Rubín má barvu krve [TV inscenace]

Průměrná česká televizní detektivka. Je   vidět, že tento žánr není zrovna doménou   paní režisérky Semschové ale vyvažuje to do   značné míry nadprůměrné obsazení a výkony   pánů Brzobohatého, Němce, Rösnera a   Štěpničky. Mezi ženami pak dominuje paní   Věra Kubánková. Není to žádný zázrak,   který by člověka přibil před obrazovku ale   solidní zábava co určitě neurazí.

Solidní detektivka z konce osmdesátých let s   typickou dobovou ateliérovou atmosférou, která   se mě u těchto inscenací moc líbí. Dvojice   milenců jsou zastřeleni, když večer odjíždí   lesem na chatu. Zdánlivě jasný motiv   žárlivosti se ve skutečnosti točí kolem   restaurování starožitností, z nichž jeden z   pohárů měl miliónovou hodnotu a nebyl ještě   ani zapsán do seznamu ke komisi. Někdo ten   pravý vyměnil za falzifikát, hlavních   podezřelých tak přibývá a pachatel udělá   vše, aby ten cenný kus s pravými rubíny   získal. Škoda jen toho chvílemi zmateného   střihu, který kolikrát nesmyslně prznil děj.   Hudba Jiří. F. Svoboda.

Dost dobře zamotaný příběh.
Víceméně   ateliérovka, ovšem to není na   škodu.
Brzobohatému role detektivů vždycky   šlapaly a jako bonus Boris R. Co na to dál   říct?

Restaurátorovi Rauchovi se dostane do ruky   pohár, který má zhodnotit, zjistí, že ty   malé červené sklíčka nejsou sklíčka ale   pravé rubíny a to už je cena v řádu   miliónů. Že jej podvádí jeho žena ví snad   všichni, kdo není slepý. Rauchová si vyžádá   od muže klíče od auta, má prý šanci hrát ve   filmu, pojede tedy do Prahy. Ale cestou na chatu v   lese, je zastřelená, včetně svého milence   Bradáče. Při policejním vyšetřování, kdy   Rauch ukáže pohár na světlo, zjistí, že   pohár je falzum a nikdo mu to nevěří, že jej   někdo vyměnil. Do případu svým dílem   zasáhne kamarád Nekvapil i dr. Fiala, do   nebezpečné situace se dostává osmiletý   chlapec Frantík Rauch, jde mu o život. Nic   velkého, nic nového, na detektivku - pohodička   z roku 1989...

Ne úplně špatně vymyšlený příběh a   chvályhodná absence koloritu socialistické   reality, a když už, tak v míře snesitelné. To   vše ovšem shozeno závěrečnou a typicky   českou, tím pádem směšnou honičkou. Plus   herecké výkony na hranici věrohodnosti a   parodie včetně hodně divné postavy babičky   Věry Kubánkové.