V západním Irsku se farmáři pomalu začínali bouřit proti statkářům, kteří je vykořisťovali. Při jedné „demonstraci“ byl zraněn pan Donnelly, který měl tři syny. Joseph byl nejmladší, ale přesto se svým bratrům ve rvačkách vyrovnal, ač proti němu byli dva. Ze všeho nejvíce si přál, aby měl vlastní půdu. Po otcově skonu a následnému zapálení baráku výběrčím Stephenem (Thomas Gibson) se rozhodnul, že statkáře Christieho (Robert Prosky) zastřelí. Pořídil si k tomu však značně nespolehlivou flintu a při následné rehabilitaci se setkal s nepřítelovou dcerou Shannon. Ta se mu svěřila s plánem odcestovat do USA a zabrat si při závodu svůj claim v Oklahomě. Mohl by ji doprovázet jako sluha, protože tehdy bylo nepředstavitelné, aby žena cestovala sama. Kór takovou dálku. Joe zprvu odmítne, ale během souboje na patnáct kroků si všechno rozmyslí.

V zemi neomezených možností, konkrétně tedy v Bostonu, záhy navštíví boxerský klub Mikea Kellyho (Colm Meany), který okamžitě rozpozná v novém přistěhovalci velký talent. Shannon se vydává za jeho sestru, protože pro její nóbl výchovu by tady nikdo neměl pochopení. Společně jsou ubytovaní v bordelu. Zatímco on má nakročeno k tomu, aby se stal šampionem, ona se pere nejen s valchou, nýbrž i se škubáním kuřat. Jakkoli pocházejí z odlišných společenských poměrů a prošli si jinou výchovou a vzděláním, zjistí, že je k sobě cosi přitahuje. Vzájemné rozmíšky do té chvíle nicméně nejsou tak četné a vtipné, jak by měly.

 










 

V knize Jak číst film se píše o tom, že nám filmy dají kolikrát už během úvodní desetiminutovky samy najevo, jak bychom je měli správně číst. To je i případ titulu Navždy a daleko, v rámci jehož expozice nechybějí komediální momenty. Autor scénáře pochází z Kanady, avšak podle stylu psaní bych ho tipoval spíše na Angličana. V každém případě platí, že nám dává jasně najevo, že se nechce pouštět do žádného seriózního dramatu, přestože těch opravdu vtipných momentů postupně ubývá. Zato zůstává nadsázka, kvůli které se tvůrci z větší části okrádají o napětí (v tomto směru by to s Navždy a daleko bylo s velkou pravděpodobností ještě horší, kdyby nerežíroval zkušený řemeslník Ron Howard), a která má ospravedlnit případné faktografické (č)i jiné nedostatky.

V devadesátých letech předminulého století pomalu přestával být divoký západ v pravém slova smyslu divoký. Ani gangům typu Daltonova se už nedařilo tolik, jako dvacet roků předtím, když řádili Jesse James a Cole Younger. Svět stál před novou průmyslovou a technologickou revolucí, avšak při přepravě na větší vzdálenosti se pořád užívalo vlaku nebo koně. Eventuálně lodi, pokud se jelo ještě dál. Na ní se dvě nejdůležitější postavy setkají s panem McGuirem, který se postará o to, že si po vylodění v USA můžeme vzpomenout na Kmotra II. Další velké plus pro tento biják, třebaže tam šlo o 20. léta 20. století.

 










 

Dění v Americe má solidní spád, čímž se z větší části vykompenzuje ta bezmála čtyřicet minut trvající expozice. Kdyby byl o patnáct dvacet roků mladší, býval by mohl hlavního hrdinu hrát Sylvester Stallone. Takhle padla volba na Toma Cruise, který během soužití s Nicole Kidman hledal projekty, v nichž by se mohli objevit oba. Romantická linka tohoto počinu tedy nepřekvapivě funguje na výbornou. Taky proto, že vlastně není hraná. A protože se příběh odehrává v dané zemi v daném období, rozhodně je Navždy a daleko vhodnější ke zhlédnutí s přítelkyní či manželkou, než takové Bouřlivé dny.

Navždy a daleko je film, který možná nemá nejlepší scénář, ale zato se opírá o schopnosti režiséra, který dobře ví, jak daný záběr koncipovat tak, aby působil co nejzajímavěji. Díky spolupracím s dalšími profesionály na kličových postech to platí jak z hlediska obsahového, tak z hlediska výtvarného. Dobová atmosféra je zachycena skvěle. Náznaky potencionálně nosného twistu (zloba irských „mafiánů“, osedlání polodivokého koně, snahy tanečnice Grace) jsou sice záhy upozaděny nebo vyřešeny tím nejjednodušším způsobem, nicméně když to vezmeme do důsledku, tak absence výrazného konfliktu některým dramatům přece prospívá. Navždy a daleko mezi taková určitě patří.

FOTO: cinema.de