Gomora

Gomorrah, Dir: M.Garrone, ( 2008 )
Niekoho šikana, dílerstvo so   zbraňami, vykorisťovanie   prisťahovalcov, drogy,   beštiálna tínedžerská   výchova k infantilnej slepej   poslušnosti necháva   ľahostajné srdce.
Divácky konzumnejšie   srdiečka túžia po   prvoplánovej únikovosti a   jednoduchých zábavkách.   Avšak pri vnímaní   talianskeho filmového klenotu   Gomorrah, i keď s rozpoznanou   výnimočnosťou, je to   trošku zamotanejšie, a teda   inak.
Dielo s   pôvodným pomenovaním   Gomorrah vzniklo voľne podľa   bestseleru - predlohy, ktorej   sa iba v Taliansku predalo   vyše milión kusov. Už tu je   jasná spoločenská   aktuálnosť produktu či   témy.
Skvelý   umelecký   "rekonštrukčný   dokument", je   realistickým superdielkom   Mattea Garroneho, narodeného   15.10.1963! Témou sú   nepolskýé mafiánske   praktiky. Ide o odhalenie ich   amorálnej pomýlenosti.
Podľa autorov má ísť o   inú, ako klasickú popovú   výrazovú formu, o kési   neorealistické podobenstvo,   nadčasové memento i prípad   na zamyslenie - pálčivý   súčasný neapolský   problém.
Gomorrah   obdržal napokon jednu z   najvyšších mét, - Veľkú   cenu v Cannes.
Film   vyhral aj Chicagský filmový   festival v kategórii   najlepší scenár. V   Taliansku bol film nominovaný   a vyhral vo viac ako piatich   najprestížnejších   tvorivých kategóriach na   Donetellovských filmových   Dávidoch. Napokon dielo v   piatich kategóriach vyhralo   Európsku filmovú cenu a bolo   nominované na Oskary v   kategórii najlepší   zahraničný film.
Kto   raz príde do Neapola...(ja   osobne som tam zhodou   okolností nedávno bol),   určite na prvý pohľad   pochopí, o čom je reč.
Centrum mesta Neapol je   prostredím úplne iným, ako   zvyšok talianskych veľkých   miest.
Kĺúčom k   zdroju tejto inej demenzie je   neapolská história, ktorá   má odkazy aj v bývalej   talianskej rozdrobenosti, v   bývalých hraniciach   mestských štátov, či   starostlivosti španielskej   inkvizície, ktorá mala pod   palcom aj celú Sicíliu - na   rozdiel od neďalekého   civilizovaného Ríma.
Film Gomorrah má tvorivý   zámer vybudovaný   asociatívne, bez zápletky.   A extravagantná   asociatívnosť ,   neprítomnosť hrdinu robí   dielo veľmi introvertným.  
Pointou je popís   javov neskutočných:   poníženia a degradácie   základných ľudských   princípov: využívania   nedospelých detí na drogové   obchody či dílerstvo zbraní   na mafiánsku činnosť.
Divák očakávajúci   inú, bezproblémovejšie   poburujúcu pikantériu -   nejakú "prvoplánovú   deviantnú senzáciu"   ostáva sklamaný.
Klasickí (neartoví)   diváci, zvyknutí vnímať   film podľa počtu a výšky   stupňovaného napätia, preto   odchádzajú z kina s pocitom   akejsi vzdialenej nudnej   správy o barbarskej   civilizácii.
Kultúrnejší a   vnímavejší, a   rozhladenejší jedinci   hodnotia film v   superlatívach.
Civilizačný   indikátor?
Je dobré o   tomto "riziku minutia   sa" vedieť pred   návštevou kina.
Porota v Cannes má veľmi   dobrý vkus, nezaujaté   vnímanie a fanúškovia na   IMDb svorne tiež.
A u   nás? Myslím, že Gomorrah je   distribuovaný ako   kontraverzné, potrebné,   umelecké,ale marketingovo a   kinársky nepochopené   dielo.
Ceny na   festivaloch, a aspoň skromný   distribučný výsledok je   dobrou správou, že svetový   duch dobrého filmu a   vnímavej kritiky je tu.
..........................   .
Pointou pochopenia   Gomorrah je, že to čo sme   vnímali ako   "dokument" je artovo   premyslenou drámou o   kriminálnom podhubí   vnímanom realisticky   obesívne.

