Dotěrný chlap

Zdařilá komedie klasicky   francouzského střihu. Lino   Ventura je jako tradičně   velmi přesvědčivý v roli   životem otřískaného leč   neodolatelně sympatického   drsňáka. Jeho protipólem je   Jacques Brel který je mnohem   víc zpěvák a jeho roztomile   "neherectví" mi   připomíná Zdeňka   Svěráka. Zápletka není   nijak složitá ani   novátorská ale je to dobře   promyšlené dobře natočené   i dobře zahrané. Už jsem se   u mnoha filmů zasmál víc   ale pořád je to určitě   nadprůměrný film který   milovníky dobré komedie   neurazí!

Měl ho vodprásknout hned a   byl by pokoj:-) Jenže to zas   my bychom si nemohli užít   tenhle překvapivě svěží   bonbónek. Je jasný, že   nájemný vrah musí mít   nervy ze železa, jenže když   zabijáka budete delší dobu   přivádět do absurdních   situací, tak to vykolejí i   jeho. Ledově klidný Lino   Ventura se ale nechá vytočit   jen několikrát a většinou   stav jeho nasranosti naznačí   jenom dostatečně výmluvný   pohled (výborný herecký   výkon!). A Jacques Brel je   vážně na vylískání.   Občas ovšem i hotelový   poslíček (Nino Castelnuovo),   vedle toho celkem bez výrazu   alespoň půvabná Caroline   Cellier jako paní Pignonová.   Pro mě osobně určitě na   víc než jedno podívání.

Pro mě tento film má hodnotu   kvůli Jacquesovi Brelovi,   jeden z mých   neoblíbenějších zpěváků   vůbec v roli dotěrného a   odporného chlapa. Perfektní   role pro světového zpěváka   šansonů, který zemřel v   pouhých 49 letech na   rakovinu. Ve spojení s   Venturou, kterého je mi ve   filmu až skoro líto, je   filmový příběh perfektní.   Americký remake nestojí za   nic.

Výborná komedie s neméně   výborným Linou Venturou,   kterému dobře přihrává   Jacques Brel. Snímek se   dokonce v roce 2008 dočkal   remaku pod českým názvem   ´Osina v zadku´. Pro   francouzské komedie typická   zápletka, ve kterém bych si   plně dokázal představit   dvojku Gerarda Depardiea a   Pierre Richarda. V jejich   provedení by to bylo určitě   daleko zajímavější.   Ventura je však stejný   kabrňák jako Depardie, ne-li   lepší, neboť jeho kamenná   tvář je naprosto   nezaměnitelná. Brel ale na   Richarda absolutně nemá.   Smíchy za břicho se sice   nikdo popadat nebude, ale na   pobavení to bohatě   postačí. Gagů je tu více   než dost a jeden se až   podivuje nad trpělivostí   onoho nájemného zabijáka   při nekonečném otravování   člověka zklamaného v lásce   s úmyslem sebevraždy.   Nestárnoucí francouzská   klasika.

Podarený film o tom , že   keď je niekto fakt doterný   nezbavý sa ho ani   profesionálny zabiják .

Příběh o tom, že ani   nájemní zabijáci to nemají   v životě lehké, zejména   když se jim do cesty   připlete takový pitomec a   otrava jako Pignon. --- Z   počátku to vypadá na zcela   vážně míněnou krimi, ale   ve skutečnosti je to docela   povedená komedie. --- Jen tak   mimochodem, ve filmu Blbec k   večeři je také Pignon, tak   jsem se raději podíval do   slovníku co to znamená a   jsem dost zklamán, myslel   jsem totiž, že to znamená   velký kretén.

Potrhlé komedie s dvojicí   Depardieu, Richard měly   teprve přijít, takže zde   máme netypickou dvojici Brel,   Ventura v komedii, kdy se   divák sice za břicho   nepopadá, ale o kvalitní   gagy není nouze a film   rozhodně nenudí. Pignon v   podání Brela je tak   otravný, že člověk je   nucen fandit nájemnému   zabijákovi v podání   Ventury. Ten filmem prochází   s kamennou tváří, přesto i   on dokáže občas u diváka   vyloudit úsměv na rtech,   třeba při scéně, kdy si je   doktor splete s neurotickým   sebevrahem Pignonem a podá mu   uklidňující léky.   Barrandovský dabing opět   nemá chybu, Venturu dabuje ne   zcela obvyklý Martin Růžek   a Brela Eduard Cupák.

Tento film jsem shlédl už za   minulého režimu. Dnes už je   překonaný a od mága Vebera   vzešla i lepší díla,   přesto Lino Ventura podal   výborný výkon a hlášku   "pane Milane" jen   tak z paměti nevytěsním.