Piknik

Jeden z mála...
českých filmů,který má co   říci/pokud možno   nezkresleně/o době pro   mladší generaci dost   dávné.Na rozdíl od   Hořícího keře není vidět   manipulace s fakty/pro nás   starší dost důležitá   informace/,brilantní   obsazení zbylou legendou   našich herců a solidní   kamera dodaly filmu velmi   mnoho.

Nevím proč, ale se mě tento   televizní film dost líbil.   Prostě parta starých lidí   se schází a vzpomíná na   smutnou a krutou minulost.   Spousta příběhů a spousta   pohledů na minulost. Třeba   ta scéna v bunkru, kde to po   uzavření vrat jedna z dcer   nevydržela začala plakat.   Ne, každý nemůže být   hrdina. Dál, v závěru, kdy   byl odhalen údajný bonzák,   jedna z manželek si   posteskla, že oni měli jeden   druhého, ale ony byly terčem   lynče okolního světa a byly   samy. Nakonec přišlo   odpuštění. Já se vydržel   koukat po celý film, byl to   život!

Stránský - Bočan
Na filmy dvojice Stránský -   Bočam je divná podívaná.   Nevím na kolik historicky   přesná ... přesto by bylo   dobrý, kdyby fungoval jakýsi   skript mezi těmito filmy.   Budiž, Suchařípa a Rychlík   v Bumerangu a Zdivočelý zemi   hrají jednu a tutéž postavu   i se stejným jménem. Asi   skutečně existovaly. Co je   ale divný Luboš Příhoda, v   Bumerangu představovaný   Vladimírem Dlouhým, umírá   v dole, zatímco o 60 let   později v Pikniku, jej   žijícího, přeživšího,   hraje Petr Kostka ...   Nechtělo by to hlídat?

Docela dobře natočené drama   veteránů kteří si   udělají výlet do bývalého   lágru aby si za   vzpomínali.Dobré herecké   výkony.Vidět takových   hereckých legend po hromadě   bylo příjemný.

ani hvězdně obsazený film   piknik nedává záruku na   kvalitu, i když možná   prvotní idee k zajímavému   námětu jistě byly. Piknik   však nakonec oplýval jen   poloprázdnými gesty,   nedostavěným vývojem,   nedostatečnou dynamikou,   kolísavým rytmem s místy   zachycenou atmosférou i díky   vhodně použitým sekvencím   z jiných děl samotného   režiséra bočana. piknik má   světlá místa jen v   případě scény záchrany   jednoho z vnoučat a v   hereckém výkonu l. munzara   potýkajícího se výpadky   paměti. v konečném součtu   je tak film piknik žádná   sláva, žádné překvapení,   jen standard, neboť výsledek   zůstal nějak na půlce   cesty. škoda, že se jinak   nadějný snímek piknik   nevytáhnul výš, než jen do   zlaté střední třídy   dějin světové   kinematografie.

Huginův komentář bych mohl   podepsat. Tento televizní   snímek patří k tomu   nejnepovedenějšímu, co za   poslední léta vzniklo.   Špatný scénář plný   nesouvislých dialogů. Film   má snad vychovávat. Je   vlastně o ničem. Je mi   jasné, že takto psát o   vážném tématu je vlastně   rouhání. Snad by takové   téma šlo zpracovat jinak a   lépe. Trapně působí ta   scéna s padajícím klukem do   propasti, kdy skuteně   dospělí mladí chlapi stojí   jak ypsoloni a stařec leze po   laně zachraňovat. Film,   který může mít zajímavý   námět v konečném výsledku   je dost bídný. Já jsem si   napřed myslel, že jej   natočil současný náš   nejhorší režisér Tomáš   Magnusek. Ten dokáže obsadit   do filmu celou plejádu herců   a ten film je pak v podstatě   sračka. Pak jsem si   přečetl, že pod filmem je   podepsán Hynek Bočan. V   tomto případě, pokud jde o   kvalitu snímku, si s   Magnuskem může podat ruku.  
Ani ta plejáda   hereckých osobností tuto   výchovnou agitku   nezachrání.

Legendy českého filmu se   sejdou ve snímku o bývalých   vězních, aby zavzpomínali   na dobu minulou a pokusili se   zjistit, kdo je v oněch   temných dobách udával.   Nemůžu si pomoct, ale mám   nutkání tento námět   porovnat s předešlými   obdobnými počiny, jako jsou   'Pamětnice' či 'Školní   výlet'. Skoro bych řekl, že   se jedná o mix obojího.   Tomáš Magnusek byl za ně   značně kritizován. Teď to   zkusil Hynek Bočan a použil   zcela stejnou metodu. Jedná   se však o televizní počin a   tak výsledek vyznívá   spíše inscenačně.   Příběh je tak jednoduchý,   že jednodušší snad už ani   být nemohl. Klidný a jemný   filmový zážitek hodně   kazilo neustálé   promlouvání o tom, kdo z   nich by mohl být udavač.   Častokrát to bylo až   neskutečně otravné.   Tragikomické osudy každého   pamětníka se mi zdála dosti   nedovyprávěná. Vlastně   jsme se o jednotlivcích   nedozvěděli téměř nic.   Nebýt postavy ztvárněné   Janem Třískou, který se   každého neustále na něco   vyptával, nebyli by   prozrazeny ani střípky.   Podivné bylo i použití   několika záběrů ze   seriálu 'Zdivočelá země'.   Důvodem byli úspory? Že by   se měla 50. léta   připomínat jednoznačně   souhlasím, ale rozhodně   pořádnými snímky.   Například již zmíněná   'Zdivočelá země' tento   úkol plní dobře. Tohle se   ale Bočanovi rozhodně   nepovedlo. Nechci tvrdit, že   je film špatně natočený,   ba naopak. Jen mi vadí velmi   slabý scénář.

Účast stárnoucích hvězd   českého filmu na tomto   notně nepovedeném   televizním snímku může   mít zhruba tři důvody.   Přilepšení si k důchodu,   neodolatelná potřeba   politicky se angažovat   (čemuž napovídá i datum   uvedení), nebo využít   jednu, v jejich životech asi   poslední, možnost k   natáčení, jak údajně   poznamenal Tříska. Zcela   promarněné téma, z kterého   by mohlo být vynikající   psychologické drama. Místo   toho je nám předkládán   sled útržkovitých scén z   minulosti a přítomnosti, ve   kterých se nedobereme   začátku ani konce, s dějem   rozmělněným řešením   rodinných vztahů otce, syna   a milenky a zcela   předvídatelnou a trapnou   událostí s pádem mladíka   do lomu a jeho záchrany, kdy   osmdesátiletý stařík leze   po laně, zatímco statní   muži na vrcholu svých sil   jen přihlížejí. Děj   samotný spočíval hlavně v   přemísťování skupiny   lidí z místa A do místa B a   následně do C atd. za   přednesu poněkud plytkých   dialogů. Nemluvě o zcela   zbytečných postavách   rodinných příslušníků,   zejména malých dětí.   Jediné co mnělo nějakou   vypovídající hodnotu byla   závěrečná pointa,   odpuštění. Celkově z toho   mám dojem, že dramaturgové   dostali politické zadání,   co se bude vysílat na   výročí komunistického   Vítězného února, tak se   narychlo něco spíchlo a   sáhlo se po osvědčené   dvojici Stránský, Bočan,   kterým se to tentokrát moc   nepovedlo. Padesátá léta,   jakožto součást naší   historie, by se měla zcela   jistě připomínat, ale   rozhodně ne takovým   způsobem.