Tohle je náš svět

Kde je ta správná míra?   Umět přeříkat Listinu   práv v osmi letech, ale když   v pubertě dostane člověk   pusu, tak se chce hned ženit?   Ulovit si jídlo a neznat   colu? Pravda je někde   uprostřed...Na tohle se   zajímavě kouká, ale v   reálu je to prostě utopie.   Být svobodomyslným je hezká   věc, ale benzín a nemocnice   se taky hodí, když jsou   potřeba, takže trochu   pokrytectví. Zajímavé   komentáře m6k a petrusmev.

Po sociální stránce se   jedná o hodně dráždivý   film, neboť je morálně   nepřípustné, aby šest   dětí žilo s otcem mimo   civilizaci někde v lesích.   Nakonec, v příběhu je to   také dáno najevo, ale byť   otec vyznívá tímto stylem   života jako podivín, děti   nijak zaostalé nejsou. Učí   je nejen přežít v   nástrahách džungle, ale   dává jim také takové   vzdělání, že jeho   učitelskému umu nesahají   školy ani po podrážky. Ano,   je to příběh poněkud   progresivního, avšak hlavně   svobodomyslného, otce, který   se sám sobě zavázal   vychovat své děti v   divočině, kde se ráno coby   lovci honí za potravou,   odpoledne šplhají v dešti   po strmých útesech a večer   čtou filozofické romány a   analyzují Marxe.   Ospravedlňuje ty, kteří se   zaměřili na jedinečnost   jeho rozhodnutí a   šokujícím způsobem   připomíná, že i laskaví   rodiče mohou být ke svým   dětem krutí a násilničtí.   Každého jistě napadne, kde   je matka dětí. Po smrti,   což taktéž, v jistém   smyslu, vede k určité   dramatizaci děje. Takže o co   tady jde především? Jedná   se o nejlepšího tátu na   světě a nebo ne? Sociální   úřad samozřejmě bude mít   jasno okamžitě. A ostatní?   Viggo Mortensen v hlavní roli   dělá co může, aby v daném   přesvědčení udržel   rovnováhu mezi dvěma   protikladnými silami, aby se   nenadržovalo žádné   straně. A dá se říct, že   se mu to daří. Jeho postava   je svým způsobem   antikonformní hipík učící   své děti doma a hovořící   s nimi přímočaře, což by   žádný jiný rodič   neudělal. Každopádně u   svých dětí respektuje nejen   inteligenci, ale hlavně   vnímání a posouzení stavu   věci. Je velmi kompromisní a   má respekt k jiným názorům   a ideologiím, ale pro svůj   prospěch s nimi zároveň   manipuluje. Hlavně svobodně   rozhoduje sám za sebe a to je   pro něj to   nejdůležitější. Snaha   prarodičů dětí získat do   osobní péče je už léta   provařená dějová šablona.   Připomenout si můžeme   třeba snímek ´Do útoku´   (1987), kde tomu s   patřičným rázem čelil   řidič kamionu starající se   o svého synka, taktéž po   smrti jeho matky. Originální   název snímku ´Captain   Fantastic´, dle režiséra a   scenáristy v jedné osobě   Matta Rosse, odkazuje na   slavné stejnojmenné album   Eltona Johna a proč, musejí   znát především jeho   fanoušci. Každopádně prý   stačí porovnat písně s   událostmi v příběhu tohoto   snímku, který zajímavě   povznáší myšlenku o   civilizovanosti lidského   pokolení. Ochrání člověka   lidské zákony nebo zákony   přírody? Jaký život je   přínosnější? A to nejen   pro člověka, ale právě i k   té přírodě. Přes hlavní   dějovou linku je tu motivů   více než dost. jen se   snažit je vysledovat a   zamyslet se nad nimi. Z tohoto   hlediska lze doporučit také   snímek vzniklý rok po tomto   ´Beze stop´ (2018) v   podstatě na obdobné téma.

Tak jako není dokonalý   utopický život, není   dokonalý ani tento film. Na   jednu stranu je sympatické,   jak se vysloveně snaží   nepoučovat a nevysvětlovat,   na druhé straně je v něm   hodně nedotažeností, takže   i při malém zauvažovaní se   dají objevit nesmysly, které   by v reálu nemohly nastat.   Ale filmu jde víc o   poskytnutí příležitosti k   divákovu zamyšlení nad   současným systémem, než o   vytvoření předobrazu   jiného systému.
Kladem jsou vynikající   režie, která daleko   přesahuje scénaristickou   složku, a herecké výkony,   zvláště Viggo Mortensena,   ale v podstatě všech   zúčastněných herců a   dětí.
Úžasná je   scéna z konce filmu, kdy otec   s dětmi sedí ráno u stolu,   děti, čtouce knížky,   čekají na školní autobus,   k tomu pomalu přestává   hrát hudba, film se uvolňuje   a divák má možnost   vychutnat si spolu s nimi   přítomný okamžik.

