O moudré Sorfarině [TV inscenace]

na jednu stranu svižná a na   stranu druhou zase trošku   přímočará až   jednodušší je pohádka O   moudré sorfarině, inu   přesně taková, jaká by   správná pohádka měla být.   O moudré sorfarině v sobě   ale schovává také   vynikající herecké kreace   starších představitelů,   hlavně tria štěpánek p. -   preissová j. - kostka p.;   zatímco jejich mladší   protihráči jdou až moc na   dřeň věci. čím dílo O   moudré sorfarině jistě   zaujme je napětí, rytmus a   ztotožnění se s hlavními   rolemi, což ve spojení s   hudbou a písničkami o   jednoduchých i snadno   zapamatovatelných   popěvcích, činí z   nenáročného snímku jeden z   nejlepších počinů zlaté   střední příčky dějin   světové kinematografie.

Dle mě byla Sorfarina víc   tvrdohlavá než moudrá, ale   je nutno si jí vážit, že   se postavila princi jako   rovná rovnému:-) Přesto si   ale myslím, že naše české   pohádky skrývají více   duchaplna a ponaučení než   tato - jak přijít za   svobodna ke dvoum dětem než   chlapa dotáhnu tam kam   potřebuju.
Zhlédnout   pohádku ale stojí za to   především kvůli trojici   Preissová-Kostka-Štěpánek.

a) pohádka (?) s divným   dějem b) Michaele Kuklové   už delší dobu nelze kladné   postavy věřit. A to ani ty   Troškovské. Kuklová už   kladné postavy nedokáže   zahrát. Prostě to chtělo   zvolit lepší herečku pro   "slepici", která   všechno odpustí ...

Ze začátku velice slibná   pohádka s dobrými herci...   ALE dalšímu vývoji děje   musím bohužel říci NE, na   toto nechci, aby se dívaly   moje děti! I já jako   dospělá mám velice ráda   české televizní pohádky,   ale tahle se mi vůbec   nelíbila. Pohádky jsou   většinou o tom, jak se do   sebe dva mladí lidé   zamilovali a... pak spolu byli   šťastni až do smrti. Tady   se do sebe zamilovali princ a   dcera zahradníka Sorfarina,   ALE ta se rozhodla   rozmazleného a paličatého   prince "napravovat"   tak, že jejich společná   miminka nechala v péči   tchyni a tchánovi a sama ho   sváděla v převlecích za   různé krasavice! Ne děkuji,   to pro mě není pohádka, ale   spíše možná krutá   realita, kterou bych sama   žít nechtěla. Při vší   úctě k předloze - jde o   pohádku z Italských pohádek   Jana Vladislava mně se   taková pohádka - a tedy ani   její filmové zpracování   nelíbí.

ODPAD
Dlouho jsem neviděl tak   debilní pohádku resp. tohle   byla jednoznačně ta   nejdebilnejší.
Princ   byl nejen vyšinutej   schizofrenik, který na svou   "životní lásku" v   jeden okamžik sladce   cukrblikoval, aby se ve   vteřině proměnil na   psychopata co na ní   hystericky ječí, aby se mu   omluvila za pohlavek z   dětství, pak ji nechal   navíc uvrhnout do hladomorny   kam na ní chodil zkoušet ty   svoje schizofrenický nálady.   Aby toho nebylo málo   objížděl italská města a   v každém se okamžitě   "zamiloval" do   "krásné" dámy se   kterou hned zplodil potomka.   Ony krásky byla pochopitelně   pokaždé ta jeho vyvolená z   domova, která za pomoci   rodičů schizofrenika a   svého otce uprchla z   hladomorny a jala se princi   udělit lekci v   "důmyslných"   převlecích.
No   hovadina na entou. Do toho   scény mezi dvěma hlavními   protagonisty, kdy se nám   snažili vnutit jak to vypadá   když se řekne že má někdo   doma "Itálii", cili   chvíli sladká slovíčka a   vzápětí na sebe řvali a   chtěli se pomalu uškrtit.   Celá pohádka v se mimochodem   nesla v duchu Itálie. Jméno   "siňorýna   Sorfarýna" (schválně   píšu tak jak se to   vyslovuje) se ozývalo snad   každý tři minuty.
Prostě nechápu.

Strasna pohadka
Princ nervák a ještě ke   všemu debil, kterej zavře   svoji lásku do vězení, aby   z ní vymanil omluvu. Mezitím   si jezdí na výlety do   ciziny, kde je jí nevěrný.   Sice je to ona, jeho láska z   vězení, ale nechápu, jak mu   to může trpět. Co kdyby to   nebyla ona? Bude ji jedno, že   je ve vězení a on si   mezitím užívá s jinýma?   Prostě na hlavu postavený..