Cesta

Šestnáctiletá dívka a její malý bráška,   které otec zanechá v buši, se tam seznámí s   domorodým chlapcem. Ten je učí, jak v takovém   prostředí přežít. Když se jim podaří   vrátit se do civilizace, dívka vzpomíná,   srovnává a klade si spoustu otázek co ji   vlastně na divočině tak přitahuje. Je to   pěkný, místy polodokumentární a jak už je v   popisku výstižně uvedeno "vizuálně   oslnivý" snímek.

Když už nic, tak symbióza přenádherné   jezerní scény s úchvatnou hudbou mi nedá na   "Walkabout" zapomenout... a přitom se   mi jistě vybaví i ten šílený rozpor mezi   člověkem vzešlým z přírody a člověkem   vzrostlým z betonu - ve stejném čase, na   stejném místě... jinak je ale snímek poněkud   vyčpělý.

Dojemný a citem naplněný snímek, u něhož na   jedné straně nemusíme nijak výrazně   přemýšlet, má poměrně jednoduchý děj, na   straně druhé v mnohém k zamyšlení   nutí...minimálně nad tím, jak často   hořekujeme nad ztrátou malicherných věcí,   zatímco skutečnou ztrátou je odchod někoho   blízkého. Dojemné jsou zejména scény v   "divočině", kdy hlavní hrdinové   bojují o své přežití...moc pěkně snímaná   kamera i jemné hudební podbarvení.

Film který člověku otevře nové obzory
Film mne zaujal hned při prvním zhlédnutí,   jeho zvláštní, místy až mystická atmosféra,   hudba i nevšední děj - dívka s malým   bratříčkem putují za svojí záchranou   rozpálenou smrtící pouští, nejdřív sami,   později v doprovodu domorodce, kluka, který je   na "zkoušce dospělosti"...
Při   druhém zhlédnutí jsem si naplno vychutnal   atmosféru filmu a již mne tolik nezarážely   některé naturalistické scény, ve kterých   domorodý kluk loví zvířata (tyhle scény mají   ve filmu totiž svůj prostý význam - je to   získání jídla, aby putující mohli   přežít). Pochopil jsem i hlubší smysl,   který tenhle film má - je to vlastně   podobenství o tom, že mladý člověk si své   štěstí, které právě prožívá,   neuvědomuje. Uvědomí si ho až později, až   později si uvědomí, jak byl tenkrát štastný.   A tak o dívka, mezitím dospělá v ženu   vzpomíná, obklopena civilizací na to, jak byla   tehdy šťastná, když se nahatá   "nesvázaná civilizací" koupala v   tůni a spolu s ní, tam byl chlapec a její malý   bratříček, tři lidské bytosti na prahu   života, svobodní a volní. Finále filmu je   výstižné, dojemné a trefné.

/snad každý   z nás má místa, krajinu, kam by se rád   vrátil, člověka, kterého by rád potkal, ale   on se "někam ztratil". Čas nejde   vrátit zpět, zbudou jen vzpomínky, které   nestudí a hřejí u srdce.

Film, který možná nezaujme každého, ale mně   se to líbílo. Snímek má zvláštní kouzlo a   poetiku australské přírody a dalším kladem je   i půvab mladé Jenny Agutter v roli   dospívající dívky.