Odysseus a hvězdy

Film plný tajemné atmosféry
Viděl jsem tenle film, když   jsem byl malý kluk (v 70tých   letech). Zapůsobil na mne   svojí tajemnou až mystickou   atmosférou umocněnou hudbou   k filmu (hudbu složil génius   fimové hudby Zdeněk   Liška).Děj filmu nebudu   prozrazovat - vy kdo jste ho   ještě neviděli (mladší   generace) máte možná   smůlu, protože jste patrně   mezitím vzhlédli hodně   filmů americké produkce   plných speciálních efektů,   takže jste ve sci-fi filmech   zaměřeni na počítačové   animace a bez nich to možná   pro vás není ono. Zkuste ale   zapomenout na tenhle čas, na   tenhle svět plný mobilů,   počítačů a notbuků a   jiných vymožeností, zkuste   to - a nebudete litovat.   Tenhle film je o malém   chlapci, který zažije   podivuhodné...
A mi   30tníci(e) a 40tníci(e),   kteří jsme tenhle fim   viděli, víme svoje...   Myslím ,že pokud jste tenhle   film viděli, tak na vás   všechny zapůsobil podobně -   tajuplný příběh o   setkání s čímsi   neznámým...

Tenhle film chytá i dnes za srdce.
Nemám ráda sci-fi žánr a   je malý předpoklad, že film   tohoto žánru budu vysoce   hodnotit, navíc nejvyšším   počtem. A přesto jsem to   udělala, proč? Je to jeden z   mála filmů, které mi jako   malému dítěti dokázaly   vehnat slzy do očí a i dnes   shlédnutí tohoto příběhu   hluboce dojímá. To dojetí   vyvolává láska hlavního   hrdiny k jeho kocourovi,   vlastně kočičce, jíž   láskyplně říká Odysseus a   hájí ji i proti nesouhlasu   rodičů. Když pak už je   sám dospělý rodič v   budoucnosti, milovaný   Odysseus se vrací ve své   kopii od hvězd, aby dělal   společnost jeho synkovi.   Píše se rok 2000, v   polovině 70. let daleká   budoucnost, dnes už téměř   10 let minulost. A přesto je   zajímavé a dojemné, jak si   před více než 30ti lety   představoval Ota Hofmann   práh nového tisíciletí.   Nejcitlivější moment filmu   je tedy v samotném závěru -   dospělý hlavní hrdina   jakožto otec vypráví svému   synkovi v budoucnosti o   osudech svých   kamarádů...Rudla bohužel   tragicky zemřel. Není   právě to ta chvíle, kdy v   dětství a mládí žijeme   přítomností a po nedlouhém   čase se dozvíme o tragickém   skonu některého z nich? To   bohužel není sci-fi, ale   mnohdy reálná skutečnost.   Jen kopii naší milované   kočičky z dětství nám   hvězdy nepřinesou, ale   kdoví?

správně natočený film
Tatínek Michal sedí u   postele svého syna, který se   potloukl při zkoušce   "rogala vlastní   konstrukce". Aby jej   rozptýlil, začne mu   vyprávět tajemný příběh   z dětství.

Jednoho dne přiveze jeho   otec zajímavý kámen na   skalku. Vypadá sice   obyčejně ale v domku se   začnou dít podivné věci.   Míša s kamarádem se snaží   postavit si vlastní   vysílačku, aby si mohli ve   škole napovídat. Ta ale   probudí v kameni zatavenou   kosmickou sondu, která před   milióny let spadla do sopky.   Sonda začne vysílat o tom,   že na Zemi je život. A to   tak silně, že málem   způsobí havárii letadla.   Není divu, že přijedou   zaměřovací vozy a obviní   kluky, že to způsobili oni.   Kluci později kámen rozbijí   a sondu z něj vysvobodí. Ta   potom večer začne paprskem   zkoumat vše, na co narazí.   Můry, nábytek a kočku   Odyssea. Míša ale uteče,   protože se bojí, že mu   paprsek sondy ublíží. Pak   sonda definitivně přestává   fungovat. Míša s kamarády   dojdou k přesvědčení, že   vše bylo jen souhrou náhod a   jejich fantazie podpořené   sci-fi četbou.

Vracíme se zpět do   současnosti. Michalovi volá   vzrušený kamarád, že se TO   asi vrátilo. Astronomové   zaznamenali silný radiový   signál a pak neznámé   těleso, letící rychle k   Zemi. Michal spěchá za ním   a nechává zraněného syna   doma. Tomu už se trochu   ulevilo a tak se dívá na   televizi. Sleduje, jak lidé   ve skafandrech snaží   navázat kontakt s velkou   zářící kouli plující nad   loukou. Z ní vyletují   noční můry, druh, který   před 30 lety vyhynul.   Najednou oknem dovnitř   skočí Odysseus, na zádech   má zelený flek od barvy,   stejně jako tehdy, když na   sebe zvrhnul plechovku barvy.   Mimozemšťané jako důkaz   posílají kopii   nejvyspělejšího tvora,   kterého tu před léty jejich   sonda objevila. Najednou   ožívá i stará sonda,   kterou stále mají doma jako   těžítko a zas jako tehdy   začne paprskem zkoumat   okolí. Kluk nahraje tátovi   zvukový záznam o tom co se   stalo a pak i s Odysseem v   náručí vstoupí do paprsku   sondy. "To je omyl,   nejsme planeta můr a koček,   tady žijí lidé...".

