Tanečnice

Kariéra nebo mateřství. To se řešilo tehdá a   řeší se to i teď. Ona to není jen kariéra,   ale naplnění snu. A tak má každá ze sester,   co chtěla. Nebo spíš potřebovala. Akorát ti   muži selhávají.
A zůstává drama o lásce,   nejen té mateřské.

Film a peníze
Samotný film měl svojí nákladovostí to, co   bylo na Barrandově natočeno - bylo postaveno   okolo 37 staveb se zákulisím mnoha divadel a   oper. J. Zázvorka postavil nástupiště v   Bruselu, Vídni..Produkce filmu byla překročena   o 3,7 milionu korun, Film stál okolo deseti   milionu korun, z toho pět milionu byla   bezúročná půjčka od protektorátního   ministerstva osvěty a kultury.film vydělal okolo   šesti milionu korun a byl takto prodělečný..   Pro srovnání film Otakara Vávry ,,Stastná   cesta" stál okolo sedmi milionu a úvěr od   příslušného ministerstva byla okolo čtyřech   milionu a v kinech vydělal pět milionu   korun.
Ukazuje se, že ne vždy byla filmová   tvorba i za protektorátu výdělečná a   některé dluhy zdědil Miloš Havel i z tohoto   období
POLYEKRAN

Mohlo by se zdát, že secesní kostýmní   melodrama zasazené do poněkud imaginárního   časoprostoru bylo únikovým žánrem v době   protektorátu, z něčeho takového ale nelze   podezřívat Františka Čápa, který si na   podobně koncipovaných filmech (Noční motýl)   vybudoval svou pověst. V sousedství nádherné   Marie Glázrové se jeví jako šedá myška   Jiřina Štěpničková, i když je jasné, že   děvče s úkolem sebeobětování, zavržení   společností a vypití poháru hořkosti až do   dna nemohlo být oslňující krasavicí. Růžena   Nasková standardně dobrá, i když trochu   divadelní. Pánové lehce bez šťávy (vyznání   lásky Gustava Nezvala v kočáře bylo nejen   košaté, ale i trapně dlouhé). Ve víceméně   epizodním výstupu mě moc bavila sviňsky   zákeřná princezna Marie Luisa v podání Vlasty   Fabianové. Vzhledem k době vzniku překvapivě   solidní výprava. Tanečnice je z válečných   let rozhodně jeden z nejlepších českých   filmů.

Výborná vzpoura kostnatým konvencím!
Tohoto filmu si vážím hned z několika   důvodů. Oceňuji zde nejen herecké výkony,   které jsou ovšem výborné, Glázrová jako Clo   podává dost psychologicky složitou roli, ale   výborná je i Štěpničková v roli Marie,   ovšem ještě víc dávám do popředí fakt, jak   film útočí na zastaralé morální předsudky.   V první řadě zdůrazňuje touhu ženy po   kariéře jakožto naplnění vlastního života.   A proč ne...Clo není mateřský typ, i když   později lituje, že se své dcery vzdala. Smyslem   života pro ni je tančit, těšit se z úspěchu   u publika. Ví, že by nebyla dobrou matkou,   zatímco její sestra ano. I v dnešní době se   totiž setkávám s tím, že např. o některých   představitelkách současné umělecké sféry   mluví lidé s pohrdáním, že nemají děti a   věnují se kariéře. Ale proč to odsuzovat?   Jestli má nebo nemá děti je svobodná volba   každé ženy. Je lépe se věnovat kariéře a   děti nemít, když si je žena vědoma, že by   stejně nebyla dobrou matkou, nežli je mít a   celý život jim dávat najevo, že jsou pro ni   přítěží, či je neustále strkat od jedné   chůvy ke druhé. Na straně druhé mají i dnes,   ve 21. století, lidé často tendence ukazovat   špatně na ženu, která má dítě tzv. za   svobodna. V takovém připadě je taky špatná a   je o ní mluveno slovy často dost hrubého   kalibru, která zde rozhodně nebudu   interpretovat. Nejvíce samozřejmě odsuzují ti,   co sami nejsou bez viny. Když žena nechce děti,   protože ví, že kariéra bude pro ní vždy na   prvním místě, je to špatně. Když naopak se   sama stará o dítě, těžce pracuje a snaží se   dát svému dítěti to nejlepší - je to taky   špatně, protože dítě nemá otce a nedej   bože, když je náhodou ten otec ženatý. Na   takovou svobodnou maminku je pohlíženo jako na   největší rozvracečku rodiny atd. V tomhle   ohledu je film Tanečnice takřka nadčasový. Na   postavách sester Satranových ukazuje onu   falešnou přetvářu morálky. Clo je špatná,   protože se rozhodla život zasvětit umění.   Marie, jež vydává neteř za svou dcerku, je   též špatná, protože má dítě za svobodna a   bez otce. V obojím jsou předsudky a   zkostnatělost. Film Tanečnice je tedy skutečně   nadčasový, protože i přes zdánlivě běžný   příběh má velkou psychologickou hloubku a   potírá maloměšťácké předsudky. Smutné je,   že s podobnými předsudky se setkávám i   dnes...