Odysseus a hvězdy

URČITĚ PODÍVAT
1. přínos filmu pro diváka: nahlédnutí do   tajemna vesmíru pro mládež, nostalgie pro   dospělé, kteří film viděli tehdy a v době   premiéry byli dětmi.
2. přínos filmu pro   vědu: možná že film pomohl některému   kolegovi rozvést v mládí jeho zájem o   astronomii a vědu
3. přínos filmu pro filmový   žánr: střední, režisér dokázal dobře   znázornit setkání s mimozemskou civilizací
4.   režie: výborná
5. hudba: výtečná
6.   podívat či nepodívat? Určitě podívat

Jako dítě jsem to hltal - tajemný kámen se   silnou vesmírnou energií, která zastavuje   stroje! A když se v kameni objevila kulička,   která se uměla zvětšit do modré skenující   koule, tak to byl vrchol blaha... Po letech mi ten   film přijde rozvláčný - než ten vrchol   nastane, tak se dějí věci, které jsou z   dnešního pohledu směšné. Ale třeba dětské   role jsou napsané i zahrané dobře a jsou   schopné diváka zaujmout i dnes. Jinak konec   trochu připomíná Vesmírnou odysseu 2001 -   místo tečky velký otazník.

I před 40 lety se točily sci-fi. Dokazuje to   film O.Hofmana o tajemném poselství ke hvězdám   a nemusí být plný krve a robotů. Zaujalo mne   zpracování, které je dost netypické, podívat   se na něj je docela zajímavé.

Naprosto fascinující je monotónní hlas   fotbalového komentátora, hehe. No, kdysi jako   kluk jsem odcházel z kina ohromně zklamaný. Ani   podruhé mne tento film ničím nenadchl. Ale dnes   s odstupem spousty let... Nejde o nic   převratného, triky jak od amatérů a navíc je   jich poskrovnu, ale příběh jako takový je   vymyšlen dobře. A herci jsou taky dobří   (dospělí). Ještě oprava k hodnocení z roku   1995, hvězdy neprosvítají, nevím, kam jsem   čuměl, dnes jsem to krokoval a nazval bych pohyb   letadla pouze nepřirozený s podivnými   pozičními světly. 281020118140/8140

O tom co způsobila tajemná kulička ukrytá v   šutru. Sci-fi příběh scénáristy Oty Hofmana   určený dětskému divákovi dnes vyniká   nostalgickou formou dětské fantazie a snů. Na   svou dobu výtečný snímek, který po trikové   stránce krapet zestárnul, ale příběhem a   uvěřitelnými dětskými hereckými výkony je   stále koukatelný. Zpracování je jednoduché s   použitím malého množství triků. Ale ve   výsledku vypadá dokonale, což dokazuje   pravdivost hesla, že někdy málo znamená více.   Film také nese jisté poselství, kterým je   vlastně celý příběh ukončen. Trochu to   vyvolává úsměv, ale pro dětského diváka to   vyznívá jednoduše a srozumitelně. Jedná se o   odpočinkový film, který svým tajemnem dokáže   zaujmout i po tolika letech.

správně natočený film
Tatínek Michal sedí u postele svého syna,   který se potloukl při zkoušce "rogala   vlastní konstrukce". Aby jej rozptýlil,   začne mu vyprávět tajemný příběh z   dětství.

Jednoho dne přiveze jeho otec   zajímavý kámen na skalku. Vypadá sice   obyčejně ale v domku se začnou dít podivné   věci. Míša s kamarádem se snaží postavit si   vlastní vysílačku, aby si mohli ve škole   napovídat. Ta ale probudí v kameni zatavenou   kosmickou sondu, která před milióny let spadla   do sopky. Sonda začne vysílat o tom, že na Zemi   je život. A to tak silně, že málem způsobí   havárii letadla. Není divu, že přijedou   zaměřovací vozy a obviní kluky, že to   způsobili oni. Kluci později kámen rozbijí a   sondu z něj vysvobodí. Ta potom večer začne   paprskem zkoumat vše, na co narazí. Můry,   nábytek a kočku Odyssea. Míša ale uteče,   protože se bojí, že mu paprsek sondy ublíží.   Pak sonda definitivně přestává fungovat.   Míša s kamarády dojdou k přesvědčení, že   vše bylo jen souhrou náhod a jejich fantazie   podpořené sci-fi četbou.