Je to správně   natočený film, tak akorát,   aby podporoval touhu po   záhadách a fantazii   každého kluka. A i většina   dospělých se na něj ráda   podívá. Bez počítačových   triků ale zato s dějem,   který má spád.
Zas a   znovu si musím povzdechnout:   Jakto, že ještě není na   DVD?

URČITĚ PODÍVAT
1. přínos filmu pro diváka:   nahlédnutí do tajemna   vesmíru pro mládež,   nostalgie pro dospělé,   kteří film viděli tehdy a v   době premiéry byli   dětmi.
2. přínos   filmu pro vědu: možná že   film pomohl některému   kolegovi rozvést v mládí   jeho zájem o astronomii a   vědu
3. přínos filmu   pro filmový žánr:   střední, režisér dokázal   dobře znázornit setkání s   mimozemskou civilizací
4. režie: výborná
5. hudba: výtečná
6. podívat či   nepodívat? Určitě podívat

V roce 76 to byl vynikající   dobrodružný film s tím   správným napětím a dějem.   Na tu dobu výborně udělané   triky, kamera i střih. Své   kouzlo má i to, že jsem ho   viděl černobíle neboť   barevná televize to byl   těžký luxus, který byl v   začátcích stejně jako   barevný film. Byla to   tehdejší představa   dnešního světa.Vedle Gusty   Bubníka se tu objevuje v roli   jeho kamaráda i Richard   Knotek známý především   jako Vláďa z Tajemství   proutěného košíku,   bohužel herectví zanechal a   jeho další osudy neznáme.

O tom co způsobila tajemná   kulička ukrytá v šutru.   Sci-fi příběh scénáristy   Oty Hofmana určený   dětskému divákovi dnes   vyniká nostalgickou formou   dětské fantazie a snů. Na   svou dobu výtečný snímek,   který po trikové stránce   krapet zestárnul, ale   příběhem a uvěřitelnými   dětskými hereckými výkony   je stále koukatelný.   Zpracování je jednoduché s   použitím malého množství   triků. Ale ve výsledku   vypadá dokonale, což   dokazuje pravdivost hesla, že   někdy málo znamená více.   Film také nese jisté   poselství, kterým je   vlastně celý příběh   ukončen. Trochu to vyvolává   úsměv, ale pro dětského   diváka to vyznívá   jednoduše a srozumitelně.   Jedná se o odpočinkový   film, který svým tajemnem   dokáže zaujmout i po tolika   letech.

Jako dítě jsem to hltal -   tajemný kámen se silnou   vesmírnou energií, která   zastavuje stroje! A když se v   kameni objevila kulička,   která se uměla zvětšit do   modré skenující koule, tak   to byl vrchol blaha... Po   letech mi ten film přijde   rozvláčný - než ten vrchol   nastane, tak se dějí věci,   které jsou z dnešního   pohledu směšné. Ale třeba   dětské role jsou napsané i   zahrané dobře a jsou   schopné diváka zaujmout i   dnes. Jinak konec trochu   připomíná Vesmírnou   odysseu 2001 - místo tečky   velký otazník.

I před 40 lety se točily   sci-fi. Dokazuje to film   O.Hofmana o tajemném   poselství ke hvězdám a   nemusí být plný krve a   robotů. Zaujalo mne   zpracování, které je dost   netypické, podívat se na   něj je docela zajímavé.

S odstupem třiceti let už na   nás působí tento film velmi   naivním dojmem, zejména při   srovnání, jak si tehdy   filmoví tvůrci   představovali dobu, ve které   žijeme nyní. Jenže co my   víme? Třeba se za dalších   třicet let budou nad naší   naivitou zrovna tak usmívat   naši potomci.

Naprosto fascinující je   monotónní hlas fotbalového   komentátora, hehe. No, kdysi   jako kluk jsem odcházel z   kina ohromně zklamaný. Ani   podruhé mne tento film   ničím nenadchl. Ale dnes s   odstupem spousty let... Nejde   o nic převratného, triky jak   od amatérů a navíc je jich   poskrovnu, ale příběh jako   takový je vymyšlen dobře. A   herci jsou taky dobří   (dospělí). Ještě oprava k   hodnocení z roku 1995,   hvězdy neprosvítají,   nevím, kam jsem čuměl, dnes   jsem to krokoval a nazval bych   pohyb letadla pouze   nepřirozený s podivnými   pozičními světly.   281020118140/8140