Srdce v Atlantidě

Scénář byl zajímavě zpracován na základě   románu literárního autora Stephena Kinga, což   znamená, že bude mnohý od toho očekávat   další hororově laděný příběh. Dojde však   ke zklamání. V tomto je snímek tentokrát dosti   nevýrazný. Ono to bude tím, že se spíše   jedná o charakterovou dramatizaci přátelského   vztahu mezi starším cizincem a chlapcem. Mnohé   dovysvětlující skutky v pozadí vyobrazuje   hojně, v tomto smyslu, používaná retrospektiva   a hodně se také ve vytváření iluzí a záhad   ponechává na fantazii diváka. A tak není od   věci účelové použití různých životních   mouder. „Když jsme mladí, zažíváme chvíle   takového štěstí, že si až myslíme, že   žijeme na nějakém magickém místě, jakým   musela být Atlantida. Potom vyrosteme a naše   srdce se rozlomí na dvě části.“ Někdo v tom   vidí banální hlubinu, někdo něco tajemně   skrytého. Snímek hodně doufá v diváckou   představivost, a to nejvíce na samém konci.   Podání cizince Anthonym Hopkinsem je nakonec v   jistém smyslu strašidelné a ambivalentní na   to, aby bylo možné vyvodit něco, co se vyvíjí   nebo je ve skutečnosti nepoznané. Opravdu se   nepoznáváme jako skuteční lidé nebo jsme   pouze vedeni k tomu, čím bychom mohli být? Tady   je ve sledu událostí potřeba pozorně   poslouchat každé vyřčené slovo a   popřemýšlet nad tím. Snímek ale své   nedostatky samozřejmě má. Hodně to inklinuje v   nerozhodnosti, má-li se to přiklánět k   dramatizaci nebo k poetice. Obojí jakoby zůstalo   někde na půli cesty. Každopádně to alespoň   náznak nějaké celistvosti v jádru věci má.   Jen si to nepozorností nenechat uniknout.

ničemové ve žlutých pláštích
Tak zní původní název povídky Stephena Kinga,   která byla předlohou tohoto filmu. Přestože se   obsah povídky a filmu částečně rozcházejí,   musím říci, že je to jedna z   nepovedenějších adaptací Kingova literárního   díla. Film má naprosto skvělou atmosféru 50.,   nebo snad začátku 60. let v Americe a i když se   jedná o dílo dosti komorní, je emocionálně   určitě srovnatelné s mnohem většími a   výpravnějšími filmy. Faktem je, že jej táhli   dva hlavní protagonisté, Anthony Hopkins a Anton   Yelchin. Tím nechci ostatní herecké výkony   odsunout na vedlejší kolej, ale prostě   ztvárnění vzájemného vztahu těch dvou   postaviček, staršího a celou dobu hodně   tajemného muže a obyčejného kluka, bylo   naprosto okouzlující. Filmy podle Kinga bývají   překvapivé, děsivé, mrazivé a nevím jaké   ještě, ale tento, byť označen jako drama, je   jednoduše lidsky krásný. Nevím, proč mě tak   dlouho míjel. Určitě si jej po kratším   odstupu zopakuji, a myslím, že ne jednou.   Mimochodem za pochvalu toho stojí jistě více:   kamera, střih a v neposlední řadě určitě   hudba. Nelze než doporučit. Obejděte, prosím,   projednou své předem diskriminující předsudky   a věřím, že nebudete litovat.

SIlný přátelský vztah mezi mladým chlapcem a   zvláštním cizincem, který se zabydlel v jejich   domě jako nájemník, který ho naučí ovládat   myšlenky a připravovat se na budoucnost. Odkud   přišel a co je zač, to nikdo neví, ale pouto s   chlapcem nepřetrhne nic na světě. Dojemný film   podle předlohy Stephena Kinga, ač by to jeden   neřekl ani omylem. Ale herecký výkon Hopkinse   opravdu moc moc fajn. :-)

Dost zajímavý a poutavý filmek podle   S.Kinga.A.Hopkins byl ve své roli opět   výborný.U tohoto herce nemám strach,že by mě   někdy zklamal.

Vcelku zajímavý film týkající se doby kdy se   začínalo zkoušet využití lidí s   paranormálními schopnostmi provojenské účely.   A tak když se Bobby, malý hrdina filmu, setká s   jedním takovým člověkem, který se u nich   ubytuje jako podnájemík, vytvoří si k němu   cit, zvláště proto, že nedávno ztratil otce a   matka mu nevěnuje dost času. Z tohoto vztahu   získá nezapomenutelné zkušenosti, které mu   vydrží na celý život. Anthony Hopkins v   zajímavé roli Teda Brautigana, muže s   paranormálními schopnostmi. Trochu jiný než   jak si ho většina pamatujeme z Mlčení   jehňátek.

Film podle knihy Stephena Kinga. U tohoto   spisovatele jsme zvyklí na napětí, tajemno a   příběhy s překvapením. Ne úplně lze do   této charakteristiky zařadit drama Srdce v   Atlantidě. Jedná se přesto o zajímavý   retrosnímek, který nás zavede do padesátých   let. Hlavní hrdina Bobby Garfield přijíždí do   městečka svého dětství na pohřeb spolužáka   a kamaráda. Hned na místě se dozvídá, že je   po smrti i jeho první velká dětská láska -   Carol. Pomocí jeho vzpomínek se dostáváme do   padesátých let a sledujeme jeho zážitky z   dětství. První lásku, první políbení a i   setkání se záhadným Tedem Brautiganem, který   mu dá dar na celý život a který mu nikdo   nemůže vzít. Přeci jenom trochu tajemna a   záhadna příběh nabízí. Pro mne však jsou   retrosnímky většinou zážitkem a přinesl jej   i příběh Srdce v Atlantidě.

Tento film, se mi strašně líbil, protože byl   takový tajemný, a musí se mu člověk věnovat,   aby ho pochoipil. Viděla sem tenhle film snad 5x   a pokaždé jsem v něm objevila něco nověho..   Jeden z mým nejoblíbenějších filmů..

Poutavý výkon sira Hopkinse a velice zajímavý   příběh Stephena Kinga!