Jan Cimbura

Nečetl
jsem nikdy knižní předlohu, tak nevím jestli   scéna s židem byla až dopsaná do scénáře,   ale silně to připomíná tzv. křišťálovou   noc. Ale v době natáčení se psal rok   1941.Takže se tato scéna hodila tehdejšímu   protektorátnímu režimu. Jinak pěkně   natočený film.

Klasická venkovština se vším všudy. Milá   vzpomínka na dětství a mládí. Nemá to sice   „jednolitý“ děj, jsou to spíše drobné   příhody, ale vůbec to nevadí. Výborně   strávené dopoledne.

Zdařilý film. Paní Štěpničkovou mám   nejradši a tyto filmy s ní také. Osobnosti,   které zákeřně záviděli této dámě její   UM. patřila Hana Vítová, Mandlová a další   banda až jí zničily celé její mládí.   Jiřina se tak nemohla dopracovat k dalším   rolím jelikož dramatické pole jí přebírala   před nosem Hana Vítová. Štěpničková však   stihla natočit skvělé snímky, které se   nerovnají žádnému herci její generace.

Jan Cimbura je velice romantický, ale také   velice nacistický film - dokonce i s nezbytným   malým protižidovským pogromem, když ženy   svých mužů přepadnou ve spravedlivém hněvu   Židovu nálevnu, srovnají ji se zemí a jeho   vyženou... a "věčný Žid" putuje   světem dál kazit zas jinou obec a korumpovat   jiný národ... Hlavní hrdina Jan Cimbura je   ztělesněním árijského nadčlověka: je   silný, rovný, čestný, poctivý, pracovitý,   neohrožený, je trochu samotář, ale nad nikoho   se nevyvyšuje, nepije, nehýří a nekouří,   ovládá a krotí své vášně, myslí na zadní   kolečka i dopředu, projevuje cit ke zvířatům,   nejen jemu hospodářem svěřeným, ale i k   divokým, je sečtělý... - je to zkrátka   ideální muž, ideální sedlák, spjatý krví s   půdou a srdcem s venkovem; města nenávidí a   žít by v nich nemohl, ale je dojat krásou   hlavního města, uvědomuje si jeho slavnou   historii - je to tedy zároveň i film velmi   český, vlastenecký, oslavující českou   státnost: není tedy asi pravda, že němečtí   okupanti potlačovali národní sebeuvědomění -   spíš naopak, pokud se jim nestavělo do cesty.   Přes toto všechno, co nás nyní učí   nenávidět, je to stále krásný, chvílemi i   dramatický, ale v jádru poetický film, jakých   je málo. Zamrzí pouze kaňka v podobě   zpotvořených exteriérových postsynchronů:   zřejmě je natáčeli v nějaké prázdné   nezařízené místnosti, protože výsledný zvuk   zní nepřirozeně dutě, jako zevnitř kovového   sudu.

Velmi zdařilá adaptace Baarova románu.
Jana Cimburu bych zařadila na přední místa v   kinematografii doby protektorátu. Stejně jako   při adaptaci Babičky od B. Němcové, i zde   tvůrci filmu dodávali českému národu   povzbuzení v podobě ukázky našich starých   tradic a českého venkova. Gustav Nezval byl   nepochybně vynikající herec, také velmi   charismatický muž /věřím, že prožívat   mládí v dobách mé babičky budu jistě   zamilovanou divačkou do tohoto velmi hezkého   herce:-))/, ale ještě možná lépe nežli role   milovnické, mu sedla tato - role sedláka   Cimbury, jehož osud svede dohromady s ovdovělou   Marjánkou. Také obsazení role Marjánky   Jiřinou Štěpničkovou byla výborná volba,   tato krásná a velmi talentovaná herečka   dokázala zahrát jak děvče z venkova, tak i   roli mondénní zhýčkané dámy (např. Barbora   Hlavsová). V neposlední řadě bych ráda   vyzdvihla celkově výborně nasnímanou kameru u   Jana Cimbury a také kostýmní pojetí.

Protektorátní klasika, kdy bylo potřeba ukázat   divákům, že dobrý český člověk ještě   žije. Jan Cimbura jako předobraz poctivého   Čecha, jednodušší příběh hrající na   nostalgickou strunu a po válce velmi diskutovaná   scéna s vyhnáním lichvářského   Žida.Filmeček pro pamětníky na sobotní   odpoledne.