Obsah filmu Dej mi své jméno
Když si rodiče sedmnáctiletého Elieho pozvou do své velké italské vily na léto hosta, jejich syn z toho není vůbec nadšený. Zpočátku se zdá, že toho s pohledným americkým 24letým studentem Oliverem nemají mnoho společného, když však spolu začnou trávit více času, začne mezi nimi vznikat něco mnohem hlubšího než je přátelství…
Zdroj: Falcon
Související odkazy
Pamatuju si úplně všechno
To jediné léto, kdy se svět obrátí vzhůru nohama… Oceňované vztahové drama Dej mi své jméno vypráví o milostné iniciaci sedmnáctiletého mladíka s o něco starším mužem v malebné italské vile během 80. let. číst dál
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 10.11.2020
Dej mi své jméno
Asi jsem viděl úplně jiný film než někteří zdejší, zajisté velice erudovaní a pokrokoví filmoví znalci, kteří mají dosti zvláštní přestavu o romantické stránce ve filmu. Nejspíš jsem jen cynický necita a podlý, bezcharakterní ignorant, nicméně dva latentní homosexuálové penetrující se do řiti, pokud není zrovna po ruce žádná broskev, sající si pyje nebo předvádějící nefalšovanou puberťáckou vyhryzávačku po tom, co jeden z nich vrhnul šavli, ve mně ty správné romantické pocity a sexuální nutkání neprobudili. Ale dost bylo moralizování! Nechutné, repektive otevřené sexuální scény ve filmech mi nikdy nevadily a občas jsem se díky své prazvláštně zvrhlé domýšlivosti (jen abych se neunudil) upřímně zasmál. Každopádně vydávat laciný erotický gay film za romantické drama je poněkud zavádějící, což lze při troše nadsázky a vyjasnění si některých pojmů bez korektnosti a na rovinu jednoduše ignorovat. Největší problém filmu ovšem vidím v tom, že děj je nudný jako návštěva botanické zahrady, zbytečně zdlouhavý, z velké části vyplněn plytkými, nezajímavými dialogy a žádná dramatická gradace se zde rozhodně nekoná. A už vůbec nechápu bezdůvodné vyzdvihování závěrečného dialogu mezi otcem a synem na úroveň jakésiho hlubšího poselství a morálního apelu. Navzdory všem negativům obdivují ústřední dvojici herců, že své role v mnoha nesnadných choulostivých a pro ně nejspíše i nepřírozených situacích zvládli.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 6.4.2020
Tak z tohodle filmu jsem hodně rozporuplná, v podstatě buď špatně nebo skvěle a nic mezi. Co bylo skvělé tak soundtrack, letní atmosféra italských osmdesátek a herecký výkon Timothéa, který mě chvílemi fascinoval a chvílemi iritoval. Co mě hodně štvalo, tak že nebyly otitulkovány rozhovory v jiném jazyce, protože zrovna konverzace Timothéa s "jeho dívkou" by mě docela dost zajímala. A pak ve mě zůstal takový divný pocit. Chápající rodiče jsou jedna věc, ale přivézt synkovi "kámoše" až domů na zasvěcení, tak to mi připadalo dost, navíc, když moc dobře věděli, jak to všechno skončí. To se jako potřebovali ujistit?
Závěrečná konverzace s otcem, která je tak často vyzdvihována jako zásadní, mi taky nepřipadala jako, že vše osvětluje. Naopak mě víc dostal závěrečný telefonát.
V každém případě to byl zajímavý počin a dovolil mi nahlédnout tam, kde se nikdy nepodívám a nemám na mysli životní přátelství.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 20.7.2019
Film po většinu času působí jako trochu provokativní romance, avšak závěrečná část mu dává výrazně hlubší rozměr a dělá z něj dílo, které rozhodně stojí za zhlédnutí a zamyšlení.