Rodinná adventura s   leitmotivem KAM S NÍ... hm,   tak to jo. Škoda jen, že mi   moje ohraničenost nedovoluje   porozumět srandě a užít si   ji stejně, jako natureman   Viggo a jeho polodivoká   rukojmí s encyklopedickými   znalostmi - a to jsem se   domnívala, že všechny   zvrácenosti velkým plátnem   už prošly. Film o naprosté   neúctě k čemukoli,   především pak k životu -   rodinné sounáležitosti,   výchově, tradicím, morálce   - chcete-li k civilizaci - v   tom správném slova smyslu.   To všechno spláchli do stoky   spolu s úchylným přáním   osoby, kterou omlouvá   snížená příčetnost z   přemíry rodinného štěstí   na samotě u lesa, odkud je   hippie-busem do KFC jen co by   kamenem dohodil... Ovšem   neopomněli se přitom pokusit   o výsměch hodnotám, které   se při veškeré námaze   ještě nepodařilo zadupat do   země, jako již obligátní   snahou předvést nematrikové   katolíky coby zkostnatělé,   bigotní karikatury. Když už   se zabývat alternativním   způsobem života, což takhle   dosadit do filmových postav   jinší zálesáky, no ale to   už jsem v docela v jiném   světě, jakož i žánru...

Uzasny snimek, spoustu situaci   k zamysleni, spoustu uvah o   svete a konzumu a az na par   scen vybocujicich z   konceptu(free food action)   naprosto skvele uchopeny dej i   scenar. Po velmi dlouhe dobe   davam 10!

Rozhodně
mi to nepřišlo jako   komediální snímek, jak je   někdy prezentován. Celkem   slušné drama, ve kterém   mám do teď dilema, zda mám   otci fandit, nebo ho   nenávidět...A myslím si,   že to byl i trochu záměr   tvůrců. Jinak slušně   natočeno, dobře zahráno, a   i přes delší stopáž to   bylo koukatelné.

Americký nezávislý film o   tom,zda je lepší být   součástí přírody,pryč od   masové komerce,nebo zda má   ten současný spotřební   život také něco do   sebe.Pár situací k   zamyšlení a úsměvu.

Kdo by nechtěl mít dětství   štastné i dobrodružné?
Který otec nesní o tom,   že bude vychovávat děti   tak, aby jejich dětsví bylo   štastné, dobrodružné a   připravilo je na život v   dospělosti? A kdo by nechtěl   předat dětem i trochu nebo   víc své vlastní životní   zkušenosti a filozofie?
Někdy se to daří,   většinou ne a někdy se to   zkouší i tou alternativní   cestou.
Výborný film   hlavně o tom, že nic se   nesmí přehánět, ani ty   sebevznešenější úmysly.

Taková normální rodinka.   Jsou schopni rybičkou skolit   mamuta, vyšplhat na   Čumulangmu, dostat se na   Harvard díky studiu   mraveniště, ale neví, co je   Coca cola. Jak píše někdo   již přede mnou, pravda bude   někde uprostřed. Nic na   světě není a nikdy nebude   ideální. Místy trochu   humoru, místy trochu smutku,   takový pohodový filmík.

Jo, tohle je film pro mě. Nic   prvoplánové, nic   černobílé, nutí   přemýšlet, každý si v   příběhu nejde, co jeho   osloví, místy baví, místy   tíží, místy dojímá.   Fantastic!

Kapitán Fantastik
Fajn film o fotrovi, kterej   nemá slámu v hlavě ani v   šourku. Na poměry USA   odvážné dílo, z kterého   může bolševikům a   fašistům prasknout cévka.

Příroda vers. kapitalismus...
Po úvodních minutách filmu   jsem si zalebedil, pohodička   – užiju si krásnou   pohádku o tom, jak je   skvělý alternativní život   mimo civilizaci, uprostřed   lesů. Kde sverázní,   hippiesáčtí rodiče učí   své početné děti, aby se   uměli postarat samy o sebe. A   ještě navíc, v domácí   školní výuce, jim místo   ideálů konzumu a   měšťáckého pohodlí,   vštěpují Setonovské   dovednosti a myšlenky Noama   Chomskyho.
Jenže   idylka se poněkud zadrhne,   když matka, kterou museli,   pro jejím upadnutí do   depresí, odvézt od   nemocnice, spáchá   sebevraždu. Při   „road-movie“ cestě,   obytným autobusem, na její   pohřeb, najednou začínají   vyskakovat nepříjemné   otázky. Je otec Ben, až   takový přírodní pohodář,   a nebo tak trochu umanutý   diktátor. Film přestane být   prvoplánovou pohádkou a   začne klást otázky k   zamyšlení. Nakonec tedy,   tak trochu dojde, na   tradiční hollywoodský   happyend, ale i tak, ten film   není přeslazená   limonádička. Je dobrej a   nedivil bych se, kdyby po jeho   shlédnutí, některý divák   podlehl touze prásknout za   sebou dveřmi svého bytu   uprostřed velkoměsta a   dostal chuť žít třeba v   maringotce na kraji lesa.