Andrej Rublev

Naprosto fenomenální artový   ruský snímek, který   nepobere jen tak leckdo.   Jednoduše řečeno, kdo   nezvládl například český   snímek Františka Vláčila   'Markéta Lazarová' (1967),   tento ruský nechť raději   rovnou nechá bez   povšimnutí. Plně pochopit   rozsah tohoto filosofického   opusu není žádná legrace.   Andrej Tarkovsky tímto svým   druhým celovečerní počinem   našemu Františku Vláčilovi   konkuruje hodně silně.   Vlastně ho doslova a do   písmene překonal. Příběh   je založen na době a   životě slavné ruské   malířské ikony 15. století   Andreje Rubleva. Snímek   mající celkovou stopáž bez   pěti minut tři a půl hodiny   ukazuje cestu umělce a osudů   Rusů své doby. Všichni jsou   rozděleni a mučení   ideologickými a politickými   konflikty, jako jsou perzekuce   pohanů, znesvěcení církve,   represálie velkovévodů,   vládce obracejíc se proti   vlastním lidem, mongolské a   tatarské nájezdy či masové   vraždy ve Vladimiru (ruské   Město založené v roce 990).   Rusové jsou tedy vyobrazeni   jako mučedníci. Sám Rublev   se během hádky se svým   ideologickým soupeřem   Theophanesem (příslušník   byzantské aristokracie,   který se stal mnichem a   významným kronikářem)   přirovnává coby ruský   rolník ke Kristu a pokorně   nese svůj kříž. Rublev   jako umělec také trpí.   Středověký chaos lidských   činů a brutalita soužití   nezná slitování. Dokáže   se z něčeho takového zrodit   ruský národ a ruská   identita? Snímek se skládá   z 8 epizod, kde nechybí ani   prolog a epilog. Ve své době   neměl hlavně v Rusku na   růžích ustláno. Politicky   nejasná témata zkoumající   náboženství, uměleckou   svobodu a roli umělce,   zapříčinilo, že se   sovětské úřady zdráhali   snímek distribuovat jak na   domácí půdě, tak i na   mezinárodní úrovni. Avšak   postupem času se stal   uznávaným jako jeden z   nejdůležitějších filmů   všech dob. Dnes je tedy   oslavován jako mistrovské   filmové dílo a skutečně   právem. Natočen byl   černobílé, avšak na konci   obsahuje barevné   překvapení. Filosofický   epos o temném středověku,   který prostě nelze nevidět.

Nadhodnocený a povětšinou   nudný a nezáživný film.   Neupírám tomu určité   kvality, celé je to hodně   syrové a některé scény,   např. nájezd tatarů, jsou   značně působivé. Víc jak   tříhodinová stopáž a   občas neskutečně pomalé   vyprávění, díky kterému   nejde udržet pozornost, to   ovšem celé pohřbilo. A   mimochodem; scénami, ve   kterých nechal Tarkovskij   (zřejmě kvůli maximální   autentičnosti) upálit živou   krávu a polámat koně na   schodech u mě teda tenhle   režisér řádně klesnul.   Hovado jedno sadistický.

Tarkovského filmy vyžadují   alespoň letmé tušení   ruských reálií. Pak   pochopíte alespoň zlomek z   té ohromné skládačky   záběrů. Konkrétně Rublev   mě tedy moc neokouzlil,   nebýt závěrečné části   "Kolokol", jdu s   hodnocením ještě níž.

Jak natočit nenatočitelné?   Jak říci to, co nelze   říct? Opravdu lze jedním   filmem obsáhnout lidský   osud? Andrej Tarkovskij se o   to celý život snažil, ale   podařilo se mu to?   Samozřejmě, že nikoliv,   aspoň ne zde. Život je   krutý, občas radostný a   místy nedávající smysl,   přesně takový je i film,   přesto je možno obsáhnout   lidskou duši, zvláště tu   širokou ruskou? Většina   bude tvrdit ano, já   zastávám opačný názor.   Tarkovskému se jeho snaha   nezdařila, na druhou stranu,   autorský rukopis je naprosto   nezaměnitelný, což mu   může spousta jeho kolegů   závidět. Avšak i to má   svá úskalí, akčním   režisérem rozhodně nebyl,   což je bohužel   nepopiratelné, neboť tyto   scény jsou značně   podprůměrné, ale o ty   přeci nejde, psychologie, to   je jeho hlavní zbraň.   Filmový vědci, které bych   přirovnal k vykladačům   snů, budou bez sebe   štěstím, tolik vrstev,   těch odkazů, od   náboženských, přes   latentní homosexualitu, až   po oslavu prapůvodního   slovanství. Je nutno si však   položit nejdůležitější   otázku. Opravdu to tam je?   Není to vše jen věštění   z křišťálové koule či   přesněji řečeno, jako   uspořádat mistrovství   světa v hokeji, ani ne na   milimetrovém ledě? Jistěže   je, my se nikdy nemýlíme,   neomylnost neexistuje, neboť   kritizovat Tarkovského by   bylo jako vychvalovat Mein   Kampf, coby literární   skvost.

Bůh ruského filmu Andrej   Tarkovskij a jeho černobílý   epos Andrej Rublev se zapsal   nesmazatelně do mého srdce   ostatně jako všechny jeho   filmy, co psát u géniů   filmové tvorby formátů   Stanleyho Kubricka.

Je to dobrej postalinsitickej   filmek, kdo má rád historii   a chce trochu poznat ikony a   Rusko, at na tomrkne