Hledám dům holubí

Velmi jednoduchý rodinný snímek hodící se   hlavně pro děti o rivalitě a věčných sporech   mezi dvěma bratry někde na vesnici. Mladší s   velkým zaujetím chová holuby, které mu plaší   starší bratr neustálým hraním na bicí   nástroj. A tak se stále hádají a dělají si   naschvály. Ale jak se říká: tak dlouho se   chodí se džbánem, až se ucho utrhne. Za   zmínku stojí použitá doprovodná hudba. Trio   Kocáb, Pavlíček, Čok bych u dětského filmu   opravdu nečekal. Jelikož si jejich písničku   neustále popěvují starší kluci, kteří mají   svoji kapelu a neustále hledají místo pro   zkoušení, je tento výběr vlastně trefný.   Jinak na tomto počinu nic zvláštního není,   takže se nelze divit, že je dnes již   pozapomenutý. Špatný však rozhodně také   není. Je to takový obyčejný příběh z   vesnického života, který by se klidně mohl i   stát.

Někdy mívám za lubem, že se stanu holubem...
Jelikož nejsem ani holubářka, ani   příznivnkyně divokého bubnování, neměl mne   tento film prakticky čím zaujmout. Takže z   mého hlediska vyložená ztráta času.

V tomto filmu jsem trochu postrádal děj, který   by diváka zaujal. Trochu to vyvážila hudba. V   dané době, myslím, mělo hodnotu, že skupina   Pražský výběr byla jinak zakázána.

Filmy Věry Šimkové-Plívové mám rád a   považuji ji za nejlepší režisérku, co se   dětských filmů u nás týká. Tenhle však   považuji ze všech za nejméně povedený. Často   na mě působil až chaotickým dojmem, kdy   jednotlivé scény jakoby ani nebyly dohrávány   do konce. Výborná byla samořejmě hudba   Pražského výběru, ale o té to zas až tolik   nebylo, navíc, vzhledem k názvu filmu bych   spíše očekával Schelingerovu muziku.

..habaděj, habaděj, to já mívám nejraděj,   beru rozum do hrsti, pak ho z hrsti   vypustím...
Povedený film s tehdy nečekaně   zvláštním pohledem na mládež. Vizuelní   složka dokonale korespondující s hudebním   doprovodem Kocába a Pavlíčka a jednoznačně   identifikovatelným zpěvem páně Čoka.