Divotvorný hrnec

Autorem hudby tohoto muzikálu   je Burton Lane, v popisu   obsazení je chybně uveden   Ray Heindorf. V MGM chtěli   film točit už v roce 1948,   autor námětu a textů   písniček E.Y. Harburg   požadoval za práva milion   dolarů a k tomu podíl na   zisku. To se producentům   zdálo moc. Druhý pokus byl v   United Artists v roce 1960,   ale byla doba McCarthyismu, a   ta podobným tématům   nesvědčila. Vyšel až   třetí pokus. Harburg-Lane   přepsali několik písniček   a film se začal připravovat   v roce 1965 u Warner Brothers.   Nechci nic víc komentovat,   pocitů mám na dvě knížky.   Jen to shrnu - film je hodně   vysoko na mém privátním   žebříčku Top 10.

 
  
Většinu skladeb jsem   znal, ale vůbec netušil, že   patří do tohoto muzikálu.   Občas jsem se ztratil v   ději. Má to skvělou hudbu,   ale někdy už to na mne bylo   fakt moc dlouhé. Příběh   jako takový je trošku   naivní a někdy se tam   zbytečně plácá moc osob a   dalších zbytečností. Mělo   to být kratší.  
  

Nádherné písničky i   taneční výstupy, zajímavá   výprava, vždycky jsem   přemýšlela, jestli scény v   lese jsou opravdové nebo v   ateliéru. Petula Clark mi   připadala starší než Don   Francks a přitom to tam   není. Všemu vévodí Fred   Astaire, který ve svém věku   všechny strčí do kapsy,   hlavně tancem.   Nesnášenlivost bílých   směrem k černým a náprava   jednoho senátora provedena s   vtipem, takto, kdyby se dalo   řešit všechno a pak   můžeme jít s úsměvem   hledat svojí duhu.

Prvý výrazný úspech   F.F.Coppolu znamenal práve   tento legendárny muzikál v   ktorom hral Astaire , ktovie   či by bol až tak známy bez   Astaira. I keď je veľmi   dobrý.

Klasika ve svém žánru.   Dobře natočeno, dobré   herecké výkony. A   samozřejmě nesmím   zapomenout na příběh a   písničky. Obojí je   skvělé.

Fred Astaire byl vždy mým   vzorem tanečníka. Tento   muzikál mně dostal už jako   malého kluka a do teď se na   něj rád podívám. Asi   každý zná titulní   písničku.

Finianova duha
Pod původním názvem tu   muzikál málokdo zná díky   úspěšnému remaku pana   Wericha do prostředí   Jižních Čech. Písničky   jsou ale stejně hezké a tak   krásně rámují lehce   antirasistický příběh z   prostředí amerického Jihu,   který obsahuje i řadu   humorných scén.
Rozhodně stojí za to se   podívat na jeden z   posledních Astairových   filmů (bylo mu 68) kde již   není milovníkem ale trochu   excentrickým irským otcem,   který.... no přece to   neprozradím dopředu !

Tento muzikál byl pěkný,   hezké písničky. Snad   neumím posoudit tak veliké   dílo, avšak nechytl mě za   srdce, jako jiné. Ale za   podívání určitě stojí.