Film je lepší než kniha
Prostředí knihy Roberta   Saviana dobře zmam (protože   mimo jiné odtud pocházím).   Film je ale lepší, protože   má to, co v knize chybí:   hudba. A režisér vybral   přesně tu hudbu, kterou ty   lidi poslouchají a film se   stane tak ještě víc   věrohodní.

otevřená válka uprostřed civilizace
Gomora je jednoznačně film   velmi zvláštní. Směska   několika prolínajících se   příběhů, které mají   rozdílné náměty,   rozdílné postavy, rozdílné   motivace, ale přesto mají   jednoho společného   jmenovatele. Jihoitalskou   Gomoru, která je sice také   označována jako odnož   mafie, ale nemá naprosto nic   společného se svým   způsobem „kulturní“   mafií žijící si svým   řádem, uprostřed své   vlastní komunity a podle   svých vlastních pravidel a   zákonů, jak ji známe ze   spousty filmů. Gomora je   mafie infiltrovaná na jedné   straně do nejchudších   vrstev, kde ovládá   distribuci drog a na straně   druhé do vysokých   podnikatelských vrstev, kde   dokáže nesmírně bohatnout   třeba i na odpadech. Má   svůj pevný řád a nestrpí   jakékoliv vybočení z řady,   pokus o prosazování   vlastního názoru, nebo   dokonce vzpouru. Existuje jen   jeden druh trestu – smrt. A   jsou jen dvě možné varianty   - být buď přítel, nebo   nepřítel. Na věku   nezáleží, děti jsou   vítány. Je tedy jasné, že   kdo se dostane dovnitř, musí   jen kupředu, cesta zpět   neexistuje. Film se hodně   surrealistický, ale   evidentně ze života. Už jen   k jeho natočení, stejně   jako k napsání stejnojmenné   předlohy, museli mít autoři   velkou dávku odvahy. Je jen   škoda, že takovéto filmy   zůstávají stranou zájmu   velkých distribučních   společností a provozovatelů   multiplexů a stávají se   víceméně jen klubovou, nebo   televizní záležitostí, a i   to mimo hlavní kanály a   lukrativní vysílací časy.   Přesto si myslím, že   alespoň filmoví fandové by   si jej neměli nechat ujít.

Tak a máme tu další drsný   snímek ze života mafiánů.   Tentokrát však bez   jakékoliv uhlazenosti. Nic ve   stylu "Kmotra" nebo   "Mafiánů".   "Gomora" nám jako   jediný film, ukazuje praktiky   italské zločinecké   organizace Camorra. Snímek je   točen takřka dokumentárním   stylem využívající ruční   kameru a dlouhé záběry. Pro   běžného diváka se ale   jedná o skoro nestravitelné   sousto. Ne, že by film byl   extrémně brutální (ve   skutečnosti je překvapivě   mírný) ale absolutně   postrádá jakýkoliv   příběh nebo hlavní   postavu. Snímek jen sleduje   několik postav, které buď   jsou gangstery nebo by jimi   chtěly být. To je hlavní   kámen úrazu, protože divák   zde nemá nikoho komu by mohl   držet palce nebo kdo by si   alespoň trochu získal jeho   sympatie. Navíc je toto více   jak dvouhodinové sledování   jednotlivých scén   neúměrně zdlouhavé a   zbytečně natahované. Ze   začátku bylo zajímavé   sledovat reálnější pohled   na dnešní mafii, kde   novodobý   "Kmotrové" nežijí   v honosných vilách ale   oprýskaných panelácích,   určitě to ale šlo natočit   lépe a zábavněji.

Syrový, takřka   dokumentární snímek, který   vás vyléčí z téměř   "romantických"   filmů jakými byly Coppolův   Kmotr, Scorseseho Mafiáni   nebo i De Palmova Zjizvená   tvář. Důvod je prakticky   jediný: film je založen na   skutečnosti a nikoli fikci.

Nemohu si pomoct, ale mě to   vůbec nezaujalo!! Knihu jsem   nečetl a o mafii vím moc   málo, přesto dlouhá nuda a   asi reálně ukázané   svinstvo, když se autor knihy   musí skrývat, ale tohle mě   neoslovilo.

Tyhle praktiky těch jistých   jsou všeobecně známy. Film   tudíž nepřinesl vůbec nic   nového. Neměl samostatný   příběh, ale více, což by   nebylo na škodu, kdyby to   nebylo tak statické. Snímek   k ničemu. Zahodit.   2013111712636/13105