Souhlasím s uvedeným.   Výborná Jane, skvělý   Marvin, výprava standadně   Hollywoodská. Hudba (Jerry   Livingston), texty (Hal David)   v podání Nat King Cola (to   byl v padesátých a až do   své smrti Pan zpěvák),   přizvukoval mu John Marley.   Mělo to spád, hluchým míst   tak asi sečteno dvě minuty.   Závěrečná poprava s   happyendem (jinak to ani   dopadnout nemohlo) podtrhla   celkový dojem této dobře   zrežírované western   komedie.
Něco k   dabingu: Existují dvě verze,   původní - Hana Maciuchová   (Jane Fonda), Petr Haničinec   (Lee Marvin)..., režie   Miroslav Kratochvíl. Druhá   čistě televizní - Jorga   Kotrbová, Alois Švehlík...,   režie Zdeněk Štěpán.   Docela rád bych viděl i ten   původní dabing, ale bohužel   nemám. U nás byl film   poprvé uveden v roce 1979.

Půvabná krajina Nového   Mexika (tam se točilo),   Robert Mitchum a George   Kennedy jako dva vysloužilci   (první šerif, druhý   lupič). Co chtít víc? Zprvu   se to tváří jako klasický   western posazený do   prostředí konce 19. století   s automobily, tehdejší   technikou a s hlavou a patou.   Postava starosty Wilkera   dává celému filmu   odlehčený nádech (Martin   Balsam podobné role umí) a   všechno završí konec   téměř komediální. A   nechybí ani patos   Hollywoodských poutí s   vlaječkami, transparenty a   přehlídkou dobových   kostýmků zůčastněných   dam. Celé je to vlastně   ironie.

Film se měl původně   natáčet už v roce 1962 s   Marilyn Monroe v roli Louisy.   Dokonce byla podepsaná   smlouva pro Marilyn na milion   dolarů. Po tragédii co   následovala bylo natáčení   na rok přerušeno, trochu   přepsali scénář a vybrali   Shirley MacLaine. A volba to   byla vskutku dobrá. Super   herečka, pohledná,   temperamentní kočka podala   skvělý výkon, i když   pravděpodobně
více   času než na place strávila   v kostymérně. Rozpočet na   její šatičky byl půl   milionu, a to byly tenkrát na   stominutový film slušné   peníze. Účesů vystřídala   celkem 72 a použité šperky   byly originály zapůjčené   ze sbírky Harry Winstona v   ceně 3,5000,000. Zahrála si   po boku téměř desítky es v   mužských rolích. I když to   u nich také nebylo zcela   jednoduchý. Filmovou roli Rod   Andersona měl původně hrát   Frank Sinatra, ale   producentům se nelíbily jeho   finanční nárkoky. Pak padla   volba na Gregory Pecka, ale   ten časově nestíhal.   Nakonec roli dostal Robert   Mitchum. I Bob Cummings (Dr.   Stephanson) byl nominován na   poslední chvíli. Skvělá   komedie, se zpěvy a tanečky.

No to byla ale síla!   Nevzpomínám si na jiný   noir, který by mě tak   emotivně pohltil.
Billy Wilder vyždímal z   Kirka Douglase opravdu co se   dalo. A nejen to, dalším   podpisem je kamera a   scénář. I hudba je pro toto   noirové období o něco   výraznější, než klasická   a s nemalou měrou   podškrtává toto celkově   skvělé drama. I žluté,   výrazné titulky na   černobílém podkladu jsem   svým způsobem ocenil. Jen   málo chybí do 10.

Fůra hvězdných herců kde   jedna část nebyla téměř   vidět a ta druhá část se v   té skládačce nestačila   rozehrát. Očekával jsem   velkolepější podívanou.   Ani krajina nijak neoslnila.   Tvůrci převážně nabídli   holé pláně, pustinu,   prérie a náznak Rocky   Mountains někde v dálce. Jen   epizoda na řece měla živý   až živelný nádech. Pro mne   průměr, hvězdičku přidám   za kameru, solidní hudbu a   Carroll Baker, po které se   můžu utlouct.

Pro Doris Day mám slabost. Ta   ženská kdyby celý film   přehazovala lopatou písek z   jedné hromady na druhou, tak   na to koukat budu. Stvořitel   krásou opravdu nešetřil. A   k tomu přidal temperament a   nadpřiměřenou dávku   talentu. Calamity Jane jsem   původně poznal jako   soundtrack (Columbia CL-6273)   vydaným zároveň s filmem   (1953). Deska se ke mně   dostala někdy koncem   sedmdesátých a hned po   prvním poslechu mě dostala.   A to jsem ani pořádně   nevěděl jak Doris vlastně   vypadá, jen z obalu alba.   Takže film až teď. A co   vlastně říct? 202 minut   pohody. Ptáte se jak to 202   když má film metráž 101?   Pustil jsem si to ještě   jednou. Více slov   netřeba.
Jen ještě   pod čarou: Žánr není   určitě   "životopisný" a   "komedie", ani to   není "western".   Podle mne je to čistý   muzikál, maximálně   romantický muzikál, ale   opravdu jen maximálně.