Osobně mám rád tvorbu, která překračuje hranice běžných konvencí a otevřeně pracuje se stále ještě tabuizovanými tématy. I proto jsem dal na doporučení podívat se právě na Dej mi své jméno. Film by měl určitě vidět každý, kdo není extrémně upjatý (nebo možná právě i on), kdo má rád romantické příběhy, rozhodně nejen pokud ho zajímá téma homosexuality. Ti, kdo mají rádi hlubší příběhy, by pak měli vydržet až do konce... Víc ani prozradit nemohu, abych vám nezkazil zážitek.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 26.9.2018
Občan Kane pro gay komunitu. Film, ktérý otevřeně ale elegantně a s citem mluví o všem, co se Moonlight říct bál, a maskoval to třpitivým artovým pozlátkem měsíčního svitu. Majstrštyk s množstvím diskomfortních scén pro heterosexuálního diváka, ale nejvyšším vypravěčským uměním pro náročného a vnímavého filmového fanouška. Detailním a naprosto přesným zobrazením prohlubujícího se vzplanutí zakázané vášně, vedením herců a jejich fenomenálními výkony, originálním použitím hudby, vystihnutím atmosféry a nálady doby a místa, prohloubením hlavního motivu tematem uměleckých děl a obdivu k nim, a především závěrečným monologem otce a závěrečnými titulky jeden z nejsilnejších filmů o první, stoprocentně odevzdané lásce a vášni člověka k člověkovi. Celý čas, ale především od prvího otevřeného dialogu na náměstí, jsem měl pocit že koukám na filmovou klasiku ze sedmdesátých let od jednoho z mistrů evropské kinematografie jako Tornatore nebo Fellini. Na referenční romanticko-vztahovou filmařinu, ze které se učí na filmových školách a kterou se nikdo ani nesnaží napodobit, natož ji překonat.
Reklama
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 28.2.2018
„Dej mi své jméno a já ti dám svoje.“ Příběh o dospívání a hledání svého pravého já. Snímek natočený na pětatřicetimilimetrový film bude pravděpodobně oceněn Akademií v kategorii Nejlepší herec v hlavní roli.
Konečně jsem se dopracovala k dalšímu filmu nominovaného na letošní Oscary. Režisér italského původu Luca Guadagnino nás tentokrát zavedl do své rodné země, a to nejvíce filmu pomáhá. Příběh je situován do 80. let a seznámí diváka se sedmnáctiletým Eliem (Timothée Chalamet), který tráví léto poněkud netradičně. Skládá hudbu, hraje na klavír a věří, že jednou z něj bude nový Mozart. Až do chvíle, kdy si jeho otec, profesor historik, pozve na léto amerického studenta Olivera (Armie Hammer) pro svůj výzkum, teprve Elio vstoupí do světa dospělých.
Snímek překypuje prostředím italského venkova, vážnou hudbou, uměním a milostným příběhem dvou chlapců. Režisér pojal story sedmnáctiletého Elia hledajícího sám sebe s noblesou, citem a perfektně zvolil herce do hlavní role. Timothée Chalamet to takříkajíc zabil. Vybrat skoro neznámého herce do takto důležitého snímku vyžaduje odvahu, ale vyplatilo se to. Chalamet působí na diváka sympaticky, je to velký herecký i hudební talent. Mladíka na cestě sebepoznání sehrál skvostně. Aby dokázal, že herectví bere vážně, kvůli této roli se naučil hovořit italsky a hrát na klavír. Můj tip na letošního vítěze Oscara jde právě na něj.
Zajímavé jsou i „umělecké scény“, kdy Eliho otec (Michael Stuhlbarg), zapálený historik, vykládá o helénistickém či jiném antickém období. Dále scény, kdy Elio skládá hudbu nebo píše milostné básně, dává snímku umělecký nadhled. To mi bylo sympatické. Já jakožto vystudovaná lingvistka dále oceňuji směsici jazyků používaných ve filmu, přes angličtinu, němčinu, francouzštinu až po italštinu.
Nicméně to je všechno, co film může nabídnout. Milostné scény ani nebudu radši komentovat. Armie Hammer v roli svůdného Američana nefunguje. Ať se snaží sebevíc, na studenta už dávno nevypadá a bohužel svým dokonalým zjevem nepůsobí na diváka přirozeně. Člověk by si řekl, že ho snad vyretušovali a zasáhla CGI (computer-generated imagery = počítačová animace a grafika), ale na to by nezávislému filmu nestačil rozpočet. Dalším kamenem úrazu je skoro stotřicetiminutová délka. Mistři editingu to trochu zanedbali a vzniklo jim podstatně dost hluchých míst. Film pluje v jedné rovině, nenastanou žádné zvraty a to je potom těžké udržet krok až do konce.
Závěrečný dialog otce se synem odhalí dávno pohřbená tajemství, ale není to nic, co by se nedalo logicky odvodit. Každopádně diváka nejspíš zklame fakt, že podle ukázek se film tváří jako nějaký nový objev, ale prakticky nic nového nenabídne. Všechno se nakonec ukáže jako letní, i když gayská, love story, ale úderem září skončí, a tím pádem skončí i naše vzpomínky na něj. U nás v kinech o 22. 3. 2018
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film