Lupič Legenda

Karel Steklý měl jistě k tématu co říct. Ale   bohužel podcenil autenticitu. Dnes, kdy každý   je kritikem a dbá se na sebemenší pravdivý   detail, tak i já nelibě nesu málo autentické   účesy, kostýmy a chování poplatné   sedmdesátkám. A to politické tornádo mi jen   zamotalo hlavu. Takže film se mi nelíbí a   možná změním názor a ž s nastupujícím   Alzheimerem.

Zpočátku to ještě šlo, ale pak se to zvrtne v   politiku a ta, jakmile se kdekoli objeví, jde to   všechno do kopru. Nepomohlo ani skvělé herecké   obsazení a výkony. Dvacet navíc je za   napínavý konec.

I přes poměrně slabý scénář se z toho mohlo   vytěžit daleko více, ale to by asi musel na   režijní stoličce sedět režisér Jiří   Sequens mající s tímto žánrem nemalé   zkušenosti. Tolik ve své době populární   námět o stávce dělníků organizovanými lidmi   nazývanými anarchisty už byl tolikrát   zvěčněn filmovým páskem, že už se tvůrci   takřka začali neustále opakovat a ve snaze se   přeci jen krapet odlišit nedokázali příběh   jako celek stvořit do souvislostí. Herci se v   tomto snímku snažili, ale v podstatě neměli   čeho se pořádně chytit. Politika, cenzura,   dělnické ideály a krach. Přínosné je, že z   toho nevyzařuje tolik typická agitka, ale v tom   je asi ten největší problém. Snímek je   prostě bez energie a nějaké té svěžesti.

Barevné drama se odehrává v době, kdy urazit   panovnický rod bylo trestným činem. Bylo to v   době, kdy se připravovala volební reforma v   rakousko-uherském mocnářství, tak, aby do   voleb mohl zasáhnut širší okruh obyvatel -   dělnické a venkovské obyvatelstvo. Plejáda   českých herců zde rozehrává politický i   rodinný příběh vyprávějící o osudu   Jindřicha Legendy. Pro mne má film hodnotu už   ve své výpravnosti. Příběh samotný je   zajímavý a i postmutnělý.