Vinnetou

Tak rozhodně nebyl tento film "první   ochutnávkou" západoněmeckých   dobrodružných filmů podle románů Karla Maye,   jak píše zdejší respondent. Již o rok dříve   v květnu roku 1964 se objevil v české   distribuci film "Poklad na Stříbrném   jezeře" režiséra Haralda Reinla (1962) s   vynikajícím Herbertem Lomem v roli bandity   Cornela. Vinnetou byl uveden do českých kin v   březnu 1965.

Tady není mnoho co dodat. Klasika, která je pro   mou generaci něco mezi biblí a slabikářem.   První ochutnávka opravdového dobrodružství,   řada výborných herců, podmanivé a   okouzlující exteriéry tehdejší Jugoslávie   dokázaly navodit tu správnou atmosséru   Divokého západu. A k tomu všemu vynikající   dabing Stanislava Fišera. Vladimíra Ráže,   Josefa Větrovce, Jiřího Adamíry a dalších.   Pro příznivce klasických dobrodružných filmů   by tenhle biják měl být něco jako dříve   bývala ve škole povinná četba.

Klasika. Spolu s Rudým gentlemanem, Posledním   výstřelem a Pokladem na Stříbrném jezeře   patří tento díl k nejlepším a nejlépe   zfilmovaným Mayovkám, které má všechny na   svědomí režisér Harald Reinl. Každá epizoda   má svého padoucha a já se vždycky těšil na   jejich skony, které se mi navždy vryly do   paměti. A taky ty přestřelky, kde se to   mrtvolami jen hemžilo byly solidní masakry.   Spousta dalších příběhů s Vinnetouem   nedosahují takových kvalit, jako zmíněné   části. Tyhle čtyři snímky jsem jako děcko   viděl stokrát a nikdy mě neomrzely, svoje   kouzlo mají i po mnoha létech a působí dodnes.   Už jen když začne hudba, nebo kamera, jak v   širokoúhlém záběru snímá nádherná   panoramata tehdejší Jugoslávie. K těmto   dílům patří neodmyslitelně geniální český   dabing, který filmy pozdvihuje k naprosté   dokonalosti.

Je potřeba vůbec něco psát?
I když je to   naivní barevná pohádka, pořád zůstává to   prvotní ochutnání dobrodružství, když se v   kinech socialisticky budovalo.
A ten český   dabing. Špička.

"..více než právo znamená mír."
Tímto filmem začíná krásný dobrodružný   příběh indiánského náčelníka Vinnetoua   (Pierre de Brice) a jeho bílého bratra Old   Shatterhanda (Lex Barker), kteří bojují za   zachování míru a spravedlnosti mezi indiány a   bělochy. Děj se odehrává na pozadí krásné   přírody, většinou ve vysokých skalních   pohořích a vodopádech bývalé Jugoslávie   (dnes Chorvatsko). Nechybí ani humor v podobě   hereckých výkonů reportéra Taf-Taf a stopaře   Sama Hawkinse. I když se ve filmu občas objeví   pár chyb režie, film hodnotím nejvyšším   počtem bodů. Divák se může těšit na   napínavý příběh těchto dvou slavných postav   nejen v tomto filmu, ale i v dalších dějově   navazujících dílech, jako jsou "Poklad na   Stříbrném jezeře", Winnetou - červený   gentleman "," Vinnetou a míšenka   Apanači "," Old Shatterhand " ,   "Vinnetou a Old Shatterhand v údolí   smrti" a "Vinnetou - poslední   výstřel". Tyto filmy mě provázejí od   dětství. Oba herci jsou bohužel dnes už po   smrti a je mi velmi líto, že jsem se s nimi   neměl možnost nikdy osobně setkat. Čest jejich   památce.

Nečekaný obrovský úspěch snímku 'Poklad na   stříbrném jezeře' přivedl tvůrce k myšlence   vrátit hrdiny stvořené spisovatelem Karlem   Mayem na plátna kin. A když už, tak by bylo   velice vkusné odvyprávět příběh zcela od   začátku. Seznámíme se tedy s Klekí-petrou,   bílým učitelem Apačů, s Vinnetouovým otcem   Inču-čunou a sestrou Nšo-či. Dozvíme se že   Old Shatterhand je vlastně inženýr a stavitel   železnice a uvidíme, jak se Vinnetou a Old   Shatterhand stali bratry. No a s dalšími   postavami spjaté a neodmyslitelné s touto   dobrodružnou indiánkou. Naplánované byli   celkem tři díly a toto je pochopitelně ten   první. Natočen byl se stejnou precizností a   respektem k prvnímu snímku. Nádherné scenérie   pohoří, skal, jezer a vodopádů vytvářejí   doslova pastvu pro oči. Byť má scénář s   románem pramálo společného, je napsán velice   dobře. Plynulé vyprávění, napětí a určitá   exotika divokého západu dává snímku   nezaměnitelné kouzlo. A tak se i tento německý   indiánský počin stal stále vyhledávanou   klasikou.