Vracíme se zpět   do současnosti. Michalovi volá vzrušený   kamarád, že se TO asi vrátilo. Astronomové   zaznamenali silný radiový signál a pak   neznámé těleso, letící rychle k Zemi. Michal   spěchá za ním a nechává zraněného syna   doma. Tomu už se trochu ulevilo a tak se dívá   na televizi. Sleduje, jak lidé ve skafandrech   snaží navázat kontakt s velkou zářící kouli   plující nad loukou. Z ní vyletují noční   můry, druh, který před 30 lety vyhynul.   Najednou oknem dovnitř skočí Odysseus, na   zádech má zelený flek od barvy, stejně jako   tehdy, když na sebe zvrhnul plechovku barvy.   Mimozemšťané jako důkaz posílají kopii   nejvyspělejšího tvora, kterého tu před léty   jejich sonda objevila. Najednou ožívá i stará   sonda, kterou stále mají doma jako těžítko a   zas jako tehdy začne paprskem zkoumat okolí.   Kluk nahraje tátovi zvukový záznam o tom co se   stalo a pak i s Odysseem v náručí vstoupí do   paprsku sondy. "To je omyl, nejsme planeta   můr a koček, tady žijí lidé...".

Je   to správně natočený film, tak akorát, aby   podporoval touhu po záhadách a fantazii   každého kluka. A i většina dospělých se na   něj ráda podívá. Bez počítačových triků   ale zato s dějem, který má spád.
Zas a znovu   si musím povzdechnout: Jakto, že ještě není   na DVD?

Film plný tajemné atmosféry
Viděl jsem tenle film, když jsem byl malý kluk   (v 70tých letech). Zapůsobil na mne svojí   tajemnou až mystickou atmosférou umocněnou   hudbou k filmu (hudbu složil génius fimové   hudby Zdeněk Liška).Děj filmu nebudu   prozrazovat - vy kdo jste ho ještě neviděli   (mladší generace) máte možná smůlu, protože   jste patrně mezitím vzhlédli hodně filmů   americké produkce plných speciálních efektů,   takže jste ve sci-fi filmech zaměřeni na   počítačové animace a bez nich to možná pro   vás není ono. Zkuste ale zapomenout na tenhle   čas, na tenhle svět plný mobilů, počítačů   a notbuků a jiných vymožeností, zkuste to - a   nebudete litovat. Tenhle film je o malém chlapci,   který zažije podivuhodné...
A mi 30tníci(e) a   40tníci(e), kteří jsme tenhle fim viděli,   víme svoje... Myslím ,že pokud jste tenhle film   viděli, tak na vás všechny zapůsobil podobně   - tajuplný příběh o setkání s čímsi   neznámým...

V roce 76 to byl vynikající dobrodružný film s   tím správným napětím a dějem. Na tu dobu   výborně udělané triky, kamera i střih. Své   kouzlo má i to, že jsem ho viděl černobíle   neboť barevná televize to byl těžký luxus,   který byl v začátcích stejně jako barevný   film. Byla to tehdejší představa dnešního   světa.Vedle Gusty Bubníka se tu objevuje v roli   jeho kamaráda i Richard Knotek známý   především jako Vláďa z Tajemství   proutěného košíku, bohužel herectví zanechal   a jeho další osudy neznáme.

Tenhle film chytá i dnes za srdce.
Nemám ráda sci-fi žánr a je malý předpoklad,   že film tohoto žánru budu vysoce hodnotit,   navíc nejvyšším počtem. A přesto jsem to   udělala, proč? Je to jeden z mála filmů,   které mi jako malému dítěti dokázaly vehnat   slzy do očí a i dnes shlédnutí tohoto   příběhu hluboce dojímá. To dojetí vyvolává   láska hlavního hrdiny k jeho kocourovi, vlastně   kočičce, jíž láskyplně říká Odysseus a   hájí ji i proti nesouhlasu rodičů. Když pak   už je sám dospělý rodič v budoucnosti,   milovaný Odysseus se vrací ve své kopii od   hvězd, aby dělal společnost jeho synkovi.   Píše se rok 2000, v polovině 70. let daleká   budoucnost, dnes už téměř 10 let minulost. A   přesto je zajímavé a dojemné, jak si před   více než 30ti lety představoval Ota Hofmann   práh nového tisíciletí. Nejcitlivější   moment filmu je tedy v samotném závěru -   dospělý hlavní hrdina jakožto otec vypráví   svému synkovi v budoucnosti o osudech svých   kamarádů...Rudla bohužel tragicky zemřel.   Není právě to ta chvíle, kdy v dětství a   mládí žijeme přítomností a po nedlouhém   čase se dozvíme o tragickém skonu některého z   nich? To bohužel není sci-fi, ale mnohdy   reálná skutečnost. Jen kopii naší milované   kočičky z dětství nám hvězdy nepřinesou,   ale kdoví?

S odstupem třiceti let už na nás působí tento   film velmi naivním dojmem, zejména při   srovnání, jak si tehdy filmoví tvůrci   představovali dobu, ve které žijeme nyní.   Jenže co my víme? Třeba se za dalších třicet   let budou nad naší naivitou zrovna tak usmívat   naši potomci.