Film měl rozpočet necelých   pět milionů, to byl na   muzikál přelomu padesátých   a šedesátých let lepší   standard. Pro mne to ale byla   podívaná víc než   standardní. Postavu naivní,   místama až hloupoučké   Simone, sehrála Shirley   MacLaine bravurně, i   tancování jí šlo. Frank   Sinatra, Louis Jourdan a   Maurice Chevalier taky neměli   chybu. Hudba a texty Cole   Portera super, přestože   tehdejší kritika poukazovala   na to, že Porter býval   lepší. Trochu mě vadil   dabing z roku 2014. Existuje   ještě jeden starší (Jana   Boušková, Pavel   Trávníček...), ten by byl   asi lepší. Jo jo, zlatý   časy!

Silný zážitek. Těch   prvních dvacet minut, než se   příběh naplno rozjede, mi   nevadilo ani trochu. Pohled do   chrpových očí Doris Day   byla plnohodnotná kompenzace.   Když srovnám její   rozpustilé komedie typu Eva   tropí hlouposti s tímto   ztvárněním Jo McKennové v   roli zraněné matky, tak fakt   klobouk dolů. A to myslím   doslova. I Stewartovi to tady   sluší, to zase něco pro   ženy. Hitchcockova režie   nemá chybu (pominuli ten   rozjezd). Čekal jsem, že pan   režísér dodrží tradici a   někde se na plátně   (obrazovce) mihne. Bohužel,   buď mi to uteklo, nebo   nedodržel tradici. Čistých   9.

Romantický film s lehkým,   přirozeným humorem. Opravdu   příjemně strávené   odpoledne.
Za   vypíchnutí stojí české   dialogy a prvotřídní dabing   (Vladimír Brabec, Vladislav   Beneš, Nikola Votočková...)

Dobrá ptákovina. Má sice   originální pointu (dobro   zvítězilo nad zlem), pár   vtípků, ale jinak nic. Asi   to chce vidět víc filmů Mel   Brookse a pokusit se pochopit.   Jednu pochvalu si ale   zaslouží - film není   dlouhý, jen 93 minut. Za to   jsem přidal pár procent.
V českém znění:   Zdeněk Podhůrský, Libor   Hruška, Bedřich Šetena,   Pavel Šrom, Jaroslav   Kaňkovský, Petra   Hanžlíková a další...
Studio Budíkov 1994, r.   Julius Matula

Alfred Hitchcock opět   zabrnkal na struny. Film jsem   vnímal jako tři oddělené   části: 1. co se stane? 2.   jak to bude gradovat? 3. jak   to dopadne? Každou část   jsem si v napětí užil. Děj   evokuje silnou dávkou   voyerismu. To byl v době   vzniku zapovězený fenomén,   ale Hitchcock nikdy žádnou   zábranou netrpěl. Film měl   rozpočet 1 milion a vydělal   necelých 40. Po uvedení v   roce 1954 byly tržby 5,3   milionů a to bylo tak   akorát. Lístek do kina stál   tehdy pár centů.

Pobavil jsem se a pokochal. Za   to mohou obě představitelky,   Technicolor a něco co bylo   před Dolby, teď nevím co.   Film vnímám jako povedenou   muzikálovou komedii plnou   barev a precizně padnoucích   kostýmků. Líbí!

Vypnul jsem to po patnácti   minutách. Šílený dabing   (pro MGM studio Ber),   totálně neposlouchatelný.   Např. písničky překládá   komentátor přímo do hudby a   textu a další nehoráznosti   (když ne titulky, tak radši   nic). To mi připomnělo   osmdesátý léta, kdy se   kazety pašovaly z Polska a v   garážích se   "dabovaly" podobným   způsobem. "Páni mají   radši blondýnky" byl   skvělý a těšil jsem se na   pokračování. Škoda.   (Nehodnoceno).

Pustil jsem si film, aniž   bych si předem přečetl   obsah. Asi v půlce jsem si   říkaL, "ta devítiletá   holka je zralá na   Oscara", HA! dostala ho.   Kouzelný příběh s náznaky   odlehčené Bonnie & Clyde   (asi divné přirovnání, ale   necouvnu). V českém znění   Petr Lněnička a Marianna   Jurková (ČT 2011). Žádná   nuda.

V pořadí třetí společné   kino dvojice Jack Lemmon - Kim   Nowak, na to jsem se dlouho   připravoval a těšil. Už   jen proto, že obě tyto mé   oblíbené osobnosti jsem   spolu zatím hrát neviděl.   Phffft (1954) a Bell, Book and   Candle (1958) mé touze   úspěšně unikají.   Původně jsem chtěl jít na   nedělní odpolední   procházku, ale nakonec jsem   si film pustil. A udělal jsem   dobře. Že by to bylo něco   oslnivého, to určitě ne,   jak Lemmon tak Nowak sehráli   lepší role, ale děj je   dobrý a graduje. Černobílé   provedení u filmů pro   pamětníky mi nevadí ani   trochu. Jen pro zajímavost -   ústřední melodie písničky   bratří Gershwinů A Foggy   Day In London Town zazněla   už podruhé. Původně ji   Fred Astaire prezentoval ve   filmu A Damsel in Distress   (1937).

