Paragraf 224

Člověk neví, zda je to příběh k breku nebo k   blití. Je to skutečná obžaloba člověka a   jeho chování k této Zemi. Tvrdá pravda o stavu   přírody, řečená již za komunistů. Že to   prošlo, to je snad zázrak. A on měl asi pan   Sirový štěstí no. Po „Smuteční   slavnosti“ vrazil do poměrně banálního   příběhu ekologii, a v několika scénách   naznačil, jak na tom jsme. Na příkladu s   lokomotivami na elektřinu to snad už pochopil   každý. Ale nebudu rozebírat děsivý stav   přírody, nýbrž film. Takže páni herci se   vytáhli, protože jinak to bylo silně o ničem.   Děj je chvíli tu a chvíli onde, ale na škodu   to není. U mne za šedesát.

Moralizující psychologický snímek z výrobní   tématikou je tentokrát tak těžkopádný, že   nelze pořádně rozeznat o co tu vlastně jde.   Jedná se o ekologickou kritiku doby o neustálém   znečišťování ovzduší s typickým nezájmem   vedoucích odvětví na tom cokoliv dělat, nebo o   moralizování nezbytnosti vývoje bez ohledu na   životní prostředí a o zodpovědnosti   jednotlivců? Normalizační šeď však na celém   příběhu doslova září a tak jsou mnohé   dějové momenty jako obvykle značně   nevěrohodné. Zřejmě tu byla snaha natlačit do   snímku co nejvíce, ale jaksi se zapomnělo na   děj. Ani neustálé rozmluvy ing. Bernáta (Alois   Švehlík) se synem nebudí na důležitosti, byť   se o to tvůrci z výchovného hlediska zřejmě   snažili. Věta: "Některý věci by si měl   chlap zařídit sám." asi nejvíce utkví v   paměti. Jinak nuda, jízlivost a již zmíněná   šeď. Josef Kemr do své postavy vynikajícího   vědce ing. Plačka dal takovou patřičnou   důležitost až z něj jde strach. V takových   rolích ho jinak moc vidět nebylo. Snímek zcela   poplatný době, který již dnes mnoho neřekne.

Režisér Zdeněk Sirový natočil v roce 1969   trezorový film Smuteční slavnost. Musel tudíž   jako úlitbu režimu natočit film s pracovní   aktivitou, na kterém nebylo nic reálného.   Problémy s čističkou odpadu řeší   sebevědomý odborník, který nakonec musí nést   zodpovědnost za nedořešený projekt.