O moudré Sorfarině [TV inscenace]

a) pohádka (?) s divným dějem b) Michaele   Kuklové už delší dobu nelze kladné postavy   věřit. A to ani ty Troškovské. Kuklová už   kladné postavy nedokáže zahrát. Prostě to   chtělo zvolit lepší herečku pro   "slepici", která všechno odpustí ...

Strasna pohadka
Princ nervák a ještě ke všemu debil, kterej   zavře svoji lásku do vězení, aby z ní vymanil   omluvu. Mezitím si jezdí na výlety do ciziny,   kde je jí nevěrný. Sice je to ona, jeho láska   z vězení, ale nechápu, jak mu to může trpět.   Co kdyby to nebyla ona? Bude ji jedno, že je ve   vězení a on si mezitím užívá s jinýma?   Prostě na hlavu postavený..

ODPAD
Dlouho jsem neviděl tak debilní pohádku resp.   tohle byla jednoznačně ta nejdebilnejší.  
Princ byl nejen vyšinutej schizofrenik, který   na svou "životní lásku" v jeden   okamžik sladce cukrblikoval, aby se ve vteřině   proměnil na psychopata co na ní hystericky   ječí, aby se mu omluvila za pohlavek z   dětství, pak ji nechal navíc uvrhnout do   hladomorny kam na ní chodil zkoušet ty svoje   schizofrenický nálady. Aby toho nebylo málo   objížděl italská města a v každém se   okamžitě "zamiloval" do   "krásné" dámy se kterou hned zplodil   potomka. Ony krásky byla pochopitelně pokaždé   ta jeho vyvolená z domova, která za pomoci   rodičů schizofrenika a svého otce uprchla z   hladomorny a jala se princi udělit lekci v   "důmyslných" převlecích.
No   hovadina na entou. Do toho scény mezi dvěma   hlavními protagonisty, kdy se nám snažili   vnutit jak to vypadá když se řekne že má   někdo doma "Itálii", cili chvíli   sladká slovíčka a vzápětí na sebe řvali a   chtěli se pomalu uškrtit. Celá pohádka v se   mimochodem nesla v duchu Itálie. Jméno   "siňorýna Sorfarýna" (schválně   píšu tak jak se to vyslovuje) se ozývalo snad   každý tři minuty.
Prostě nechápu.

Dle mě byla Sorfarina víc tvrdohlavá než   moudrá, ale je nutno si jí vážit, že se   postavila princi jako rovná rovnému:-) Přesto   si ale myslím, že naše české pohádky   skrývají více duchaplna a ponaučení než tato   - jak přijít za svobodna ke dvoum dětem než   chlapa dotáhnu tam kam potřebuju.
Zhlédnout   pohádku ale stojí za to především kvůli   trojici Preissová-Kostka-Štěpánek.

Ze začátku velice slibná pohádka s dobrými   herci... ALE dalšímu vývoji děje musím   bohužel říci NE, na toto nechci, aby se dívaly   moje děti! I já jako dospělá mám velice ráda   české televizní pohádky, ale tahle se mi   vůbec nelíbila. Pohádky jsou většinou o tom,   jak se do sebe dva mladí lidé zamilovali a...   pak spolu byli šťastni až do smrti. Tady se do   sebe zamilovali princ a dcera zahradníka   Sorfarina, ALE ta se rozhodla rozmazleného a   paličatého prince "napravovat" tak,   že jejich společná miminka nechala v péči   tchyni a tchánovi a sama ho sváděla v   převlecích za různé krasavice! Ne děkuji, to   pro mě není pohádka, ale spíše možná krutá   realita, kterou bych sama žít nechtěla. Při   vší úctě k předloze - jde o pohádku z   Italských pohádek Jana Vladislava mně se   taková pohádka - a tedy ani její filmové   zpracování nelíbí.

na jednu stranu svižná a na stranu druhou zase   trošku přímočará až jednodušší je   pohádka O moudré sorfarině, inu přesně   taková, jaká by správná pohádka měla být. O   moudré sorfarině v sobě ale schovává také   vynikající herecké kreace starších   představitelů, hlavně tria štěpánek p. -   preissová j. - kostka p.; zatímco jejich   mladší protihráči jdou až moc na dřeň   věci. čím dílo O moudré sorfarině jistě   zaujme je napětí, rytmus a ztotožnění se s   hlavními rolemi, což ve spojení s hudbou a   písničkami o jednoduchých i snadno   zapamatovatelných popěvcích, činí z   nenáročného snímku jeden z nejlepších   počinů zlaté střední příčky dějin   světové kinematografie.