Obsah filmu Vyhoštění
Alex bere svou ženu Veru a obě děti na výlet na venkov. Přestože se cesta odehrává v až uspávajícím tempu, hned po příjezdu na zdánlivě idylické místo lze vycítit, že něco není v pořádku. Zvjagincev už první mnohaminutovou opojnou sekvencí, v níž vůz projíždí šedou industriální krajinou, sebevědomě vzdává hold Andreji Tarkovskému a zároveň navozuje atmosféru jako ze starých thrillerů. Adaptace málo známé Saroyanovy novely opouští bohaté dialogy předlohy, dramatické rodinné vztahy se opět odehrávají v obrazech a náznacích. Rodiče udržují před dětmi křehkou iluzi normálnosti, ale komunikační nesoulad brzy přinese neblahé následky.
Ocenění...
Alex bere svou ženu Veru a obě děti na výlet na venkov. Přestože se cesta odehrává v až uspávajícím tempu, hned po příjezdu na zdánlivě idylické místo lze vycítit, že něco není v pořádku. Zvjagincev už první mnohaminutovou opojnou sekvencí, v níž vůz projíždí šedou industriální krajinou, sebevědomě vzdává hold Andreji Tarkovskému a zároveň navozuje atmosféru jako ze starých thrillerů. Adaptace málo známé Saroyanovy novely opouští bohaté dialogy předlohy, dramatické rodinné vztahy se opět odehrávají v obrazech a náznacích. Rodiče udržují před dětmi křehkou iluzi normálnosti, ale komunikační nesoulad brzy přinese neblahé následky.
Ocenění filmu: MFF Cannes (2007) - Cena za nejlepší mužský herecký výkon
19 Febiofest 2012 < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 4.4.2015
Peklo ve ztrátě spojení - tíživé, jako by na vás hodil deku... Každé vyhoštění je dlouhodobě neúnosné, ale to ze srdce je jasně nejhorší. Ponuré drama s neřešenou předehrou a tragickou dohrou nezapře svůj původ - bezvýchodnost situace konejšená spojenectvím s přírodou - vane vítr, šumí stromy, zpívají ptáci, bubnuje déšť... podobně, jako v mnoha jiných filmech... ale pravděpodobnost, že vás tvůrci tyto úkazy donutí vnímat opravdu intenzivně, je v porovnání s ruskou poetikou dosti mizivá... například scéna s oživením potůčku za deště je překrásná a očišťující, zvlášť v kontrastu s naturálním duševním utrpením, které na vás, v interiérech vytuněných těžkou melancholií, dopadá a společně s depresivním duněním hudby nutí až k fyzické účasti. Ale stejně, jako při Návratu, i tentokrát postrádám červenou nit k orientaci mimo hlavní děj. Na nedořečenosti s filozofickými průniky nejsem stavěná a co ve své těžkopádnosti nepochopím přímou cestou, mě neuspokojí, kdo si ale rád dělá z hlavy pařník s vědomím, že úrodu stejně nesklidí, bude patrně unešen. Mně musí na šedesát procent postačit prožitek z vjemů.