Tarzan

Uplynulo už vyše 80 rokov od kinopremiéry   prvého významnejšieho spracovania knižnej   predlohy Edgara Rice Burroughsa. Predchádzajúce   snímky boli buď krátke, alebo nemé, takže sa   príbeh nemohol rozviť do dokonalosti. Úplnú   dokonalosť sa nepodarilo získať ani tomuto   filmu, no vďaka svojmu šarmu a žánrovej   atraktivite sa radí medzi klenoty   kinematografie...
Dej pôvodného opičieho muža   je všeobecne známy, takže si myslím, že ho   netreba rozpitvávať. Tvorcovia využili   literárny námet z 90%, ostatné si upravili   podľa svojich potrieb. No zároveň aj uvažovali   dopredu, pretože nevysvetlili viacero   nezrovnalostí týkajúcich sa pôvodu a   ľudského bytia samotného Tarzana. Boli si   veľmi dobre vedomí, že na tejto tématiky   zarobia pekné peniaze a tak jeho príbeh   rozvrstvili minimálne do desiatich   dielov...
Natáčanie sa potýkalo s množstvom   problémov, medzi ktoré patril i výber hlavného   predstaviteľa. Konkurzom prešlo tisíce a   tisíce adeptov, no našťastie, producenti   vsadili na kvalitu. Tú predstavoval Johny   Weismuller, bájny plavec, ktorý sa môže   popýšiť zlatými olympijskými medailami z   rokov 1924 a 1928. Vidieť ho ako štýlovo   rozvĺňa pred sebou vodu je naozaj oku lahodiace.   Naviac sa vedel pohybovať i ako gymnasta, takže   i akrobatické kúsky v pralese sú   obdivuhodné...
No najviac by som na filme   vyzdvihol tie scény, na ktorých sú spoločne   bok po boku ľudia a zvery. Slony, opice,   krokodíly, hrochy ale aj divé šelmy sú   skutočné a živé, výborne vycvičené a   nesmierne inteligentné. To snímke dodáva efekt,   na ktorý sa len tak nezabúda. A navyše v tej   dobe...
Odporúčam vidieť najmä milovníkom   príbehov o Tarzanovi, ale aj tým, ktorý majú   radi "prirodzenú" romancu, napätie a   dobrodružstvo. Film neponúka špičkové   špeciálne efekty, ani výborné herecké   výkony, dáva nám však "ten"   prekrásny pocit, ktorý pramení v útrobách   filmového plátna...

První Tarzan, kterého jsem viděl jako malý   kluk a doslova mi učaroval. I když byl   černobílý a později jsem ho viděl znova,   zážitek zůstal. Plavecké výkony J Weismilera   jsou bezvadné.

Úplně náhodně jsem se k tomuto filmu dostal a   musím přiznat,že mě velmi překvapil.Když   vezmu v potaz rok výroby,tak snad ani nemůžu   hodnotit míň.ČT2-děkuji.

Několikanásobný světový plavecký fenomén   Johnny Weissmuller hraje svou první a hned   skvělou filmovou roli. Není sice prvním   filmovým Tarzanem, zato je však   nejúspěšnějším ze všech a stává se tak   zakladatelem nového žánru. Johnny Weissmuller   překonal v letech 1922-1928 67 světových   rekordů. V roce 1922 zaplaval jako první 100   metrů volným způsobem pod jednu minutu a   získal pět zlatých olympijských medailí.
Do   roku 1948 byl Johnny Weissmuller v jedenácti   dalších filmech prokazatelně nejlepším   filmovým Tarzanem. Současně s ním a po něm   vystoupili v téže roli rovněž Herman Brix /od   r. 1935/, Lex Barker /od r. 1948/, Gordon Scott   /od r. 1955/ a Ron Ely /v televizním seriálu od   r. 1965/.

S přihlédnutím k době vzniku (1932!) výborně   natočený film. Má to své neodolatelné kouzlo   a patinu staré doby a to přesně odpovídá   atmosféře Borroughsových literárních   Tarzanů.

Tarzan, syn divočiny
Podle předlohy románů E.R.Burroghse.   Dobrodružný černobílý film s olympijským   vítězem v plavání J.Weismüllerem.
Do Afriky   za možností zažít dobrodružství a přijít k   bohatství přijíždí otec s dcerou a   společníkem. Najmou si nosiče a pokračují   do dosud neprobádané džungle. Jane se setkává   s divokým mužem, který žije s opicemi, a   zachrání ji. Naučí ho mluvit a poznávat jiné   věci, vzbudí i jeho city. Film byl prvním   pokusem pokud opomenu film King Kong - pracovat   animací s figurkami, montáže, prolínačky,   trikové snímky, lidé převlečení za opice i   opravdová africká zvířata. Lvi, sloni,   šimpanzi. Triky nejsou sice tak dokonalé, na   jaké jsme v době počítačů zajisté zvyklí,   ale má své kouzlo ještě i dnes.