Stíhači Red Tails

Takže když si to shrnu. Čokoládoví kluci v   druhé světové, šikovní piloti bez disciplíny   pod ochranou černého Ježíše. Historie   zkroucená jako vyždímaný hadr. Italská   (nepochybně těžká katolička) souloží za   svobodna s černochem... to urkytě, v té době.   Žlutá barva na Messerschmittech? Té jsem si   všimla teprve v tomto filmu. Údajně   používána na východní frontě.
Ať už   historicky pravdivé nebo ne, film je docela   koukatelný.

Je jasné, že v současném tažení za tzv.   společenskou korektnost ve všech oblastech, v   rámci napravení křivd „rasové“   vyváženosti bylo jen otázkou času, kdy se   autoři chopí tématu černošské perutě   operující v průběhu druhé světové války.   Na celé záležitosti by nebylo nic špatného   – tento moment druhé světové války byl   skutečně až dosud upozaděn. Bohužel se to ale   stalo pro současnou dobu typickým způsobem.   Rasová segregace byla oficiálně uznána jako   protiprávní Nejvyšším soudem USA až v roce   1968, skrytou formou přetrvává dodnes,   především na jihu USA a navzdory hnutí BLM,   které je, IMHO, kontraproduktivní.
Historie   332. stíhací skupiny tvořené černým   pozemním i leteckým personálem si skutečně   zaslouží pozornost. Po skromných začátcích v   Tuskegee Army Air Fields se postupem času   přetvořila v prvotřídní útvar s   pozoruhodnými úspěchy.
A co tento film? Co se   historické přesnosti týká - tak jak u   amerických filmů bývá mnohdy zcela běžné, i   tento film je naprosto schematický a pochybné   dramatičnosti obětuje historickou přesnost.   Ztvárnění postav je více než méně   teatrální, nechybí pochybný milostný   propletenec, dramatická zápletka s fiktivními   konflikty některých členů. Ztvárnění   leteckých akcí je zcela nesmyslně podřízeno   dramatičnosti. I když vlastního natáčení se   zúčastnila řada reálných letounů –   veteránů, jejich počítačové zapracování   vyznělo nakonec zcela nereálně. Letecké akce   jsou celkem mimo.
Jediným, byť úsměvným,   prvkem bylo, že velká část filmu byla   natáčena v ČR – Milovicích (v roce 2009),   což se odrazilo ve zcela nesmyslném, ale   roztomilém a poměrně dlouhém, záběru hradu   Karlštejn – ten bych na jihu Itálie opravdu   nehledal. No co naplat – je to „barevný“   film plný akce …

Válečný příběh afroamerických letců,   kteří si vydobyli jméno a respekt svými   válečnými činy v Itálii v době druhé   světové války. Scénář snímku je založen na   skutečném příběhu, avšak natočen, mimo   jiné i v Česku, v ryze popcornonovém hávu a i   přes dvouhodinovou stopáž značně   zkratkovitě. Drama? Napětí? Okamžitě   zapomenout. Snímek obsahuje přemíru letecké   akce, ve kterých je na obloze snad více letadel   jak much. Jeden se až diví, že se tam   vzájemně nenamlátili. Máme tu i nálet na   německé letiště, který svou vizuální   podobou připomíná nejen snímek 'Pearl Harbor'   (2001). Jen tak mimochodem, všimne si někdo v   té rychlosti před tímto útokem hradu   Karlštejn? Vizuální stránka je značně   přehnaná. CGI efekty viditelně spolykaly   většinu rozpočtu a jasně poukazují na fakt,   že čeho je moc, toho je příliš. Zlatá   klasika 'Bitva o Británii' (1969). Index   politické rasové propagandy v oblasti míchání   ras samozřejmě ani zde není opomenut. Máme tu   náznak milostného konání a samozřejmě se   agitačně jedná o černého muže a bílou   ženu. Krapet nesoulad s tím, že snímek   poukazuje na rasovou diskriminaci své doby. Mají   se brát a on zahyne. Emoce? No nic. Veškeré   aspekty příběhu v rámci historických faktů a   skutečností jsou jen v náznacích anebo   opomenuty zcela. Tohle zkrátka není historická   výpověď poukazující na hrdinství. Tohle je   jen obyčejná zbrklá válečná zábava, která   své místo vedle uznávaných, byť také   popkornových snímků, nemá šanci získat.

