to depresivní   film,ale i takový je   život.No a Javier   Bardem-naprosto excelentní   (nedovedu si představit,že   by tuto roli hrál někdo   jiný)a herečka,která hrála   jeho ženu-naprosto   úžasná.Malinko to kazily   některé záběry ruční   kamerou,které určitě měly   navodit větší   autenticitu.Možná,že až   uvidím tento film   potřetí,dám   10bodů.Iňarituovy filmy   vždy nutí k tomu,aby se na   ně člověk podíval   vícekrát.

Strašně smutné a zoufalé.   Člověku je až zle, jak to   ve světě chodí. Krásný a   krásně zahraný film, ale   dvakrát ho vidět nemusím a   místy trochu zdlouhavý,   proto dva body dolů.

147 minut neředěné dávky   deprese a podívané o   pánovi, který se snaží   být hodný v opravdu zlém   světě.

Specifická   "ruční" kamera,   mistrovské herecké podání   nejen od Bardema,   propracovaná každá scéna -   tohle je film, který vás   vtáhne do děje od prvního   momentu..jedině tak lze podat   těžké a přitom v podstatě   běžné téma..