Nevím nic, ale řeknu všechno

Naprosto bez děje. Pásmo   více či méně trapných   skečů, které by se daly   sestříhat v libovolném   pořadí. Možná vidět to   jako malej, smál bych se, ale   to bych zas nepoznal, že je   to nesnesitelná levičácká   agitka proti zbrojení,   byrokracii, církvi, válkám   atd. Překvapivě pro mě   jediných pár vtipných   momentů vyzobal Bernard   Blier.

Překvapivě i dost slovního   humoru a přeřeků, hlavně   ke konci. Vcelku klasika pro   Pierra Richarda, psaná pro   něj, jen trochu méně gagů.   Zbytek Les Charlots se tu moc   neblejsknul. Přesto to za   podívání stojí.

Co se týče Pierre Richarda,   tak tento snímek je v   pořadí čtvrtý ke kterému   si napsal scénář a osobně   ho i zrežíroval.   Samozřejmě si v něm i   zahrál. Téma po generace   vážné, avšak z té   vážnosti dokázal vytáhnout   humorným způsobem veškerou   absurdnost. Sociální   pracovník nenávidějící   zbraně a vůbec cokoliv   vojenského má otce jako   ředitele továrny na výrobu   zbraní a kochajícího se ze   zvuku střel a náležitého   zisku. Jak tohle může jednou   dopadnout. Film je krapet   jiný, než je u Richarda   obvyklé, byť roztržitý   charakter své postavy ani   tady neopustil. Komedie je to   však každým coulem. Pierre   si slávu neponechává jen na   sobě a velký prostor dává   Bernardu Blierovi, který si s   chutí zahrál právě jeho   otce. Velmi dobře se   doplňují a dodávají všemu   i určitý nadhled. Nedá se   říci, že by to byl nějak   slabší film. Naopak. Jen je   svojí strukturou krapet   jiný. Ale pobaví jako   každý jiný. Richardovka je   prostě Richardovka.

Musím říct, že mě se   tahle komedie docela dost   líbila. Je to sice trošku   netypická Richardovka a je to   také trochu slabší   Richardovka ale mě to vcelku   dost bavilo. Richard tady ale   je typický. Jsou tu vtipné   scény, jsou tu i nudné a   trapné scény. Těch   vtipných je tu ovšem o dost   víc a já se u nich smál   dost. Například první   výslech u policajtů,   vyhlášení krátké stávky   nebo potřebuji vaše jméno.   Potěšili mě i Les Charlots.   I když zápletka není nic   moc, přece jen je to   nefalšovaná francouzská   komedie, jak je máme rádi.   75 %.

Nevím nic, ale řeknu všechno
Docela dobrá francouzská   komedie, která nabídne   několik opravdu povedených   situací, jako třeba ta na   úřadu práce nebo na   policejní stanici, a   zajímavých gagů, které   jsou mnohdy poměrně   originálně založené na   přeřeknutích. Hlavní   problém filmu ovšem vidím v   ději, jenž působí dost   nesourodě a útržkovitě.

Málo známá a velmi mizerná   komedie. Ultralevičácká   rádobyvtipná blbina o   porozumění mezi národy.   Černoši, slimáci,   nepřátelští bílí   úředníci...Juncker by   jásal. Možná to bude   zanedlouho povinný film v EU.

Vtipné je to jen trošku,   zato většinou velice moc   trapné, otravné a zbytečně   natahované. Snad se jedná o   společenskou a politickou   kritiku či satiru, nebo co   :): Jenomže mne sociální a   jiné pseudoproblémy vůbec   nezajímají. O čem film   vlastně je? Synáček z   bohaté rodiny militantních   magorů jezdí na mopedu a   dělá sociálního   pracovníka (no fuj!) a   snaží se skupinku chlapíků   zapojit do výrobního procesu   (blé!). Dělnická pakáž,   které jde jedině o to, kolik   vydělají peněz, jen aby   uživili své blbé rodiny.   Nezaměstnaní kreténi, co   chtějí práci … Trapná   rádoby komedie na témata,   která jsou mi absolutně   cizí. Dost podobně blbý je   také film Snít můžeme   vždycky (1991). Dvě   hvězdičky dávám za těch   několik málo povedených   okamžiků a také za konec   … doufám, že ta fabrika   byla plná té dělnické   lůzy. Proletáři všech   zemí, táhněte do pr.... .

Nevím, jestli kdy u nás   dávali, pro mě novinka,   taktéž v dabingu se ozvou   hlasy současných herců -   Potměšil, Carda...Nečekala   jsem žádnou extra třídu   typu Roztržitý, ale pokud se   nějakému filmu s Pierrem   podobá, tak Hračce Francise   Vebera. Tragikomický pohled   na pracující dělnickou   třídu v kontrastu s   přiblížením rodiny   zazobaného majitele továrny   na zbraně, kde pracují.   Pierre (syn onoho majitele) je   ale jiný, nevozí se   luxusními bouráky,   nesnáší návštěvy   generála, biskupa a   užvaněných rozmazlených   paniček "Jak ta mě   sere..." :)), naopak   jezdí zásadně na kole,   pomáhá nezaměstnaným   emigrantům a je zamilovaný   do zdravotní sestřičky (že   bude leckomu povědomá není   náhoda, tělocvikářka z   Hořčice mi stoupá do nosu   byla celkem zapamatovatelná   role). Námětu se nedá nic   vytknout, ve scenáři je pár   Richardovských skečů,   jenže celkově vypadá   poměrně natahovaně, jako   kdyby nebyly nápady a musel   se ještě o pár řádků   násilně prodloužit:(   Výsledek tedy průměr,   místa se najdou skvělá, ale   i nudná. Hudby se bohužel   neujal Cosma, nicméně ani   tak není ústřední melodie   žádná tragédie :-)