Strach a chvění [TV film]

Zábavné, děsivé i   poučné! Přesně takhle jsem   si představovala pracovní   zkušenost cizinky v   autoritářské japonské   firmě, tedy až na Améliinu   nepochopitelnou podřazenost.   Ovšem její humorný nadhled   plně chápu, a jistě bych ho   byla rovněž schopna... hned,   jak bych se vrátila z   psychiatrické kliniky :-)

Jako ukázka rozdílnosti mezi   západoevropskou a japonskou   mentalitou je Strach a   chvění ideálním filmem bez   zbytečností okolo.Snímek   byl chvílemi trochu smutný a   chvílemi hodně vtipný díky   tomu pro nás svéráznému   japonskému chování.Za mě   75 procent.

Tak trochu ina komedia nez je   zvykom - ale napr. ked Amelii   "prepne" a zacne   tancovat hola po kancelarii a   vyhlasovat, ze je Kristus   pocitacov - to teda stalo za   to.

/9.8.12/ cz   titulky [fs]

Skvělé zpracování a   ukázání mnohdy   podceňovaných kulturních   odlišností. I přes   veškerou globalizaci   neustále platí jiný mrav,   jiný kraj a v Japonsku   dvojnásob-hlavně neztratit   tvář. Doporučuji

Výborné spracovanie novely   Amélie Nothomb. Bol to   smutno-veselý pohľad na dva   úplne odlišné svety a   kultúry v nich. Mňa však   viac zaujala samotná Amélia,   ktorá s noblesou sebe   vlastnou prežíva dni a noci   v obrovskej mašinérii jednej   japonskej firmy. Od prvého   pracovného dňa Améliina   kariéra naberá rýchly   s(pád). A ja som len s   úžasom sledovala, ako   Amélia s každým neúspechom   vnútorne rástla, každý   deň sa odrážala od   úplného dna. Tam, kde mnohí   by už davno skončili, ona   "lieta, tancuje" a   posobivo komentuje dianie   okolo seba. Amélia je   bláznivá a občas fakt   trochu divná, ale práve pre   toto všetko si ju zamilujete.   Doporučujem si prečítať   knihu a pozrieť film a to bez   ohľadu na poradie.

107 minut filmu vydá za   všechny Japonské filmy o   Japoncích,osvětlí mantalitu   Japonců lépe,než všechny   cestopisy Markem Polem   počínaje a současnými   bedekry konče.Na jednoho z   toho padá děs.

V prvé řadě je nutné   zmínit, že se v žádném   případě nejedná o komedii.   Co Evropanům připadá   komické a absurdní je ve   východní Asii zcela   běžné, nevymykající se z   běžných norem. Být film   natočen naopak (Japonec v   Evropě) byl by v jeho očích   systém totální anarchie.   Problémem není střet   odlišných kultur ale   neochota příslušníků   euroamerické kultury   přijmout, tolerovat a   respektovat kultury odlišné.   Když do takových   vzdálených zemí přijede   tzv. „civilizovaný   člověk“ chová se jakoby   sežral veškerou moudrost a   jedině co činí on je   správné. A vím o čem   mluvím, při svých cestách   po Africe, muslimských   zemích, Indii a východní   Asii jsem se s tímto jevem   setkával zcela běžně.   Neúcta k místním tradicím   a zvyklostem je zárodek k   daleko větším konfliktům.   Konec konců, stačí si   přečíst noviny a podívat   se na to z druhé strany.
Samotný film by neměl   posloužit k odsuzování   jiných kultur (zde k   japonské společenské   hierarchii), k čemuž možná   děj nabádá, ale   především k seznámení se   s ní. Taktéž i k   zamyšlení se nad tím, že   člověk jako jedinec není   středem, kolem něhož se   vše otáčí, k čemuž jsou,   bohužel, obyvatelé západní   kultury, především v   Severní Americe, směřováni   a vychováváni. No, ten jen   takové malé zamyšlení.

Celý film stojí   na výkonu představitelky   hlavní role, při kterém ji   sekundují, nezvykle, na   japonské poměry, civilně   hrající japonští herci.   Realistické, fantaskní,   snové, místy bláznivé,   drsné a zároveň milé,   smutné i veselé a   především konfrontační.   Ke sledování je ovšem   nutný originální zvuk,   jinak film ztratí 100% ze   své kvality, ostatně jako   každý jiný. Věrohodně   napodobit japonské   nadávání a jejich úsečnou   mluvu při rozhovoru s   podřízenými nedokáže   žádný, byť i sebelepší   dabér.

Asi nejlepší filmové   zachycení japonské mentality   v obchodní společnosti,   komedie, u které se budete   smát spíše absurdním   situacím, dokud vám nedojde,   že je to podle skutečného   příběhu. Ale závěr stojí   za to.