Zelené obzory

Mladá nastupující herecká garda a dilema zda   je přednější jídlo nebo surovina.
Po   začátku jsem čekala bůhví co, ale nakonec se   to dalo. Vadilo mi, že postava mladého správce   sice byla k dílu a docela se se svou situací   popasoval, ale když ho ženský zahnaly do   úzkých, tak bral dráhu. A pak nelogičnost jeho   chování na konci - je mu vyhrožováno a on se   vypraví sám za vesnici...

Film poplatný době vzniku. Kamenolom versus   hospodářství. Na obou odvětvích měl   tehdejší mocenský aparát zájem. A navzdory   hlásání, že "kapitál" je fuj, i jim   šlo o peníze a o výdělek. Jak jinak.  
Sequensovský začátek mě moc nenadchnul, ale   pak, když se ukázalo, že půjde o nástin   poválečného hospodaření, jako správného   zemědělce mě to zaujalo.
Katastrofický stav   budov zámku Skalice v Bohumilicích zvenku i   zevnitř je krásným svědectvím o tehdejší   situaci. Ještě horším dokladem toho, jak se   dřív hospodařilo, je vypalování louky,   zrasovaný kůň a mytí traktoru v rybníku.  
Takže po stránce filmové s výhradami, po   stránce dokumentární hodnotím více.

Snímek natočený na základě knihy autora Jana   Procházky, který se sice považuje za typický   výrobní film dle takzvaného budovatelského   schématu o rozvráceném hospodářství a snaze   jednotlivce o nápravě, avšak po dramatické a   atmosférické stránce se jedná o jeden s   povedených českých, dnes již klasických   filmů z první poloviny 60. let. Hlavní role   nového správce zemědělské usedlosti a   zapáleného organizátora vše uvést do   pořádku se představil Petr Kostka a zhostil se   toho na jedničku. Charakterově i po   psychologické stránce svou postavu pojal   adekvátně, a co je hlavní, naprosto   uvěřitelně. Zkrátka a dobře, po herecké   stránce v dramatické roli podal úctyhodný   herecký výkon. Děj je pojat jako retrospektiva,   neb příběh začíná dramatickou scénou, po   které je odvyprávěno vše, co se před touto   událostí stalo. Svým způsobem se námětově   nejedná o nic ojedinělého, neboť tématicky   vzniklo hlavně v 50. letech takových filmů   více než dost a vznikaly i po tomto, i když už   více v komediální a rodinné podobě. Výše   zmíněné budovatelské schéma je tedy jasné,   ale to neznamená, že by tím film patřil k   odsouzení. Naopak. Historikové se sice mohou   dohadovat o reálnostech dané problematiky, ale   je to film o určité době, což znamená, že   ukazuje atmosféru na statcích po jejich   zestátnění, ve kterém probíhaly i   nejrůznější lidské osudy. Snímek se natočil   v kinoformátu, takže po obrazové stránce o to   větší zážitek. Suma sumárum, vlivem   projednávané doby mohou být nemalé výhrady,   ale co se týče tolik známé stranické   propagandy, je snímek zcela neškodný. Film své   doby o své době a nic víc.

Nic zvláštního. Nadprůměrní herci v   podprůměrném filmu. Takové jalové nic s   příčeskem. Na jedno mrknutí a neusnutí   dobré. Proč tam Jana běhala ve dne s   rozsvícenou baterkou jsem nepobral.

V padesátých a šedesátých letech se prostě   točily filmy, na které se nechodilo jako na   povinný film do kina, ale filmy, které jsou   natočené dobře s výbornými herci, pro které   to byl start k dalším, skvělým rolím, a   nemalujme si něco růžověji, nežli je, v   minulých časech, do kterých by se chtěli   někteří vrátit, také nebylo všechno tak ,   jak bychom si přáli. Dnešní tvorba je více do   modra, lidé ještě více strádají a bohatí   ještě více bohatnou, kde se ten kolotoč   zastaví? Petr Kostka již nebyl žádný novic,   když již po několikáte hraje po boku Jany   Brejchové, měl za sebou již 10. filmů, když   někteří ani v tolika filmech nehráli...

Jeden z prvních filmů Petra Kostky. Herecký   projev je uvolněný, radostný, jako by si   užíval možnost hrát po boku Jany Brejchové.   Film byl velmi ceněn v době svého vzniku a   vycházel novely Jana Procházky, který byl i   autorem scenáře.