Studio Kamarád [TV cyklus]

Tak tohle si ještě pamatuji   z dětských let, ale já   raději trávil čas venku,   než sezením u   televize...nicméně, myslím,   že to patří mezi méně   škodlivé pořady pro děti

Pohlazení pro dětskou duši.
Tehdy V r.1980, když začalo   vysílat Studio Kamarád, to   bylo pro děti milé   pokoukání na pohádky a na   Jů a Hele, kteří si hráli   ve studiu ...
Něco   asi na jeho kvalitě bude,   když název pořadu znovu   zavedla ČT v r. 2011 do   vysílání.
Studio   Kamarád začalo po změně   názvů znovu vysílat v lednu   2011 a to je dobře -   kamaráda každé dítě   potřebuje, a když není k   dosahu žádný kamarád   živý, tak Studio Kamarád   zahřeje dětskou dušičku,   pohádka příde vhod a na   konci pořadu se Jů a Hele   loučí slovy:   "Nashledanou kamarádi,   máme vás rádi" :-)

Jůheláci nekňubáci! Tak   tento pořad letos slaví   třícátiny. Každé   nedělní dopoledne a dvě   hodiny dokázal k obrazovkám   přikovat většinu   husákových dětí. Poměrně   vysokou úroveň si udržel   až téměř do počátku   devadesátých let. Celou dobu   se tvůrci snažili vyhýbat   politice a to se jim dařilo.   Horší to bylo na počátku   devadesátých let, kdy se,   bohužel, i politika v tomto   pořadu objevila a děti to   přestalo bavit. Pořad pak   měnil názvy i loutky a už   to nebylo ono. Až když se   oblíbené hadrové a   plyšové potvory vrátily   zpět na obrazovku, opět   úroveň pořadu stoupla.
Rád vzpomínám na Jů,   Hele, Mufa, Harryho Šoumena a   další postavičky, včetně   váženého pana Jiřího   Chalupu.

Jestli předrevoluční Studio   Kamarád nebo těsně   polistopadové Studio Rosa,   pro mě v tom žádný   zásadní rozdíl nebyl.   Schéma zůstalo stejné, mé   oblíbené seriály běžely v   tomto pořadu i po   přejmenování a hlavní   moderátoři - Jan Rosák a   Ota Jirák (pták Čau) taky   měli slušnou úroveň.   Rozhodně mělo Studio Rosa k   předchozímu Studiu Kamarád   mnohem blíže, než   pozdější obdoby tohoto   nedělního bloku.

Jo, tohle je pořad mého   dětství, nám patřilo   každé nedělní ráno. Teď   už to nesleduji, takže   neznám skladbu pořadu, ale   tehdy - pohádky, písničky -   vše otázka osobního vkusu;   a i když ne vše se mi   líbilo, pořad jako celek   určitě ano.

V tomto pořadu si děti   užijí spoustu zábavy,   pohádek. Jako malá jsem to   sledovala. Nejvíce se mi   líbili Jů a Hele

Rovněž patřím do generace   tzv. husákových dětí, ale   že bych na své dětství   vzpomínala nějak s   nadšením, to říct bohužel   nemohu. Studio Kamarád byl   pořad, v němž jsem nikdy   nespatřovala nic poetického   ani líbivého, ale je fakt,   že dlouho jsem na něj   koukala, neboť v jeho rámci   byly vysílané seriály typu   Arabela, Létající Čestmír   či Návštěvníci a tak jsem   se na ně těšila. Trpěla   jsem ovšem vstupy ze studia,   kde mě neskutečně   vytáčela příšerná   postava Mufa, trapná byla i   Jitka Molavcová a její Jojo,   Jů a Hele se dali přežít,   ale taky nic moc...Ve druhé   polovině 80. let jsem   absolvovala léčebný pobyt v   zařízení, kde vládly dost   tvrdé poměry. Jedna, tehdy   ještě soudružka,   vychovatelka mě potrestala za   špatně uklizenou skříňku   zákazem nedělního Studia   Kamarád, na které se ovšem   muselo chodit skoro povinně,   byť jinak televize tam   povolená vůbec nebyla. Ani   netušila ta uvědoměla   paní, že mi tím udělala   velkou radost, když mě   nebude nutit koukat na   nenáviděný pořad a raději   mě ponechá si číst na   pokoji v klidu knížku. Díky   bohu, že tyhle doby už jsou   pryč...