Andrej Rublev

Naprosto fenomenální artový ruský snímek,   který nepobere jen tak leckdo. Jednoduše   řečeno, kdo nezvládl například český   snímek Františka Vláčila 'Markéta Lazarová'   (1967), tento ruský nechť raději rovnou nechá   bez povšimnutí. Plně pochopit rozsah tohoto   filosofického opusu není žádná legrace.   Andrej Tarkovsky tímto svým druhým   celovečerní počinem našemu Františku   Vláčilovi konkuruje hodně silně. Vlastně ho   doslova a do písmene překonal. Příběh je   založen na době a životě slavné ruské   malířské ikony 15. století Andreje Rubleva.   Snímek mající celkovou stopáž bez pěti minut   tři a půl hodiny ukazuje cestu umělce a osudů   Rusů své doby. Všichni jsou rozděleni a   mučení ideologickými a politickými konflikty,   jako jsou perzekuce pohanů, znesvěcení církve,   represálie velkovévodů, vládce obracejíc se   proti vlastním lidem, mongolské a tatarské   nájezdy či masové vraždy ve Vladimiru (ruské   Město založené v roce 990). Rusové jsou tedy   vyobrazeni jako mučedníci. Sám Rublev se během   hádky se svým ideologickým soupeřem   Theophanesem (příslušník byzantské   aristokracie, který se stal mnichem a významným   kronikářem) přirovnává coby ruský rolník ke   Kristu a pokorně nese svůj kříž. Rublev jako   umělec také trpí. Středověký chaos lidských   činů a brutalita soužití nezná slitování.   Dokáže se z něčeho takového zrodit ruský   národ a ruská identita? Snímek se skládá z 8   epizod, kde nechybí ani prolog a epilog. Ve své   době neměl hlavně v Rusku na růžích   ustláno. Politicky nejasná témata zkoumající   náboženství, uměleckou svobodu a roli umělce,   zapříčinilo, že se sovětské úřady   zdráhali snímek distribuovat jak na domácí   půdě, tak i na mezinárodní úrovni. Avšak   postupem času se stal uznávaným jako jeden z   nejdůležitějších filmů všech dob. Dnes je   tedy oslavován jako mistrovské filmové dílo a   skutečně právem. Natočen byl černobílé,   avšak na konci obsahuje barevné překvapení.   Filosofický epos o temném středověku, který   prostě nelze nevidět.

Bůh ruského filmu Andrej Tarkovskij a jeho   černobílý epos Andrej Rublev se zapsal   nesmazatelně do mého srdce ostatně jako   všechny jeho filmy, co psát u géniů filmové   tvorby formátů Stanleyho Kubricka.

Nadhodnocený a povětšinou nudný a nezáživný   film. Neupírám tomu určité kvality, celé je   to hodně syrové a některé scény, např.   nájezd tatarů, jsou značně působivé. Víc   jak tříhodinová stopáž a občas neskutečně   pomalé vyprávění, díky kterému nejde udržet   pozornost, to ovšem celé pohřbilo. A   mimochodem; scénami, ve kterých nechal   Tarkovskij (zřejmě kvůli maximální   autentičnosti) upálit živou krávu a polámat   koně na schodech u mě teda tenhle režisér   řádně klesnul. Hovado jedno sadistický.

Tarkovského filmy vyžadují alespoň letmé   tušení ruských reálií. Pak pochopíte   alespoň zlomek z té ohromné skládačky   záběrů. Konkrétně Rublev mě tedy moc   neokouzlil, nebýt závěrečné části   "Kolokol", jdu s hodnocením ještě   níž.

Jak natočit nenatočitelné? Jak říci to, co   nelze říct? Opravdu lze jedním filmem   obsáhnout lidský osud? Andrej Tarkovskij se o to   celý život snažil, ale podařilo se mu to?   Samozřejmě, že nikoliv, aspoň ne zde. Život   je krutý, občas radostný a místy nedávající   smysl, přesně takový je i film, přesto je   možno obsáhnout lidskou duši, zvláště tu   širokou ruskou? Většina bude tvrdit ano, já   zastávám opačný názor. Tarkovskému se jeho   snaha nezdařila, na druhou stranu, autorský   rukopis je naprosto nezaměnitelný, což mu   může spousta jeho kolegů závidět. Avšak i to   má svá úskalí, akčním režisérem rozhodně   nebyl, což je bohužel nepopiratelné, neboť   tyto scény jsou značně podprůměrné, ale o ty   přeci nejde, psychologie, to je jeho hlavní   zbraň. Filmový vědci, které bych přirovnal k   vykladačům snů, budou bez sebe štěstím,   tolik vrstev, těch odkazů, od náboženských,   přes latentní homosexualitu, až po oslavu   prapůvodního slovanství. Je nutno si však   položit nejdůležitější otázku. Opravdu to   tam je? Není to vše jen věštění z   křišťálové koule či přesněji řečeno,   jako uspořádat mistrovství světa v hokeji, ani   ne na milimetrovém ledě? Jistěže je, my se   nikdy nemýlíme, neomylnost neexistuje, neboť   kritizovat Tarkovského by bylo jako vychvalovat   Mein Kampf, coby literární skvost.

Je to dobrej postalinsitickej filmek, kdo má rád   historii a chce trochu poznat ikony a Rusko, at na   tomrkne