The Last Boy

Jedinečný postapokalypticky příběh plný   mystiky, fantastičnosti a snech o místě   splněných přání. Snímek natočený dle   básní a citátů autora žijícího ve 13.   století, perského básníka a mudrce jednoduše   známého jako Rúmí, jinak pod svým jménem   Džaláleddín Balchí Rúmí a nebo také   Mawláná Džálal ad-Dín Muhammad Rúmí. Byl   básníkem, právníkem, islámským učencem,   vykladačem šaríi, teologem a učitelem súfismu   v období islámského zlatého věku. A toto   všechno se promítlo v tomto snímku, který se   sice snaží nebýt nijak složitý, ale svojí   filozofií je přesto vcelku těžko uchopitelný.   “Za hranicí myšlenek o konání správných a   špatných věcech je místo. Potkáme se tam.”   Kamera optikou spíše televizní, výprava   značně nízkorozpočtová a CGI efekty skromné   jen v rámci nutnosti. I přesto se jedná o   výjimečný film. “Odpověz na každé   volání, které osloví tvou duši.” Tvůrci se   chopili zhmotnit představivost Rúmího   ponořené do současného světa, což vede k   přemýšlení, byť to na první pohled   nevypadá. Dané myšlenky jsou magické a v   jistém smyslu provokativní. “V jatkách   lásky, jsou zabíjeni jen ti nejlepší, žádní   ze slabých nebo pokřivených. Neutíkejte pryč   od tohoto způsobu umírání. Kdokoli, kdo nebyl   zabit láskou je mrtvým masem.” Každá scéna   má reálný význam pro něco jiného a samotný   závěr je takřka umělecký skvost. Jenomže kdo   nepochopí filozofii už na samém počátku   celého dějství, konec teprve ne. “Zranění   je místem, kudy do vás vstupuje světlo.”   Tohle nějaký honosný rozpočet ani   nepotřebuje. Ve své podstatě artový film jen   pro určitý okruh diváků, kteří se nebojí   odhalovat hloubku myšlenky a dát všemu   patřičný rozměr. "Pokud se vás zeptají   co je to láska? Odpovězte - obětování   vůle."