Listopad

Listopad jsem viděl poprvé přesně loni na LFŠ   v UH a pro mě byl jednoznačným vrcholem celého   filmového festivalu. Naprosto mě uhranul a můj   zrak i vjem připoutal k velkému plátnu. Druhé   shlédnutí doma mě můj dojem jen a jen   potvrdilo. Každá země, každý kraj má svoje   mravy a lesní bytosti, které vystupují a žijí   v každém folklóru jednotlivých zemí a   Estonsko patří rozhodně k těm temnějším.   Tohle prostě miluji, tohle je moje srdcová   záležitost. Baladický příběh o lásce, plný   pohanských magických elementů a mystických   symbolických odkazů se podmanivě vrývá až   pod kůži. Soundtrack je pastva pro uši,   výborně celek doplňuje a nejednou jsem si   vzpomněl na norskou hudební legendu ULVER,   která mě místy jejich zlověstnou atmosféru   připomínala. Zvuk je též bravurní, různé   šepoty, hlasy, šusty, to vše jsou důležité   atributy při sledování projekce ať už v   kině, nebo v domácím, kvalitně ozvučeném   prostředí. Co ale z filmu kromě zmíněného   příběhu, zvuku a hudby dělá naprosto   ojedinělou podívanou je vizuální stránka!   Kamera, její kompozice a stylizace, umístění   detailů v záběrech a umělecký smysl pro   celek. Černobílý materiál má doslova   hypnotizující účinek! Jakoby film točil   František Vláčil - poetické ztvárnění a   syrová atmosféra, s Janem Švankmajerem - skrz   bizarní surrealistické cítění. Herecké   tváře jsou neokoukané, dokonale přirozené a   dvě mladé ženské postavy Rea Lest (Liina) a   Jette Loona Hermanis (mladá baronka) v sobě   ukrývají hluboké čarokrásno. Povědomá   tvář na mě vykoukla až v roli starého barona,   kde se zjevil Dieter Laser, znám především   jako doktor Joseph Heiter z Lidské stonožky a   opět mě připomínal našeho Jana Třísku,   mazec podoba! Nemám naprosto nic, co bych snímku   vytknul. Tiše se vkradl do mé duše a tam také   zůstane. Listopad je mým favoritem jako   podzimní měsíc, nyní se přidal i Listopad   filmový. Kéž by režisér Rainer Sarnet ještě   něco podobného natočil....

Příběh určený pro artová kina nebo podobné   programy v televizi. Pohanský svět zobrazený v   lidových mýtech, konkrétně zde estonských.   Oživlé předměty, resp. přímo bytosti   sestavené z různého zemědělského nářadí,   zvířata v lidské podobě a naopak. Černobílá   kamera jenom přispěje k syrovosti tématu a   vyjádření pověr a mystického prostředí, ve   kterém se děj odehrává. Zchudlá hraběnka   okrádaná svým služebnictvem, které se   nezastaví před ničím, zamilovaný pomatenec a   bizarní recept na lásku jeho vyvolené složený   z potu, chlupů z podpaží a vlastního lejna.   Nápoj lásky číslo 10, jak zpíval Karel Gott.

Když jsme odcházeli z kinosálu, lidi kolem   zatrhávaly dost ostře, někteří i odešly   během promítání a vlastně jím i rozumím.   Mně se ale povedlo nasát chladnou a mystickou   atmosféru estonského venkova a nechat se   Listopadem pohltit. Úchvatná kamera, skvělá   práce se zvukem a velmi sugestivní herecké   výkony. Více než solidní start letošních   Varů, který doznívá ještě i s týdenním   odstupem.