Biutiful

Film Biutiful Alejandra Gonzáleze Inárritua je příběhem Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který je po zprávě o blížící se smrti nucen hledat smíření s vlastním životem a minulostí, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony.

Vinou rakoviny zbývají Uxbalovi pouhé dva měsíce života, během nichž se snaží zajistit budoucnost svých dvou malých dětí. Přitom jej čeká konfrontace s přítelem z dětství, který je nyní policistou, s bývalou manželkou – maniodepresivní prostitutkou, s bratrem, který mu pomáhá v jeho temných obchodech, ale i s dávno zesnulým otcem, který se mu zjevuje v představách. Dalšími výraznými postavami jsou dealeři drog a ilegální imigranti, jež do intimního dramatu o vyrovnání se smrtí přinášejí společenský aspekt a ukazují odvrácenou stranu současného města včetně zneužívání přistěhovalců a kriminálního podhoubí.

Javier Bardem byl za roli rozporuplného Uxbala nominován na Oscara za hlavní mužskou roli a stal se tak prvním hercem v historii oscarových nominací, který celou hlavní roli ztvárnil španělsky. Tuto nominaci nakonec neproměnil, byl však za svůj výkon oceněn (ex aequo s Eliem Germanem) na MFF v Cannes. Jeho brilantní výkon doplňuje Inárrituovu vizi syrové, nehostinné Barcelony, jejíž atmosféru umocňuje práce tří stálých spolupracovníků režiséra: působivá kamera Rodriga Prieta, střihačské umění Stephena Mirrionea a hudba Gustava Santaolally.

Zdroj: ČT

Nový film mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Inárritu (Amores Perros, 21 gramů, Babel) BIUTIFUL s hvězdou (nejen) španělského filmu Javierem Bardemem v hlavní roli. Ten za svůj výkon získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Příběh ukazuje životní cestu Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který hledá smíření se svým otcovstvím, láskou, duševnem, zločinem, vinou a smrtelností, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony. Jeho obživa stojí mimo zákon a oběti, které je ochoten položit pro své děti, neznají hranic.
Uxbalovi díky rakovině zbývají pouhé dva měsíce života, během nichž se snaží zajistit budoucnost svých dvou potomků, kteří bezcílně proplouvají životem. Zároveň se konfrontuje s přítelem z dětství, který je nyní policistou, se svojí bývalou manželkou, která je maniodepresivní prostitutkou, a dalšími výraznými postavami. Uxbal ztělesňuje velmi rozporuplného muže – oddaný otec, zhrzený milovník, pouliční zločinec, duchovně založený člověk. Jako život samotný, i tento příběh končí tam, kde všechno začíná. Obklopen osudem a překračující hranice, začíná Uxbal vidět svoji dosud mlžnou cestu jasněji a uvědomuje si svůj otcovský odkaz dětem.

Příběh muže v těžké životní situaci. Na cestě k vykoupení mezi temnotou a světlem. Nějakým způsobem je spojený s posmrtným životem, Uxbal je tragický hrdina a otec dvou dětí, který cítí nebezpečí smrti. Bojuje s tvrdou realitou a osudem, který pracuje proti němu.

Mexický filmař Alejandro González Iñárritu je známý díky propracovaným příběhům s mozaikovitou výstavbou, v nichž se postupně prolínají zpravidla tragické osudy mnoha lidí. Ve svém čtvrtém celovečerním snímku (poprvé bez spolupráce se scenáristou Guillermem Arriagou) sice zvolil lineární vyprávění s jednou ústřední postavou, ale i zde si zachoval svůj razantní a syrový styl. - Kontroverzním protagonistou je chlapácký Uxbal, který se v Barceloně živí jako zprostředkovatel pro ilegální přistěhovalce. Stará se o černochy, kteří prodávají na ulici padělané zboží, vyráběné v manufaktuře Číňany. Zároveň pečuje o dvě děti, jež má s maniodepresivní prostitutkou Marambou. A přivydělává si díky své schopnosti „vyprovázet“ duše zemřelých. Náhle se ocitne v neřešitelné situaci, když se dozví, že má rakovinu prostaty a že mu zbývá jen několik měsíců života. Během nich chce především zaopatřit své děti. Přitom se na něj valí další problémy. „Jeho“ černoši jsou pochytáni policií a ve skladišti se kvůli vadným teplometům udusí pětadvacet Číňanů. Uxbal, jemuž je stále hůře, tak musí být neustále v pohybu a nemá šanci si odpočinout. Nakonec opouští tento svět v jistém usmíření... - Režisér opět volí syrový, nepřikrášlený pohled na drsnou realitu, akcentovaný navíc sychravým počasím. Svůj realismus jen mírně ozvláštňuje prologem a epilogem, v nichž předává dcerce prstýnek po rodičích a v nichž se setkává se svým nikdy nepoznaným otcem. K „nadreálnému“ motivu se přidružují jeho rozmluvy s dušemi mrtvých. Emocionálnost tragického příběhu zdůrazňuje hereckým projevem Javier Bardem (pro nějž byla role napsána). – Název je odvozen od zkomoleniny slova beautiful (krásný), již používá Uxbalova dcerka.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2011/4

„Bola to moja najnáročnejšia rola,“ povedal Javier Bardem o postave Uxbala vo filme slávneho mexického režiséra Alejandra Gonzálesa Iňarritua Biutiful (Mexiko – Španielsko, 2010). Štyridsaťjedenročný španielsky herec za ňu získal Cenu za najlepší mužský herecký výkon v Cannes a nomináciu na Oscara za najlepší mužský herecký výkon, celý film bol nominovaný na Zlatý glóbus i Oscara ako najlepší cudzojazyčný film.

