Dům Na poříčí

Vůbec mne to nebavilo. Obor, který mne   nezajímá, film naprosto o ničem, takže závěr   je jasný. Jen zhroucení domu stálo za to, bylo   celkem dobře technicky zvládnuto. Ale za deset   sekund stopáže nemohu dát nic. Postav jak na   orloji, ale prostě nudááááááá. Nejvíce   mne pobavil konec. Kvůli jedné větě nějakého   neznámého architekta došlo ke krachu na   Newyorské burze.

Dramatický snímek rekonstruuje skutečný   případ z 1. republiky. Vypráví dějství od   katastrofy přes vyšetřování až po soudní   stání. Scénář je napsán s citem pro detail,   ale bohužel i značně propagandisticky.   Vyzdvihování Komunistické strany se táhne   celým vyprávěním. Škoda toho politizování,   jinak by to nemusel být vůbec špatný film.

Nějak mi uniká důvod proč byl natočen tento   snímek. Nebo alespoň jaká měla být pointa. I   když vlastně Hvezdyn to popsal výše.   Propaganda o tom, že šlendrián fungoval i za   první republiky a jenom ti soudruzi byli na   správném místě a vytrvali. Alespoň, že to   trochu nad vodou drželi herci, především   Munzar s Kodetem. Josef Šebek byl ve své roli   dost nevýrazný, probral se až ke konci filmu.   Jinak velmi dobrá byla scéna pádu budovy.

Dramatický příběh natočený na základě   skutečných událostí. Jen se však drží   základů. Mohou se však zřítit jako základy   domu, který je hlavním intermretem snímku. Film   přináší jen jeden pohled na události, které   vedly k úmrtí několika desítek osob. Film   však svým způsobem pravdivý je. Šlendrián,   třeba ten stavařský, se děl, děje a dít bude   v jakékoliv době. Tenhle film je však   propagandou. Propagandou toho, kterak dobře to se   všemi myslí komunistická strana. Ostatní jsou   pěkní darebáci. Doufám, že poznáte, že v   předešlých dvou větách je lehoulilinká   ironie.