Port Arthur

Japonci nešetrili ani na peniazoch, ani na   hercoch a bohužiaľ ani na filmovom páse.   Epická vojna sa postupne zvŕtava na stranu   japonských vojakov. Taký typický japonský   vojnový a silne patetický film.

Japonský válečný velkofilm. Je to opět jiná   kultura a jiný pohled na svět, než který se   nám dnes a denně nabízí z obrazovek. Dílo je   to precizně natočené a poučné. Má v sobě i   náboj protiválečnosti. Mimořádně vysoké   hodnocení je mj. motivováno tím, že není   příliš japonských filmů v naší jakékoliv   distribuci. Z této provenience film patří k   tomu nejlepšímu, co jsem doposud viděl.

Toto válečné drama velmi pěkně vystihuje   Rusko-Japonský konflikt,snad jako jediné   natočené na toto téma...Film se my po stránce   historického faktu i hereckým obsazením a   výkonem velmi líbil......

tento váleční film je moc povedení ale také   šíleně
dlouhé dílo ale je to   skvěle natočeno nemáto chybu výkoni štábu a   herců jsou skvělé

japonský velkofilm port arthur patří do   klasické škatule válečných děl, ale   zpracováním do podoby hrané populárně -   vědecko - naučné rekonstrukce šli autoři o   několik kroků dále. tvůrci se při realizaci   dokázali hrdě vyrovant nejenom s bitvou o   největší nedobytnou pevnost na světě, ale   také se shrnujícími fakty rusko-japonské   války, která bitvě o port arthur předcházela.   Sekvence těžké bitvy, která i celou válku   rozhodla tvoří nejdůležitější část   velkofilmu, ale rozhodně ne jedinou. s   hrdinskými japonskými válečníky se   setkáváme zcela logicky počátkem filmu v   jejich civilním životě, později na válečném   poli a u některých z nich také v jejich   soukromí. díky tříhodinové stopáži, která   je ustřední písní jasně rozdělena na dva de   facto samostatné celky, se divákovi nabízí   možnost lépe poznat osudy hlavních hrdinů a   dokázat se vcítit do jejich životů i   rozhodování. v případě motivu vojenské   trubky, jíž se troubí k útoku, se povedlo   autorům zapracovat do filmu i osud této drobné   a vlastně neživé věcí, čímž vzniknul motiv   v sekci válečných velkofilmů naprosto   ojedinělý. válečný film port arthur je v   bojových scénách realisticky pojatý, čímž   určitě překonal svou dobu, z počátku 8o. let,   ale protože se tváří jako skutečné   mapování historie, je nutné na něj pohlížet   i z jiného úhlu. nejsem militaristou ani   vojenským historikem, proto nedokáži zhodnotit   jeho faktografickou věrohodnost, stejně tak jako   nedokáži potvrdit přesné vykreslení   osobností historických dějin japonského   válečnictví. Ale ať již byl charakterový   přerod hlavních i bočních figur méně či   více historicky přesný, příběh učitele z   ruskysmýšlejícího a vnitru milujícího   japonce v člověka jiného vystupování; s   příběhem kamenného velitele nogiho v   člověka, který končí svůj život   sebevraždou, činí z filmu port arthur dílo,   které je mezi válečnými snímky světlou   výjimkou.

Dlouhé, patetické a velkolepé. Film má v sobě   všechny aspekty starších válečných   velkofilmů, takže se dočkáte velké výpravy,   u které je sice vidět, že film nestál tolik   jako americké velkofilmy ale přesto v sobě   skrývá jistou velkolepost, která se projeví   převážně u bitevních scén. Těžší už to   je se zbytkem filmu a hlavně s hereckým   obsazením, které chrlí tak patetické a dalo by   se říci trapné dialogy, že jsem občas   nevydržel a začal se smát, i když se jednalo o   vážnou scénu. Snímek dost ubíjí i jeho   přepálená stopáž, která sice není pro tento   druh filmu ojedinělá ale v tomto případě by   zkrácení klidně o hodinu jen prospělo,   protože většina tříhodinové stopáže je   plná nezáživných dialogů a špatných   hereckých výkonů. Koukatelný ale zbytečně   zdlouhavý film.

Průběh Rusko-japonské války můžeme ve filmu   sledovat z několik úrovní. Holá fakta, s   pomocí map a titulků a dokumentárních   záběrů, jsou prezentována vypravěčem, a do   rozporu je postaven, nacionalistický a místy až   fanatický, přístup velení japonské armády,   jež se snaží docílit vítězství bez ohledů   na lidské ztráty, a pohled vojáků z první   linie jdoucích na jistou smrt. Nejpůsobivější   je ovšem změna charakterů hlavních postav a   scéna, kdy si při jednodenním příměří,   vyměňují vojáci, stojící na opačných   stranách fronty, potraviny a cigarety. Za   poněkud nezdařilé považuji vyobrazení   ruských vojáků, především jejich velitelů,   kteří působí jako nepovedená karikatura. Je   také škoda, že Toshiro Mifune dostal, v   postavě císaře Meijiho, velmi málo prostoru.

Tří hodinový válečný snímek zachycuje   vesměs Japonské pocity ze skutečné války   proti Rusku…Jak každý ví, Japonský národ je   houževnatý a nikdy se nevzdává, i zde je to   podáno velmi realisticky a na můj vkus i dost   zdlouhavě…Producenti chtěli natočit velkofilm   který vstoupí do historie, z jedné strany se to   povedlo – bitevní scény byli opravdu dokonalé   a až z nepatřičnou brutalitou ale to k   válečným snímkům patří…Na straně druhé   je tam zbytečně moc omáčky kolem, dobrá   čtvrtina filmu je o naprostém hovínku, a   divákovi zbytečně plete hlavu…Je mi jasné   že ve filmu hrálo hodně (ne)herců ale jejich   výkony byly prkené a mě nepřesvědčily… V   Port Arthur je hlavně ukázána japonská hrdost,   nacionalismus a skutečnost že smrt je jen   začátek!!!