Příjemný válečný film, který se konečně   obešel bez hromady krve a srdcervoucích scén.   Příjemný příběh, skvělý scénář a   výborné obsazení herců. Film na který se   určitě podívám někdy rád znovu.

Film disponující jednou 'sakra' kvalitní   částí a zbytkem 'oh my god' negativních   sraček, které pouze ničily celkový dojem.   Pokud si dám jedna a jedna dohromady, nemohla z   toho v žádném případě vzniknout pamětní   válečná vřava na filmovém plátně. Naprosto   strhujícím aspektem filmu jsou samotné letecké   souboje, které působí velmi realisticky a jsou   dotaženy k dokonalosti .. jak po stránce   chování letadel, tak i po stránce vizuální. V   podstatě jsou zde jedny z nejlepších   leteckých(filmových) záběrů posledních let   .. jenže pak přijde na řadu ta druhá, čili   negativní věc. Naprosto neúnosný patos okolo,   řada zbytečných záběrů a scén, nelogické   jednání jednotek - vždyť oni v těch kokpitech   vypadali, jako by seděli na simulátoru a hráli   hry - tohle mi k vážnému filmu o válce   nesedělo vůbec. Kvůli válečnému letectví a   působivému příběhu o Afroameričanech   hodnotím pozitivně .. VÁLEČNOST 8/10 *   PŘÍBĚH 7/10 * VIZUALIZACE 9/10 * DRAMA 3/10 *   REÁLNOST 6/10

Black Tails:-))
No na první podívání 60%. Celé to bylo spíš   jako pohádka, ale hezká. Bitevní a akční   scény ušly, ale bylo z nich hrozně moc vidět   jak jsou digitální a působily soudobě nikoliv   tak aby zapadly do filmu, který je historický.   Souboje mi také přišly moc jednostranné, Black   boys Němcům podezřele zatápěli, nevím jak ve   skutečnosti. Na druhou stranu nenudil jsem se,   ale znovu se podívám až za hodně let.

Vyjma leteckých bitev, jejichž zobrazení   považuji za poměrně zdařilé, často však za   hranou reality, a všeho co se týkalo létání,   to bylo slabé. Rasismu v americké armádě byl   zobrazen příliš povrchně a okrajově, nakonec   stejně byli všichni kámoši. Romantický vztah   pilota a italské dívky působil jak z nejhorší   části červené knihovny, kdy pilot z letadla   zahlídne dívku, jde ji navštívit a za pár   týdnů plánují svatbu, nic víc se neřeší.   Vztahy mezi piloty se omezují pouze na jeden   „konflikt“, záměrně v uvozovkách, kdy   jeden před akcí pije a druhý občas   neposlouchá rozkazy. Jinak jsou všichni v   pohodě a mají se rádi. Na nějakou psychologii   a charaktery postav se nějak zapomnělo.   Nejhorší byly ovšem herecké výkony. I když   jsou piloti ve všech filmech zobrazování jako   frajírci, zde mně připadalo frajerství v   podání herců tmavé pleti až příliš   současné, každou chvíli jsem čekal kdy   začnou rapovat a máchat rukama. Ono toho   frajerství, a hlavně hlášek, bylo až   příliš i v těch leteckých soubojích.   Nejhůře pak vyzněly postavy dvou velitelů   letky „červených ocasů“, plukovníka role   spočívala v odříkávání textu a kapitán se   omezil na žmoulání nezapálené fajfky, asi   nějaký černý MacArthur. Krátká pasáž ze   zajateckého tábora mně připomněla film   Hartova válka, černoch mezi bělochy, tunel,   útěk. Malinký klad se přeci jen objevil, i   američtí filmaři konečně pochopili, že   každý národ hovoří svojí řečí. Zřejmě   to zaregistrují pouze čeští diváci, ale   Karlštějn bych v Itálie opravdu nehledal. Pro   srovnání se hodlám podívat na film Letci z   Tuskegee, který zpracovává stejné téma a na   dokument o této letce ze série „Letečtí   stíhači v boji“, to pro ujasnění si   skutečnosti a filmové fikce

Red Tails alias Červené chvosty . Čierny piloti   to mali o dosť ťažšie museli dokazovať , že   sú seberovnými pilotmi s bielymi ,ale podarilo   sa im to . Tie letecké manévre boli úžasné .   A hrá tam aj môj obľúbený spevák Ne-Yo .