Den sovy

Kriminálka průměrná, ale   sonda do fungování   italského jihu téměř   bezchybná. Sympatické je,   že se tu neřeší náklady   drog a zbraní, ale   materiálové náhražky při   stavbě silnic. Bezchybně   zvolené lokace plus Claudia   Cardinale dotvářejí kolorit   patriarchálně založené   Sicílie. I když, je jasné,   že velkou ženskou roli   musela hrát velká hvězda,   CC mi ale v celkovém kontextu   neseděla jako výjimečně   krásná ženská, která   živoří na polorozbořeným   statku a nechá sebou vláčet   svévolí mafie i policie.   Podobně jako ve Ctihodných   mrtvolách Max von Sydow, tak   i tady skvělý Lee J. Cobb   prezentuje svéráznej náhled   na nezměnitelný stav věcí.   A beru na milost Franca Nera,   ten tady sbírá tisíc bodů   za charisma.

CC hraje Rosu, která žije   poklidným životem, dokud   poblíž jejího domu se   nestane vražda, ona však   mlčí, bojí se o sebe i   svého muže.A když překoná   strach z mafie a je ochotná   pomáhat svým svědectvím,   je pozdě, neboť mafie   pracuje rychle...

Sicilie pár let po válce.   Chobotnice roztahuje svoje   chapadla a nyčí vše, co ji   stojí v cestě. Žhávé   italské slunce. Mafiánské   téma ve výborném italském   filmu. Atmosféra strachu a   mlčení je zdařile   vystižena.

Další Damianiho výborný   film, kde kralují Nero a   Cardinálová... tehdejší   popis života Italské   kriminality je více než   dobrý.

reálný příběh chobotnice
Éra konce šedesátých,   sedmdesátých a počátku   osmdesátých let v italské   kinematografii připomíná   tak trochu zmiňovanou   chobotnici. Je to propletenec   několika režisérů a   několika herců, kteří se   stále dokola potýkají s   tématem italské mafie v   různých formách. Režisér   Damiano Damiani určitě   patřil k nejpilnějším a   podle mého názoru i   nejúspěšnějším. Stačí   si prohlédnout jeho   filmografii a musíte mi dát   zapravdu. Z těch lepších   filmů připomeňme jen Mám   strach, Vyšetřování   skončilo, zapomeňte,   Přiznání policejního   komisaře prokurátorovi   republiky no a v neposlední   řadě TV seriál Chobotnice,   který už jistě pamatují i   ti mladší. No a samozřejmě   Den sovy. Je to můj asi   nejoblíbenější film s   tématikou mafie. Určitě je   důvodem i to, co jsem napsal   v titulku: jeví se mi jako   velmi reálný. Od námětu,   kdy se vlastně celou dobu   vyšetřuje jen jedna vražda   a jeden nezvěstný, až po   závěr, který divákovi   ukáže skutečného vítěze   duelu dobro-zlo, vítěze, o   kterém však od počátku   nemohlo být pochyb. Ke konci   se sice přiřadil ještě   jeden mrtvý, ten, který   porušil nepsaný kodex mafie   a prolomil zákon omerta, ale   přesto se jedná o   víceméně komorní příběh   úzkého okruhu lidí bez   spousty mrtvol a spousty krve.   Nejsem na mafii odborník, ale   tak si představuji realitu   sicilského maloměsta té   doby. Šťastnou ruku měl   Damiani při výběru herců:   výkony Franca Nera i Claudie   Cardinal jsou skvostné. Ale i   ostatní role jsou typově   bezchybně obsazeny. Skvělá   kamera, střih i hudba. O tom,   že je film výborný,   svědčí i to, že jsem jej   pouze jednou viděl v době   jeho uvedení do   československých kin, a   teď, když jsem si pustil   zakoupené DVD jsem zjistil,   že mám v paměti celé jeho   pasáže. Prostě všem,   kteří mají rádi filmy o   mafii a s tímto snímkem se   doposud nepotkali -   doporučuji.