Dost již bylo napsáno, jen   bych rád upozornil na   postavu, která není uvedena.   Jedná se o docela významnou   vedlejší roli 2. letušky   Randy. To je ta sympatická   blondýnka co, mimo jiné,   hraje na kytaru, zpívá a   dost vyvádí u lůžka   holčičky, kterou dopravují   na transplantaci srdce.
Herečka se jmenuje Lorna   Patterson a je dobrá, jako   celý film.

Alfred Hitchcock v roce 1955   dobře věděl co se v tehdy   jednadvacetileté dívence   skrývá, když Shirley   MacLaine obsadil do role   Jennifer ve své černé   komedii Potíže s Harrym (The   Trouble with Harry). Během   dalších dvaceti let se   Shirley vypracovala na jednu z   nejuznávanějších hereček   nejen Hollywoodského, ale   celosvětového filmu.   Herecký koncert předvedla i   v tomto filmu - Sedmkrát   žena. Sedm příběhů, sedm   postav zcela odlišných   ženských typů. Některé   příběhy jsou výborné,   některé méně, některé   mohou působit až   Bakalářsky. Mně se ale film   celkově líbil - vysoko   nadprůměrně. Výraznou   dávkou kvality přispěla i   dabérka Jana Paulová, která   se sžila se všemi sedmi   postavami hlavní hrdinky a   předvedla nadstoprocentně   profesionální výkon.

S chutí jsem se podíval na   tento poslední Gabenův film.   A udělal jsem dobře. Našel   jsem spoustu puzzlíků co mi   dříve unikly. Kromně obou   hlavních postav jsem si   vychutnal i výkon Danielle   Darrieux (paní vévodkyně).   Hlas Libuše Švormové jí   moc a moc slušel. Na mém   privátním žebříčku   komedií je tato hodně vysoko   a patří mezi nesmrtelné.   Bohužel nemůžu srovnávat s   novější tvorbou. Současnou   produkci prakticky nesleduji.

Stále dokola! Právě na ČT2   probíhá už tradiční   období belmondovek. Ale   stále lepší než něco na   komerci + 50 minut reklam.   Tyhle filmy se dají klidně   ixkrát. Není to sice ta   nejlepší belmondovka, ale on   hraje skvěle a ktomu se při   natáčení ani moc nenadřel.   Žádné střílení (jen   zcela nakonec jedna rána z   pušky a dirkou do čela),   žádná honička, jen pár   facek (opravdu jen pár) a   jedna hlavička. Co se týče   postelových decentních   náznaků, i tohle na mne   působí líp, než ty   současné, kdy on do ní pod   dekou buší a ona heká. Za   takovou produkci by si v   reálu vzájemně   nepoděkovali. Už to bylo   řečeno dole, Francis Lai   zkomponoval opravdovou   lahůdku a rozředil tak šeď   černé politiky na trochu   světlejší odstín. Tak   určitě lepší průměr, to   se konkrétně týká Mistra,   jinak v globálu by si film   zasloužil tak 7. Jen na   okraj: "Tělo mého   nepřítele" je sice   doslovný překlad, ale jaksi   jsem zcela nepochopil proč se   to tak jmenuje.

Tak si krapet zavzpomínám.   Byl to první širokouhlý (70   mm - tak nějak se tomu   říkalo) film co jsem viděl.   Kino Alfa na Václaváku   (Praha 1), lístek za 8 Kčs   (korun československých,   tím se tenkrát platilo).   Během čtrnácti dnů jsem   byl na tom filmu šestkrát,   sedmkrát?, už přesně   nevím. A stejně tak nevím,   kde jsem na to sehnal peníze,   párkrát jsem i proklouzl   kolem biletářky. Klukovi, co   měl za sebou 5. třídu ZDŠ   (Základní devítiletá   škola) to občas prošlo.   Film mě zcela pohltil,   hlavně humorem a panoramatem   pro mne vysnívané Ameriky.   Nic jného jsem v té době   kolem filmů neřešil.   Československá produkce se v   těhle letech zabývala   převážně budovatelskými   motivy, takže není divu. Jen   jsem slintal, když se   otvíraly láhve s Coca-Colou   a děsně těm hercům   záviděl. Jak to vlastně asi   chutná? Musím dát 10, není   jiná možnost. Kromě Sedmi   statečných jsem do té doby   fakt nic kloudného neviděl.   Zítra si To je ale bláznivý   svět pustím. Schválně,   kolik po pětačtyřiceti   letech uberu hvězdiček?   Možná jich pár bude, ale ne   moc.