Film Vinnetou, jsem poprvé viděl, když mi bylo   15. let a byl jsem přímo nadšen a těšil se na   další díly a přišly další díly Poslední   výstřel a Old Shatterhand a dost, další filmy   již nebyly do revoluce promítány, snad jenom   ten odpad Mezi supy a Petrolejový princ. Který   dílo nezestárlo, si myslím Poklad na   Stříbrném jezeře a jasně Rudý gentleman. A   jedna perlička, ptal jsem se čecha žijícího v   Torontu, jak američani berou máyovky. Neberou   nijak, protože se zde nepromítaly a to proto,   že jsou to slátaniny, ve kterých jsou jenom   nesmysly a špetka pravdy chybí. Zřejmě pravda   je ta, že američani jsou zvyklí na genocidu   indiánů, a poradili si s nimi po svém,   vypálili, pozabijeli a zahnali je do rezervací   ain cvai. Vinnetou , to je mírové poselství a   proto stále má nové diváky...

Vidět před 50 lety mayovky, sbírat fotografie z   filmu, to se nedá zapomenout. Ačkoliv se při   některých scénách vloudí úsměv, rád se na   stokrát opakované filmy podívám. Vinnetou a   jeho pokračování patří mezi filmy mého   mládí a nezevšední mi ani v důchodu. Prostě   jsou to pohádky pro děti, dospělé i důchodce.

Vinnetou je legendární westernovka a ne jenom   to. Herci, štáb, Carl May a film samotný jsou   biblické pro filmy. Ikdyž se mi ze série líbí   jenom - Vinnetou; Rudý gentleman; Poslední   výstřel a Poklad na stříbrném jezeře je to   neuvěřitelné, co se před padesáti lety   natočilo. Velký klobouk dolů před filmaři.

Klasika, na který jsem jako spousta dalších   vyrostl a která mi pomohla proniknout do světa   knih, prostřednictvím stejnomenné Mayovi   předlohy.
Podle knižní chronologie první   dobrodružství statečného Němce a jeho rudého   přítele jsem viděl minimálně desetkrát, ale   v posledních letech na něj nějak nebyl čas,   proto jsem chtěl zjistit, zda ono kouzlo týhle   série po letech nevyprchalo. Musím přiznat, že   částečně tomu tak skutečně je a ono kouzlo   už nemá takovou sílu jako dříve. Přesto i   dnes jsem se dobře bavil.
Z části za to   může onen pocit něčeho důvěrně známého   (není zde asi jediná scéna, kterou bych dosud   neměl v paměti), z části nostalgie (taky   nedáte dopustit na filmy svého dětství,   ačkoliv jejich kvality jsou po těch letech   leckdy přinejmenším sporné?), z části   herecké obsazení - Lex Barker má velké   charisma, podobně jako Pierre Brice a na jeho   filmovou sestru Marii Versini se dobře kouká. Z   části je to ona úchvatná hudba, která ten   silný pocit nostalgie žene do ohromných   výšin. A potom je tu ten pověstný příběh -   pokrevní pouto mezi bílým a rudým hrdinou,   věčný boj proti nespravedlnosti, páchané   téměř výhradně bílými na indiánském   plemenu a blabla:-) Osobně neznám žádný   zábavnější ani jednodušší způsob, jak   malému klukovi vštípit některá základní   rysy správného člověka (či "pořádného   chlapa") typu čest, odvaha, spravedlnost ,   ochota pomáhat slabšímu...A hlavně to   přátelství...Alespoň na mě to od útlého   dětství působilo tím správným výchovným   dojmem, že čest pravda a láska vždy   zvítězí...však víte.
Nepopírám, filmy jsou   samostatné příběhy, které nemají s   knižními předlohami až na hrdiny příliš   mnoho společného, většina filmových   příběhů využívá jenom hodně volně kostru   dané knihy, okleštěnou o všechny linie   jakýmkoliv způsobem boční a i ta kostra je   zpracována co nejjednodušeji. Proto jsou tyhle   snímky mnohem povrchnější, hrdinové občas   jednají nelogicky, sem tam narazíte na nějakou   tu chybku a Old Shatterhand v tomto díle   postřílí více Apačů než všech indiánů ve   všech Mayových knihách ve kterých se   vyskytuje, ale tak nebudu zlej - tohle je prostě   klasika a ani můj nynější střízlivější,   kritičtější pohled jí rozhodně neshledává   vůbec špatnou. Pouze už ne tak dokonalou, jako   před 15ti lety.