Tarzan

Několikanásobný světový   plavecký fenomén Johnny   Weissmuller hraje svou první   a hned skvělou filmovou roli.   Není sice prvním filmovým   Tarzanem, zato je však   nejúspěšnějším ze všech   a stává se tak zakladatelem   nového žánru. Johnny   Weissmuller překonal v letech   1922-1928 67 světových   rekordů. V roce 1922 zaplaval   jako první 100 metrů volným   způsobem pod jednu minutu a   získal pět zlatých   olympijských medailí.
Do roku 1948 byl Johnny   Weissmuller v jedenácti   dalších filmech   prokazatelně nejlepším   filmovým Tarzanem. Současně   s ním a po něm vystoupili v   téže roli rovněž Herman   Brix /od r. 1935/, Lex Barker   /od r. 1948/, Gordon Scott   /od r. 1955/ a Ron Ely /v   televizním seriálu od r.   1965/.

Uplynulo už vyše 80 rokov od   kinopremiéry prvého   významnejšieho spracovania   knižnej predlohy Edgara Rice   Burroughsa. Predchádzajúce   snímky boli buď krátke,   alebo nemé, takže sa príbeh   nemohol rozviť do   dokonalosti. Úplnú   dokonalosť sa nepodarilo   získať ani tomuto filmu, no   vďaka svojmu šarmu a   žánrovej atraktivite sa   radí medzi klenoty   kinematografie...
Dej   pôvodného opičieho muža je   všeobecne známy, takže si   myslím, že ho netreba   rozpitvávať. Tvorcovia   využili literárny námet z   90%, ostatné si upravili   podľa svojich potrieb. No   zároveň aj uvažovali   dopredu, pretože nevysvetlili   viacero nezrovnalostí   týkajúcich sa pôvodu a   ľudského bytia samotného   Tarzana. Boli si veľmi dobre   vedomí, že na tejto   tématiky zarobia pekné   peniaze a tak jeho príbeh   rozvrstvili minimálne do   desiatich dielov...
Natáčanie sa potýkalo s   množstvom problémov, medzi   ktoré patril i výber   hlavného predstaviteľa.   Konkurzom prešlo tisíce a   tisíce adeptov, no   našťastie, producenti   vsadili na kvalitu. Tú   predstavoval Johny Weismuller,   bájny plavec, ktorý sa   môže popýšiť zlatými   olympijskými medailami z   rokov 1924 a 1928. Vidieť ho   ako štýlovo rozvĺňa pred   sebou vodu je naozaj oku   lahodiace. Naviac sa vedel   pohybovať i ako gymnasta,   takže i akrobatické kúsky v   pralese sú obdivuhodné...
No najviac by som na filme   vyzdvihol tie scény, na   ktorých sú spoločne bok po   boku ľudia a zvery. Slony,   opice, krokodíly, hrochy ale   aj divé šelmy sú skutočné   a živé, výborne vycvičené   a nesmierne inteligentné. To   snímke dodáva efekt, na   ktorý sa len tak nezabúda. A   navyše v tej dobe...
Odporúčam vidieť najmä   milovníkom príbehov o   Tarzanovi, ale aj tým, ktorý   majú radi   "prirodzenú"   romancu, napätie a   dobrodružstvo. Film neponúka   špičkové špeciálne   efekty, ani výborné herecké   výkony, dáva nám však   "ten" prekrásny   pocit, ktorý pramení v   útrobách filmového   plátna...

Tarzan, syn divočiny
Podle předlohy románů   E.R.Burroghse. Dobrodružný   černobílý film s   olympijským vítězem v   plavání J.Weismüllerem.
Do Afriky za možností   zažít dobrodružství a   přijít k bohatství   přijíždí otec s dcerou a   společníkem. Najmou si   nosiče a pokračují do dosud   neprobádané džungle. Jane   se setkává s divokým   mužem, který žije s   opicemi, a zachrání ji.   Naučí ho mluvit a poznávat   jiné věci, vzbudí i jeho   city. Film byl prvním pokusem   pokud opomenu film King Kong -   pracovat animací s   figurkami, montáže,   prolínačky, trikové   snímky, lidé převlečení   za opice i opravdová africká   zvířata. Lvi, sloni,   šimpanzi. Triky nejsou sice   tak dokonalé, na jaké jsme v   době počítačů zajisté   zvyklí, ale má své kouzlo   ještě i dnes.

Úplně náhodně jsem se k   tomuto filmu dostal a musím   přiznat,že mě velmi   překvapil.Když vezmu v potaz   rok výroby,tak snad ani   nemůžu hodnotit   míň.ČT2-děkuji.

S přihlédnutím k době   vzniku (1932!) výborně   natočený film. Má to své   neodolatelné kouzlo a patinu   staré doby a to přesně   odpovídá atmosféře   Borroughsových literárních   Tarzanů.

První Tarzan, kterého jsem   viděl jako malý kluk a   doslova mi učaroval. I když   byl černobílý a později   jsem ho viděl znova,   zážitek zůstal. Plavecké   výkony J Weismilera jsou   bezvadné.