Masseba

Pokus,
který podle mého náhledu utrpěl největší   ránu sám sebou. Jednoznačnost skrytá v hávu   mnohoznačnosti, vyjádřené přemírou   jednoznačnosti. Hm. Úplně jsem si vzpomněl na   útržek jedné dětské říkanky. "Oni   nejedli, ani nepili, jenom takhle dělali."

Snímek je velmi složitým stylizovaným   filozofickým podobenstvím. Příběh se   odehrává v neurčitém čase. Možná před   naší civilizací, možná po jaderné   katastrofě. Odcizený svět bez morálky a   lidských vztahů. Náboženství ovládající   trestuhodnou slabost měnící se v rituály   jakoby inspirovány z dávných civilizací.   Betónový labyrint jako domov, podivné veselice   a hřích. Hřích tak těžký, že donutí dva   mladé lidi uniknout do krajiny kamene a ničeho,   aby se pod vodopádem křišťálové vody z něho   nakonec smyli. Kdo obrazovou stylizaci pochopí   má neskutečně navrch. Je to art či něco   jiného? Těžko odhadnout. Především se   snímek jeví jako určený pro velmi náročného   diváka, tudíž ne pro každého. Velmi   obdivuhodný počin.

Je to zdánlivě podivné společenství jakýchsi   bezcitných bytostí, které znají jen násilí,   sex, mocenský boj a uctívání svinské modly.   Ale vlastně se až tak příliš tato ohavná   pakáž neliší od jakéhokoli běžného   společenství lidí: to přece také nezná   žádné jiné hodnoty, žádnou jinou duchovní   kulturu než právě jen takovou, která opět   podporuje jen toto násilí, sex, mocenský boj a   modlářství. "Kde je v tom nějaká lidská   duše?" táže se mladík. Mohu odpovědět   stejně jako vůdce: Já jsem ji totiž také   ještě nikdy neviděl. A to jsem viděl mnoho   oduševnělého; viděl jsem například duši   skal, viděl jsem duši káněte, viděl jsem i   duši blankytného nebe, v němž se vznáší   tento pták, viděl jsem i duši větru,   povívající jeho perutěmi -- ale duši   člověka? Ne, tu jsem opravdu ještě neviděl. A   když Nevinnost v bílých dívčích šatečkách   vyvede ústřední dvojici potemnělým betonovým   bunkrem konečně na světlo, příběh musí   skončit, protože najednou stejně neví, co si   počít a co by se mělo dít dál. Noví Adam a   Eva vkročili znovu do ráje, ale nevědí, co tam   dělat. Alespoň se tedy spolu nazí osprchují v   osvěžujícím deštíku -- to je z nouze dobrý   začátek -- ale na(ne)štěstí i konec filmu.   Zajímavý experiment -- ale moc se nepovedl.

Film, který měl všechny předpoklady stát se   kultovním, ale přišel v tu nejméně vhodnou   dobu. Film, který můžete odmítnout, ale pokud   to neuděláte, může zatnout do vás svoje   drápy. Při jeho premiéře jsem viděl odcházet   znechucené lidi z kina, ale taky lidi sedící   zmrazeně ve svých sedadlech a někteří měli v   očích po jeho skončení i slzy.

Tak tenhle film má určitě svoji hloubku. Jen   škoda, že natáčený byl před revolucí a do   kin se dostal až po ní, takže spousta jinotajů   přišla o svůj význam. Jasně, že pro   dnešního diváka je to nuda. V každém   případě dávám 7/10 za pocit, který film   zanechal.

Jestli máte chuť vidět film, při jehož   sledování ubíhá čas pomalejc než na   zubařským křesle, směle do toho.