Andrej Rublev

Patrně nejznámější Tarkovského film Andrej Rublev je právem považován za jeden ze stěžejních skvostů světové kinematografie. Složité dvouleté natáčení ještě nebylo nic proti tomu, jaké martyrium čekalo film a jeho tvůrce po dokončení. Pětileté tahanice po schvalovacích instancích, o nichž se režisér dozvídal povětšinou z druhé ruky, se staly nedílnou součástí autorova vztahu se sovětskou filmovou byrokracií.

Na festivalu v Cannes roku 1969, kde byl snímek francouzským distributorem uveden mimo soutěž, Tarkovskij sice získal novinářskou Cenu FIPRESCI, první veřejné projekce v Sovětském svazu se ovšem Andrej Rublev dočkal až o dva roky později. Historická freska obviňovaná z přílišné krutosti a náboženské propagandy musela změnit délku i název. Za její uvedení bojovali i čelní představitelé ruské kultury jako režisér Grigorij Kozincev a skladatel Dmitrij Šostakovič. Tarkovskij svým alegorickým filmem předpověděl analogii mezi životem svým a osudem geniálního malíře, jehož cesta k umění vznikala ne díky, ale navzdory mocenské (z)vůli.

Příběh ikonopisce, který se snaží v době absolutního temna najít sílu k duchovní tvorbě, napsala spolu s režisérem další nastupující hvězda sovětské kinematografie – Andrej Končalovskij (zde ještě pod jménem Andrej Michalkov-Končalovskij). Životní osud umělce v období let 1400 až 1423 na pozadí mocenských rozbrojů, bratrovražedných válek a tatarských nájezdů není historicky věrným zpodobněním ruských dějin. Tarkovského stylizace je však natolik niterně přesvědčivá, že zde středověk vyvstává v obdivuhodně komplexní šíři. Nezapomenutelné panoramatické jízdy kameramana Vadima Jusova, s nímž Tarkovskij spolupracoval od diplomního filmu Válec a housle (1960) až po Solaris (1972), dokážou svou dokumentární povahou připodobnit svět, který je i ve své naprosté stylizovanosti nesmírně přirozený.

Kamila Dolotina
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

Historická freska o malíři ikon Andreji Rublevovi je povahopisem Ruska 15. století, výpovědí o duchovní síle, o pramenech nezničitelné tvořivé energie. Zvonař Borisko symbolizuje podstatu tvorby svojí vyzývavostí, obrovskou sebedůvěrou, nezkrotným přáním pracovat až do vyčerpání. Je předzvěstí probuzení Ruska a stimulem tvorby Rubleva, kterého přemohou tragické události a po zabití zloducha (při krvavém tatarském vpádu do chrámu) vysloví slib mlčení.
Naturalisticky snímané přírodní scenérie, vesnické chalupy, chrámy ve městě, zdánlivě staticky popisovaný život mužiků, mnichů a umělců dotvářejí velmi ruská verze sugestivní ovzduší doby. Černobílý obraz je v mnohých pasážích silně výtvarně české titulky stylizovaný. Ojedinělý opus v rámci historického žánru, který zároveň překračuje, je členěný do osmi kapitol. Naplňuje jedno z Tarkovského kréd: „Umění existuje výhradně proto, aby napravovalo svět."
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Historická freska o malíři ikon Andreji Rublevovi (Anatolij Solonicyn) je povahopisem Ruska patnáctého století, výpovědí o mocné vnitřní síle, o pramenech nezničitelné duchovní energie. Zvonař Borisko (Nikolaj Burlajev) symbolizuje svou sebedůvěrou a nezkrotnou vyzývavostí podstatu tvůrčího probuzení a stimuluje tvorbu Rubleva. Naturalisticky snímané přírodní scenérie, vesnické chalupy, chrámy ve městě, zdánlivě staticky zobrazovaný život mužiků, mnichů a umělců dotvářejí velice sugestivně ovzduší doby. Černobílý obraz je v mnoha pasážích výtvarně silně stylizovaný. Ojedinělý opus v rámci historického filmu je členěn do osmi kapitol a naplňuje jedno z Tarkovského kréd: „Umění existuje výhradně proto, aby napravovalo svět." Na námětu a scénáři snímku z roku 1966, který byl po střihových úpravách uvolněn do distribuce až roku 1971, se spolu s Tarkovským podílel Andrej Michalkov-Končalovskij.

Autor/Zdroj: /Kino AERO