Cesta

Film který člověku otevře nové obzory
Film mne zaujal hned při   prvním zhlédnutí, jeho   zvláštní, místy až   mystická atmosféra, hudba i   nevšední děj - dívka s   malým bratříčkem putují   za svojí záchranou   rozpálenou smrtící   pouští, nejdřív sami,   později v doprovodu   domorodce, kluka, který je na   "zkoušce   dospělosti"...
Při druhém zhlédnutí   jsem si naplno vychutnal   atmosféru filmu a již mne   tolik nezarážely některé   naturalistické scény, ve   kterých domorodý kluk loví   zvířata (tyhle scény mají   ve filmu totiž svůj prostý   význam - je to získání   jídla, aby putující mohli   přežít). Pochopil jsem i   hlubší smysl, který tenhle   film má - je to vlastně   podobenství o tom, že mladý   člověk si své štěstí,   které právě prožívá,   neuvědomuje. Uvědomí si ho   až později, až později si   uvědomí, jak byl tenkrát   štastný. A tak o dívka,   mezitím dospělá v ženu   vzpomíná, obklopena   civilizací na to, jak byla   tehdy šťastná, když se   nahatá "nesvázaná   civilizací" koupala v   tůni a spolu s ní, tam byl   chlapec a její malý   bratříček, tři lidské   bytosti na prahu života,   svobodní a volní. Finále   filmu je výstižné, dojemné   a trefné.

  /snad každý z nás má   místa, krajinu, kam by se   rád vrátil, člověka,   kterého by rád potkal, ale   on se "někam   ztratil". Čas nejde   vrátit zpět, zbudou jen   vzpomínky, které nestudí a   hřejí u srdce.

Dojemný a citem naplněný   snímek, u něhož na jedné   straně nemusíme nijak   výrazně přemýšlet, má   poměrně jednoduchý děj, na   straně druhé v mnohém k   zamyšlení   nutí...minimálně nad tím,   jak často hořekujeme nad   ztrátou malicherných věcí,   zatímco skutečnou ztrátou   je odchod někoho blízkého.   Dojemné jsou zejména scény   v "divočině", kdy   hlavní hrdinové bojují o   své přežití...moc pěkně   snímaná kamera i jemné   hudební podbarvení.

Šestnáctiletá dívka a   její malý bráška, které   otec zanechá v buši, se tam   seznámí s domorodým   chlapcem. Ten je učí, jak v   takovém prostředí   přežít. Když se jim   podaří vrátit se do   civilizace, dívka vzpomíná,   srovnává a klade si spoustu   otázek co ji vlastně na   divočině tak přitahuje. Je   to pěkný, místy   polodokumentární a jak už   je v popisku výstižně   uvedeno "vizuálně   oslnivý" snímek.

Film, který možná nezaujme   každého, ale mně se to   líbílo. Snímek má   zvláštní kouzlo a poetiku   australské přírody a   dalším kladem je i půvab   mladé Jenny Agutter v roli   dospívající dívky.

Když už nic, tak symbióza   přenádherné jezerní scény   s úchvatnou hudbou mi nedá   na "Walkabout"   zapomenout... a přitom se mi   jistě vybaví i ten šílený   rozpor mezi člověkem   vzešlým z přírody a   člověkem vzrostlým z betonu   - ve stejném čase, na   stejném místě... jinak je   ale snímek poněkud   vyčpělý.