Zlato v Black Hills

Už základní fakt, že jde o western natočený   v koprodukci NDR a SSSR bije na poplach. I přes   účast Gojko Mitice a prokazatelně kvalitních   východoněmeckých herců jako jsou Rolf Hoppe,   Hannjo Hasse či Fred Delmare to nelze považovat   za víc než jenom sotva průměrný film. I když   mu půvab dodává tehdy mladá polská hvězda   Barbara Brylska a krásné exteriéry.

Filmová indiánská odpověď NDR na mayovky   Západního Německa byla sice v rámci   kinematografie v jistém smyslu přínosná, ale   kazila to v hojné míře neoriginálnost a snaha   se jim alespoň vyrovnat. To platí i pro tento   snímek, který mayovkám jakoby z oka vypadl.   Posuďme sami. Indiánský kmen Dakotů uzavře s   bílými tvářemi mír a věří jejich   veškerým slibům. Jenomže je u nich nalezeno   zlato a tak se objeví banda, která nerespektuje   nic a nikoho. Toť základní dějová linka   mnohých mayovek. Bystrooký Sokol to nenechá jen   tak a rozhodne se zakročit. A dojde ke   střetnutí. Je jeho charakter takřka totožný s   Vinnetuem čistě náhodný? Téměř   dvouhodinová stopáž dává ději plynulost a v   přirozeném tempu se vyvíjet. Zkrátka se tu v   ničem netlačí na pilu a tak tu nic nezatěžuje   sebemenší složitostí. Dobrodružná   pohádková indiánská fantazie, která neurazí   a je vhodný pro malé i velké. Kromě   kopírování mayovek nemá vlastně čím. Jen   toho humoru je tu poněkud málo. Ne, ten tu není   vůbec a je to škoda. A tak snímek berme jako   vhodný doplněk k slavným mayovkám, který   pojednává o jiném indiánském kmeni, ale s   naprosto stejnými problémy.

No, nic moc. spíše než klasický western jde o   jakousi podivnou "indiánku". Prostě   nic světoborného. 201309300/0

Filmy s Gojko Mitičem hodně zestárly a místo   abychom se nechali unášet dějem, přepneme na   jinný kanál a Gojko, který zmizel z plátna,   ten mě může být ukradený.

Také já se neubráním srovnání   pseudoindiánek, western se tomu nedá říct,   dvou německých států rozdělených ve své   době Berlínskou zdí. Filmaři ze západní   části vycházeli z populárních románů Karla   Maye, který nikdy nevytáhnul paty z Evropy a   přesto dovedl tak poutavě psát o neznámých   krajích. Ať už romány napsal ve vězení anebo   v hotelu "Srdíčko" v Brné u Ústí   nad Labem, kde trávil dovolené, vždy náměty   vyzněly lépe než náměty filmů z druhé   strany. I když byly částečně na motivy   jiných románů z pera J.F.Coopera, zpracování   pokulhávalo. Připadalo mi to pouze jako reakce z   východní strany na obrovský úspěch u   německého a částečně evropského publika.   Musíme něco podobného taky natočit! A podle   toho to vypadá. A exteriéry jsou rovněž   nesrovnatelné: Plitvická anebo Berlínská   jezera, krásná tehdy jugoslávská pohoří jako   Black Hills anebo Bad Schandau v Česko-saském   Švýcarsku, i když to není zrovna problém   tohoto filmu, spíše celé série. Na druhou   stranu mě vždy potěšila ve východních   filmech účast herců, které jsem dobře znal i   z filmů českých: Hanjo Hasse, Fred Delmare   (exmanžel Jany Brejchové), Rolf Hoppe, Wilhelm   Koch-Hooge, Helmut Schreiber), kde většinou   ztělesňovali záporné role, vyjma F.D. Obecně   nejsem nadšen žádným z těchto filmů, ať   Vinnetou nebo Velký had, znám filmovou velmoc,   kde se točily na toto téma lepší filmy, což   už dnes taky neplatí.

Ačkoliv tyhle východoněmecké indiánky s Gojko   Mitičem jsou evidentně ideologicky zabarvené,   přesto musím říct, že jsou realističtějí   natočeny než západoněmecké vinnetouovky.