Strach a chvění [TV film]

Se vším souhlasím jen bych chtěla poopravit že knihu napsala Amelie Nothomb a kniha se jmenuje stejne jako film strach a chvění, jinak vřele všem doporučuji ale není lehké ho sehnat.

Na motivy autobiografické knihy Amélie Nothombové a podle svého vlastního scénáře natočil renomovaný Alain Corneau (nar. 1943) křehkou tragikomedii o střetu západní a východní civilizace na kancelářském poli. Mladičká hrdinka vyprávění, která strávila dětství v Japonsku, se vrací do Tokia, aby se přiblížila tajemství země, jež pro ni symbolizuje záhadná zenová zahrada v Kjótu. Podepisuje roční smlouvu s mamutí korporací Yumimoto, kde nastupuje do kanceláře ve 44. patře firemního mrakodrapu jako překladatelka. Amélie okamžitě zjišťuje, že z nejnižší startovní příčky v kancelářské hierarchii může žena - a navíc cizinka - klesnout ještě hlouběji. Hrdinčin cholerický nadřízený Saito a jeho pravá ruka - krásná slečna Fubuki - Amélii neustále usvědčují z ledabylosti, omylnosti, pomalosti a nedostatku loajality. Pokorná oddanost, víra v tradici a přísná hierarchie vztahů platí v kanceláři stejně jako za samurajských časů. Dokáže Amélie přežít - a poučit se?
Kino AERO 2003/11

Určitě znáte ten pocit, kdy sedíte v kině nebo u videa, sledujete film "made in USA" a od prostředka víte jak to skončí. Pokud už máte tuto schopnost, jako já, tak vřele doporučuji podívat se na tento úžasný Japonsko-Francouzský film natočený podle autobiografické knihy Albina Michela "Amélie Nothomb." Film vypráví o slečně Amélii, která tak obdivuje Japonsko, že vystuduje japonštinu, odstěhuje se z Evropy a příjme místo v ohromné japonské firmě. Zde se pokouší chovat se přesně podle tamních zvyků, což se jí občas nedaří a dostává se tak do pro nás komediálně absurdních situací. Film je prosluněn jemným humorem a je dokladem toho že lze natočit vtipný film i bez obvyklých hrubých amerických "vtipných" narážek a "legračních" situací.

Pan Haneda byl nadřízeným pana Omochi, který byl nadřízeným pana Saito, který byl nadřízeným slečny Mori, která byla mojí nadřízenou. A já jsem nebyla nadřízenou nikoho.
Mohli bychom to říci jinak.
Poslouchala jsem příkazy slečny Mori, která posluchala příkazy pana Saito, a tak dále s upřesněním, že ze shora mohli příkazy přeskakovat pomyslné schody hierarchie.
Ve společnosti Yumimoto jsem poslouchala tedy příkazy úplně všech.
Tímto způsobem začíná autobiografická kniha Amélie Nothombové, podle níž byl film natočen. Příběh úsměvným způsobem zobrazuje zkušenost ženy, která podepsala roční smlouvu s japonskou společností Yumimoto. Oku evropského diváka se tak naskýtá jedinečná možnost jak nahlédnout do japonské oddanosti k hierarchii v práci, k tradicím v zemi a k chápání citů.
Tak jak jde příběh kupředu, tak i divák odpočítává dny, kdy pracovní smlouva vyprší a Amélie se bude moci vrátit zpět do rodné Belgie a napsat výpověď o svých snech, o zemi, která jí je tolik blízká a přeci tak vzdálená.
Výdrž a paličatost s jakou Amélie žije, živoří a vykonává dané úkoly dodává její postavě jemný humor zasazený do kanceláře, kterou vyjma slečnu Mori obývají pouze muži.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Podle starého japonského protokolu se žádá, aby se před císaře předstupovalo „se strachem a chvěním“. Podobné pocity zažívá dnes a denně mladá Belgičanka Amélie v mamutí tokijské obchodní firmě Yumimoto. Podepsáním roční smlouvy si sice splní svůj sen vrátit se do Japonska, kde prožila nezapomenutelné dětství; netuší však, co ji v novém zaměstnání čeká. Místo tlumočení je přidělena do účtárny a po četných ústrcích skončí na postu toaletářky. – Snímek Alaina Corneaua Strach a chvění byl natočen podle stejnojmenného románu známé belgické prozaičky Amélie Nothombové (nar. 1967), za nějž získala Velkou cenu Francouzské akademie. Křehká a hořká komedie o osobní statečnosti a o ztrátě iluzí vypovídá mnohé o japonském podnikovém systému na počátku 90. let. Amélie od prvního dne zažívá v kanceláři ve 44. patře jedno nepříjemné překvapení za druhým. Neurotický šéf Saitó jí dává samé pokořující práce a dokonce se pokusí zakázat jí mluvit japonsky. Ve firemní hierarchii se mladá Evropanka neorientuje, protože se s ní zde prostě nepočítá (o omezenosti západních mozků vědí Japonci své). Přes všechny trapasy, nedorozumění a odlišnosti Amélie svoji smlouvu dodrží se ctí, ačkoliv se její nepřítelkyní stane i krásná bezprostřední nadřízená Fubuki Mori, jež jí fascinuje. Konečně po roce nadejde den, kdy může dívka přesně podle protokolu navštívit postupně všechny nadřízené s pokornou žádostí o propuštění… – Alfou a omegou příběhu je Amélie v podání báječné Sylvie Testudové (připomínající mladou Giuliettu Masinaovou). Ta dává postavě nejen potřebnou křehkost, zdánlivou bezbrannost a odhodlání, ale i ironii a humor. Téměř celý děj se odehrává v neosobním prostředí kanceláří (a toalet) výškové budovy a je provázen hrdinčiným komentářem. Zmíněné prostory Amélie opouští pouze při své oblíbené hře „vrhnout se do výhledu“, kdy v představách letí nad velkoměstem, a při vzpomínkách na idylické dětství v Japonsku, jež jí představuje zenová zahrada Ryan-ji v Kjótu. – Režisér a herečka uvedli film na letošním MFF v Karlových Varech.
-kat-, Filmový přehled 2003/8

Autor/Zdroj: -kat-/Filmový přehled