Biutiful je Iňarrituov štvrtý celovečerný hraný film. Tri predošlé (Amores perros – Láska je kurva, 2000, 21 gramov, 2003 a Babel, 2006) Biutiful_13_resizenakrútil v úzkej spolupráci so scenáristom Guillermom Arriagom. Boli to originálne skladačky, v ktorých sa nezávisle od seba odvíjalo niekoľko samostatných, zdanlivo nesúvisiacich príbehov. Tie sa potom preťali v jednom osudovom okamihu, ktorý spätne osvetlil predchádzajúce dianie. Tento spôsob filmového rozprávania vyžadoval sústredeného diváka, ale za ochotu skladať filmový „puzzle“ sa mu bohato odmenil myšlienkovým bohatstvom, napätím i nečakanou pointou.

Keďže pri poslednej spoločnej práci – filme Babel došlo medzi scenáristom a režisérom k roztržke, ktorá sa skončila ich rozchodom (Arriaga potom v roku 2008 nakrútil neveľmi úspešnú Planinu v ohni), ako nových spolupracovníkov pri snímke Biutiful oslovil Iňarritu (nar. 1963) scenáristov – nováčikov Armanda Boa a Nicolása Giacoboneho, pri ktorých si zrejme udržal vedúcu pozíciu nielen ako autor námetu a režisér. Súčasne radikálne zmenil svoj, dovtedy ľahko identifikovateľný spôsob rozprávania. Už nejde o niekoľko paralelných príbehov, ale o lineárny dej, ktorý sa odohráva na jednom mieste a prevažne v jednom (španielskom) jazyku. V jeho centre je jedna hlavná postava, ktorá je spojivom všetkých odbočení z hlavnej línie. Touto postavou je bývalý Biutiful_14resizenarkoman, teraz priekupník s falošným „značkovým“ tovarom, rozvedený štyridsiatnik Uxbal. Žije na odvrátenej strane turisticky príťažlivej Barcelony ( ako si ju pamätáme napríklad z filmu Woodyho Allena Vicky Cristina Barcelona, 2008, v ktorej zhodou okolností tiež hral Bardem), v sociálne biednej štvrti, kde väčšinu obyvateľov tvoria prisťahovalci z Číny a Afriky. Obchodným kontaktom s oboma skupinami sa snaží uživiť svoje dve deti, ktoré mu zveril súd do opatery po rozvode s psychicky chorou alkoholičkou. Do ťažkého Uxbalovho života navyše zasiahne choroba – rakovina v neliečiteľnom štádiu. Dozvie sa, že má pred sebou už len pár mesiacov života, a hoci sa nevie zmieriť s myšlienkou na smrť, rozhodne sa urobiť všetko pre zabezpečenie rodiny a splatenie morálnych dlhov.

Bardemov Uxbal je osamelý, vnútorne nepokojný človek, ktorý si nerozumie ani s bratom – podvodníkom, ani s nespoľahlivou bývalou manželkou. Všetku svoju starostlivosť upriami na deti, o ktoré sa v rámci možností vzorne stará, hoci občas to preženie s prísnosťou. Exmanželku má stále rád, jej úlety si vysvetľuje manicko-depresívnou psychózou, do značnej miery ich toleruje, no žiť s ňou v jednom byte nedokáže. Priživuje sa na biede čínskych imigrantov, ktorí v studenom, tmavom podzemnom sklade dvanásť hodín denne šijú falošné „značkové“ kabelky, ale Biutiful_8_resizezároveň s nimi súcíti a v čase predsmrtného „vyrovnávania účtov“ sa snaží uľahčiť ich biedny údel aspoň lacnými ohrievačmi. Pravidelne sa stretáva s prisťahovalcami zo Senegalu, ktorých využíva ako pokútnych pouličných predavačov podradného čínskeho tovaru, a rovnako pravidelne podpláca policajtov, aby ich nechali na pokoji. Uxbal sa však nenarodil pod šťastnou hviezdou. Každý jeho pokus o dobrý čin sa zvrtne na náhode a vypáli oveľa horšie, ako predpokladal. Číňania sa v spánku udusia, Senegalčanov pochytajú a vyhostia, nešťastná exmanželka opätovne skončí na psychiatrii. Veľmi to pripomína nesprávne napísané anglické slovo „krásny“, ktoré je aj titulom filmu. Vyslovuje sa síce biutiful, ale píše sa odlišne. Stačí jedno písmenko a vznikne chyba. A taký je celý Uxbalov život. Nasmerovaný možno rovno, ale v skutočnosti pokrivený. Nesprávny variant správnej cesty.

