Manderlay

Manderlay
Celkově mě předchozí film   Dogville přišel lepší,   zajímavější, ale Manderley   se mi zase líbilo víc - ale   to mi přece nedává smysl...   A však na to už jsem si u   Lars von Trierových filmů   zvykl. Zatím všechno co jsem   viděl, byla dokonalost sama   (Království, Idioti,...   výjimku tvoří neumělecká   úchylárna Antikrist, nikdy   víc).
Ale zpět k   Manderley - škoda že se   nepodařilo do hlavní role   obsadit opět Nikole Kidman,   ta mi tu docela chyběla,   Grace byla v prvním díle   jiná, taková trochu více   flegmatická vůči běhu   věcí. S čím jsem ale   spokojen je délka, kdy   zkrácení oproti minulým   třem hodinám na dvě   neubralo působnosti a naopak   nabralo ději větší spád   (což se místy u Dogville   opravdu říct nedalo). Takže   teď už mi zbývá shlédnout   jen třetí díl (doufám že   tedy vůbec existuje, ale snad   ano) a budu jedním z   nejspokojenějších diváků   na světě:)

Keď k vám zavíta demokrat
Áá, môj obľúbený   režisér, najlepší na svete   ako to raz v skromnosti o sebe   povedal. Manderlay je druhá   časť divadla o tom, ako   veľmi Lars von Trier   nenávidí Ameriku. Film   samozrejme totálny odpad,   neuveriteľne manipulatívny   snímok, i keď za stvorenie   Hydry a feministky Grace,   demokratky vďaka, ktorým sa   devastuje podstata   civilizácie, by možno mohol   byť odmenený príspevkom na   dokončenie trilógie   "Ako veľmi nenávidím   Ameriku", som zvedavý   ako by ten   "Washington"   dopadol. Ostuda, že som zasa   nepochopil to jeho filmové   umenie, ja kultúrny barbar

Dogville 2? Ano i ne.   Každopádně se de hodnotí   to samé. Rasismus,   přetrvávající pomoc,   která nebude oceněna.   Natáhni prst urvou ti ruku.   Ale pokud si mám vybrat mezi   Manderlay či Dogville, tak   beru Dogville.

Po Dogville jsem byl na druhou   část natěšenej jak chudé   černé děcko na bonbónek...   Chvíli sice trvalo, než jsem   zkousnul, že Grace už není   famózní Nicole Kidman, pak   jsem vzal Howardku na milost,   abych si v klidu užíval to   dost zajímavé setrvačné   otrokaření svobodných   černoušků, ale při   stěžejní scéně prkenného   ležení, s rouškou na   ksichtíku, pod prolhaným   machonegrem by mi zase daleko   víc seděla Nicole (tedy   seděla – ležela:-). Ale to   bičování zřejmě asi bylo   dost fyzicky namáhavé, tak   na to holt Lars vzal mladší   holku s větší párou a   entuziasmem...
P.S.   Pardon jak sviňa, ale   nemůžu odolat, je to   silnější než já:   „Víte, paní, v Plzni jsme   my otroci šukali každou   středu... Který den v týdnu   se šuká, když je člověk   svobodný (rozvedený) ?“   ... Rozhodně tím ale nechci   říct, že by i Plzeň byla   místem, bez něhož by světu   bylo lépe... :-)

Asi první von Trierův film,   který mě nedostal do kolen.   Což samozřejmě ještě   neznamená žádný průšvih.   Oproti Dogville je Manderlay   tezovitější, nestaví tolik   na emocionálním tlaku na   diváka, což je jinak   mistrův osvědčený   trademark. Spíš sděluje   než citově vydírá, i když   pořád svým nezaměnitelně   sarkastickým způsobem. To   platí hlavně o   vypravěčově komentáři. To   sdělení je jako vždycky   víceznačnější, ale   vyčnívá z něj hlavně   snaha o demaskování   různých idealistických   mýtů o svobodě a demokracii   (stanovení času podle   hlasování), což je   potřebné a mě sympatické.   Změnila se postava Grace,   tady je najednou naivnější   a plná iluzí, naopak   zůstávají náznakové   kulisy, které ale v tomhle   případě jsou malinko   opakovaným vtipem. Dogville   rozhodně zůstává   nepřekonáno, ale zklamání   by bylo přece jen moc silné   slovo.

Kvalitní pokračování   Dogville, už to není   originál ale baví díky   opět sinému příběhu a   překvapujícímu závěru...

„Roku 1933 Grace směřovala   s otcem a jeho armádou   gangsterů na jih. Poté, co   odjeli z Dogvillu.“.   „Dogville“ mě svého   času doslova zdecimovalo a   srovnání s druhou částí   plánované trilogie se   prostě neubráním. Opět je   názvem místo na mapě,   plantáž v Alabamě, kam   informace o zrušení   otroctví ještě nedorazila a   je potřeba to napravit .   „To co jsme udělali,   holčičko, bylo celé moc   vznešené, ale když to   vezmeš kolem a kolem,   udělala jsi všechno jen   mnohem horší.“ Režisér   si pohrál, a opět velmi   osobitě a s působivým   závěrem, s pojmem svoboda.   Která, jak se ukazuje, má   pro každého zcela jinou   důležitost. Protože   otroctví mělo, oproti   svobodě, svůj uvyklý řád,   svoji spolehlivou rutinu. .   „Bojím se toho, co se teď   stane. Nemyslím, že bychom   byli připravení na úplně   nový způsob života. V   Manderlay, jsme my otroci   měli v sedm večeři. Kdy se   večeří, když jsou lidé   svobodní? Nic z toho   nevíme.“ Tentokrát není   prostor rozkreslený křídou,   zato přibyly rekvizity. Ale   především, Grace nyní o   pomoc nežádá, ale naopak ji   nabízí. Jenže „I   Manderlay bylo místo, bez   něhož by světu bylo   lépe.“ Podobně   nepříjemné a deprimující   jako Dogville, které mě, ale   omráčilo mnohem víc.   Možná jsem byla na to co mě   čeká už připravená.   Možná mi chyběla Nicole   Kidman v roli Grace.

Byla asi velká chyba se na to   koukat tak krátce po   Dogville, ale co nadělám.   Manderlay postrádá tu   osobitost, tu sílu, tu   scénáristickou dokonalost a   hereckou excelenci, jimiž   předchozí díl suverénně   přímo přetékal. O krok   dál šel akorát s   nudistickou odvážností,   která je ale nakonec úplně   samoúčelná. Ostatně jako   skoro vždy. A ta   minimalistická forma tomuto   příběhu nesluší ani   zdaleka tak dobře, jako tomu   v Dogville. Škoda.