Den sovy

Kriminálka průměrná, ale sonda do fungování   italského jihu téměř bezchybná. Sympatické   je, že se tu neřeší náklady drog a zbraní,   ale materiálové náhražky při stavbě silnic.   Bezchybně zvolené lokace plus Claudia Cardinale   dotvářejí kolorit patriarchálně založené   Sicílie. I když, je jasné, že velkou ženskou   roli musela hrát velká hvězda, CC mi ale v   celkovém kontextu neseděla jako výjimečně   krásná ženská, která živoří na   polorozbořeným statku a nechá sebou vláčet   svévolí mafie i policie. Podobně jako ve   Ctihodných mrtvolách Max von Sydow, tak i tady   skvělý Lee J. Cobb prezentuje svéráznej   náhled na nezměnitelný stav věcí. A beru na   milost Franca Nera, ten tady sbírá tisíc bodů   za charisma.

Další Damianiho výborný film, kde kralují   Nero a Cardinálová... tehdejší popis života   Italské kriminality je více než dobrý.

reálný příběh chobotnice
Éra konce šedesátých, sedmdesátých a   počátku osmdesátých let v italské   kinematografii připomíná tak trochu zmiňovanou   chobotnici. Je to propletenec několika   režisérů a několika herců, kteří se stále   dokola potýkají s tématem italské mafie v   různých formách. Režisér Damiano Damiani   určitě patřil k nejpilnějším a podle mého   názoru i nejúspěšnějším. Stačí si   prohlédnout jeho filmografii a musíte mi dát   zapravdu. Z těch lepších filmů připomeňme   jen Mám strach, Vyšetřování skončilo,   zapomeňte, Přiznání policejního komisaře   prokurátorovi republiky no a v neposlední řadě   TV seriál Chobotnice, který už jistě pamatují   i ti mladší. No a samozřejmě Den sovy. Je to   můj asi nejoblíbenější film s tématikou   mafie. Určitě je důvodem i to, co jsem napsal v   titulku: jeví se mi jako velmi reálný. Od   námětu, kdy se vlastně celou dobu vyšetřuje   jen jedna vražda a jeden nezvěstný, až po   závěr, který divákovi ukáže skutečného   vítěze duelu dobro-zlo, vítěze, o kterém   však od počátku nemohlo být pochyb. Ke konci   se sice přiřadil ještě jeden mrtvý, ten,   který porušil nepsaný kodex mafie a prolomil   zákon omerta, ale přesto se jedná o víceméně   komorní příběh úzkého okruhu lidí bez   spousty mrtvol a spousty krve. Nejsem na mafii   odborník, ale tak si představuji realitu   sicilského maloměsta té doby. Šťastnou ruku   měl Damiani při výběru herců: výkony Franca   Nera i Claudie Cardinal jsou skvostné. Ale i   ostatní role jsou typově bezchybně obsazeny.   Skvělá kamera, střih i hudba. O tom, že je   film výborný, svědčí i to, že jsem jej pouze   jednou viděl v době jeho uvedení do   československých kin, a teď, když jsem si   pustil zakoupené DVD jsem zjistil, že mám v   paměti celé jeho pasáže. Prostě všem,   kteří mají rádi filmy o mafii a s tímto   snímkem se doposud nepotkali - doporučuji.

CC hraje Rosu, která žije poklidným životem,   dokud poblíž jejího domu se nestane vražda,   ona však mlčí, bojí se o sebe i svého muže.A   když překoná strach z mafie a je ochotná   pomáhat svým svědectvím, je pozdě, neboť   mafie pracuje rychle...

Sicilie pár let po válce. Chobotnice roztahuje   svoje chapadla a nyčí vše, co ji stojí v   cestě. Žhávé italské slunce. Mafiánské   téma ve výborném italském filmu. Atmosféra   strachu a mlčení je zdařile vystižena.