Iňarrituove filmy sa vyznačujú tým, že popri ľudských vášniach a nešťastiach si vždy všímajú aj globálne problémy, tentoraz už spomínané prisťahovalectvo, ekonomické zneužívanie zväčša nelegálnych imigrantov a ich živorenie na samej hrane ľudskej dôstojnosti. (O aktuálnosti tejto témy, ktorá sa stala najmä pre západnú Európu mimoriadne naliehavou v súvislosti s nepokojmi v severnej Afrike, nemožno pochybovať.) Súbežne s ňou autori kreslia presvedčivý portrét umierajúceho človeka, pričom zachádzajú až do mystických polôh. Je to spojené jednak s Uxbalovými Biutiful_resizespomienkami na otca, ktorý zomrel pred jeho narodením a po ktorom sa zachovalo len pár fotografií, jednak s hrdinovou schopnosťou nadväzovať údajne kontakt s mŕtvymi. Nevedno, či Uxbal túto schopnosť len nepredstiera kvôli peniazom od vďačných pozostalých, no úvodná a s ňou prepojená záverečná scéna filmu naznačujú, že existujú veci medzi nebom a zemou, ktoré si nemožno vysvetliť len racionálnymi úvahami.

Prostredie, v ktorom sa film odohráva, špinavá štvrť s pochybnými obyvateľmi, úzkymi tmavými uličkami a haraburdím zapratanými neveľkými bytmi, živorenie ľudí mierne nad či dokonca pod hranicou chudoby, drastické prejavy nevyliečiteľnej choroby, osamelosť a bezmocnosť človeka – to všetko sú komponenty, ktoré môžu vyvolať v divákovi depresiu. Šťastných či aspoň radostných okamihov je málo, ak sa vyskytnú, tak len v rodinnom prostredí, akoby tvorcovia chceli zdôrazniť veľký význam tejto zložky spoločnosti. „Film upozorňuje na to, že všetci žijeme vo svete, v ktorom ľudia robia to isté – snažia sa prežiť a pritom viesť dôstojný život,“ povedal o snímke Javier Bardem. Práve snaha o dôstojnosť aj v najťažších situáciách je to, čo vyvoláva – pri celej pochmúrnosti – svetielko nádeje. Biutiful je film smutný, ale nie depresívny. Zrejme nie je náhoda, že Bardem má vo chvíľach najväčšieho utrpenia črty a výraz Ježiša Krista, že film je rámcovaný jeho stretnutím s nepoznaným otcom a že miestom Biutiful_12_resizeschôdzky je čistý zasnežený les, kde sa Uxbal možno konečne dočká vytúženého pokoja. Záverečná otázka – Čo je ďalej? – nie je len mystickým presahom realistického príbehu, ale aj podnetom na zamyslenie o posledných veciach človeka.

Myšlienkové bohatstvo Iňarrituovho filmu nie je vyjadrené literárne, ale výsostne filmovo. Z množstva životného materiálu, ktorý prináša, by možno iní tvorcovia vyrobili niekoľko diel. Veď takmer každá z epizódnych postáv má svoj vlastný, v podstate tragický príbeh, z ktorého vidíme len zlomok. V ich priesečníku stojí takmer celých 147 minút Uxbal v stvárnení Javiera Bardema, bez ktorého si tento film ťažko predstaviť. Charizmatický herec vytvoril dokonalú štúdiu umierajúceho muža, ktorý tají pred okolím svoju tragédiu a dovolí jej prejaviť sa iba v očiach, krivke úst, mimike, chôdzi a gestách poznačených veľkým utrpením, len výnimočne aj slovne. Výbornou partnerkou mu bola Maricel Álvarez ako bývalá manželka Marambra, psychicky vyšinutá a aj v zdravších obdobiach nevyrovnaná, exaltovaná až agresívna žena. Presvedčivý portrét brata Tita, malého podvodníka a sukničkára vytvoril Eduard Fernández, ale kladné ocenenie si Biutiful_3_resizezaslúžia všetci herci – dobre vybrané typy, stelesňujúce predstaviteľov nižších spoločenských vrstiev, vrátane prirodzene pôsobiacich detí. Na autentickom obraze života na barcelonskom zdevastovanom predmestí má obrovskú zásluhu kamera režisérovho stáleho spolupracovníka Rodriga Prieta, ktorá s rovnakou presvedčivosťou zachytila detaily tváre trpiaceho Bardema, divokú dramatickú scénu policajného zásahu či hrubou erotikou presýtené zábery z lacného nočného klubu. Zvuková stopa, ktorá účinne využíva nielen hudbu Gustava Santaolallu, ale aj hyperbolizované reálne ozveny ľudského srdca, hlasy vetra, mora, dažďa a iných živlov, ako aj účinné ticho, dotvára premyslený komplexný tvar tohto mimoriadneho diela, ktoré napriek dĺžke a pomalšiemu tempu sledujete so zatajeným dychom.

Nina Hradiská
Utorok, 22 Marec 2011; www.filmpress.sk