Potopa

Režisér polských   výpravných filmů Jerzy   Hoffman v přepisu románu   Henryka Sienkiewicze opět   nezklamal. Jeho velkolepý   filmový epos je skvělý. Je   pravda, že ve filmu je silný   podtext polského   nacionalismu, ale takové   mají Poláci dějiny.   Některé národy jim je mohou   závidět.

Potopa je další úspěšně   zfilmovaný historický   příběh podle polského   romanopisce H.Sienkiewicze.   Ztvárnění postav naprosto   odpovídá polskému naturelu,   a zdá se mi, že opravdu   věrně vykresluje národní   hrdost, které bychom se   občas mohli i přiučit...

Potopa je dalším   vynikajícím přepisem   historického románu Henryka   Sienkiewicze. Pod taktovkou   Jerzyho Hoffmana tu ožívá   příběh bojů se Švédy,   útočících na Polsko.   Kromě svých nesporných   kvalit a mistrného   zpracování si film získal   oblibu polských diváků   hlavně scénou, která toho   nám Čechům asi nic moc   neřekne, ale pro zbožné   Poláky byla vrcholným   zážitkem - poprvé se tu   totiž na obrazovce směla   objevit slavná ikona Panny   Marie z kláštera Jasná Hora   u Čenstochové, po staletí   uctívaná jako jeden z   nejhlavnějších   náboženských symbolů   země. To bylo v roce 1974 pro   PLR něco naprosto   neobvyklého.

Polské historické eposy z   přelomu 60. a 70. mě moc   nenadchly. Výjimkou není ani   tento film.
Bujarý   herecký projev, bitvy   natáčené jako skládanka   jednotlivých obrazů, polský   nacionalismus. Za nadprůměr   považuji souboj na šavle   mezi Kmicicem a Wolodyjowskim.

skvělí dvoudílní film z   Polska děj se odehrává  
v 17 století   je to moc dobře zpracované   skvělé boje

Na svou dobu výborně   natočené historické drama   podle knihy Henryka   Sienkiewicze. Je zde zachycena   válka s Švédskem a osudy   plukovníka Andrzeje Kmicice.   Film je sice hodně dlouhý,   ale to ničemu nevadí.

Poláci umí !!
Přímo dechberoucí   převedení Sienkiewiczova   románu na filmové plátno,   jehož atmosféra z filmu   přímo sálá. Krev je   krvavá, šavle rezaté,   všude bláto a sníh. Tohle   se dnes už bohužel netočí.   Bez digitriků a hyperakční   kamery se zřejmě neobejdem.   Navíc s výtečnou hlavní   postavou - plukovníkem   Ondřejem Kmiticem, který   není neprůstřelnou   snůškou všech ctností, ale   obyčejným zranitelným   chlápkem s množstvím mušek   a much ve výborném podání   Daniela Olbrychského.

Polské historické filmy   patří k mým oblíbeným,   ať jsou to filmy natočené v   poslední době Zaklínač,   Báje starých vikingů nebo   ty dřívější Křižáci.   Potopa je skvělé filmové   dílo, velkolepé scenérie,   kostými, bitvy. Příběh   statečného i když   prchlivého důstojníka,   který se stal hrdinou. Dva   díly na dvou DVD ze stánku   byla velmi dobrá koupě.

Ve filmovém i knižním   zpracování v pořádí   druhý díl historické   trilogie od Henryka   Sienkiewicze. Příběh jako   je tu je dnes ve filmech velmi   ojedinělý, možná právě   proto je v něm takové   kouzlo.
Určitě k   tomu přispívají herci,   bojové scény, na tu dobu   dost vydařené a různé   souboje, které lahodí oku.   Film jsem viděl v originále   na internetu, ne celý ale   stačilo mi to, abych ho   sháněl kde se dalo. Nakonec   ho mám, v českém znění a   ve velice zkrácené a   ochuzené televizní formě.   Byl jsem z toho zklamaný, ale   protože znám knížku a   viděl jsem několik   vystřižených scén,   jednomyslně dávám deset   bodů za velice vydařený   historický film, který je   více realistický než   většina nových...

Sice se mi to nelíbilo tolik,   jako Pan Wolodyjowski, ale i   tak je to úžasné dílo!   Vadila mi ovšem postava   Oleńky, která v sobě měla   asi tolik života jako zmrzlá   slepice. Daniel Olbrychski byl   ovšem, jako vždy, skvělý.